Projev na 56. schůzi Poslanecké sněmovny 4. 4. 2017 k zákonu o ochraně přírody a krajiny
Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, o tomto návrhu zákona a především o jeho dopadech na další osud a ochranu Národního parku Šumava bylo řečeno mnoho. Možná že někdo z vás je toho názoru, že každá věta už je tady teď zbytečná, že je to jenom mlácení prázdné slámy. Pan ministr v tom úvodním exposé se omezil pouze na to, že v argumentech pana prezidenta nenašel nic nového a dle jeho názoru je tento zákon vyvážený a dobrý. Nic jiného neřekl. Škoda že o tom nepřesvědčil všechny aktéry. Když poslouchám vystoupení, jsou to většinou, a bylo to i ve třetím čtení, vystoupení poslanců zvolených buďto v Plzeňském kraji nebo Jihočeském kraji. Myslíte, že je normální, pokud, jak je evidentní, tento návrh zákona nemá podporu nejen většiny obcí na Šumavě, které jsou součástí Národního parku Šumava, nemá podporu podle mého soudu ani většiny občanů tam žijících. Nemá podporu ani zastupitelstva Plzeňského kraje, ani zastupitelstva Jihočeského kraje. Proti vůli těchto autorit chceme něco zavádět? To myslíme vážně, že to dobře dopadne? Nejsem o tom přesvědčen. Za selhání při jednání tohoto zákona považuji fakt, že předkladatel, a tady to zosobním na pana ministra životního prostředí, nedokázal dojednat zjevně kompromis. Sice mluví o nějakém kompromisu, ale žádný kompromis se nedojednal. Mezi zastánci rozšiřování bezzásahových zón, tedy zjednodušeně řečeno zastánci rozšiřování další divočiny, a mezi druhou stranou, většinou lidí žijících na Šumavě, pracujících na Šumavě a samozřejmě i s těmi, kteří nesou politickou odpovědnost za udržitelný rozvoj tamních obcí. Můžete říci, že od projednávání ve třetím čtení se kromě veta prezidenta nic nezměnilo. Ale přesto se něco změnilo a myslím, že veto prezidenta, nechci mluvit o argumentech pana prezidenta, je příležitostí se ještě jednou zamyslet nad tím, jestli nám to za to všechno stojí, jestli vyhraná bitva, která straní evidentně jednomu názoru, se nakonec nepromění ve skrytou permanentní válku, a toho já se velmi obávám v situaci, kdy tento návrh zákona nemá prostě obecnou podporu. Stalo se totiž to, že ještě do nedávna jsme byli přece všichni bombardováni podobnými a zjevně účelově šířenými maily z pera různých zástupců ekologických organizací a především Hnutí Duha, které je svými aktivitami na Šumavě proslulé. Teď ale od toho třetího čtení a především od toho zamítnutí senátního návrhu se konečně začali také ve větším počtu ozývat lidé z druhého břehu. Ti, kteří skutečně na Šumavě bydlí, kteří tam pracují a nesou také v osobách starostů politickou zodpovědnost za udržitelný rozvoj jejich obcí. Vcelku je pochopitelné, že mnozí z těchto pisatelů mají obavy z toho, co je v případě přijetí vládního návrhu zákona o národních parcích čeká. Možná se ozvali pozdě, určitě se ozvali pozdě. Jenže tihle lidé nejsou aktivisté, nemají takové možnosti, nemají takové zázemí ani peníze, které mají nevládní organizace. Nečerpají dotace, ze kterých by si zaplatili mediální trénink, naučili se psát tiskové zprávy a pracovat umně se sociálními médii. Neumějí a nejsou zvyklí psát dopisy poslancům a senátorům a vytvářet tak tlak na zákonodárce. Nemají to zapotřebí nebo alespoň to doposud neměli. Přesto a proto bychom je měli vnímat stejně silně a spíš mnohem silněji než dosavadní nátlakové skupiny, jejichž zájmem je mj. také i dále čerpat peníze na všemožné projekty a výzkumy, jakoby snad Šumava byla jejich privátní laboratoří. Nebudu zde citovat tolik autorit, přesto bych k doplnění toho obrázku také ocitoval vyjádření emeritního profesora Mendelovy univerzity v Brně, pana profesora Radomíra Mrkvy. Ten upozorňuje na fakt, že zákon si sice klade ambiciózní cíl vytvoření divočiny s původními druhy stromů, ale jaksi neřeší cestu, kterou se k takovému cíli dojde. A bude to cesta hodně trnitá. Cituji z jeho slov. Návratu klíčových druhů stromů se jednoduše dosáhne ve vysokohorském prostředí, ale v lesnatých územích nižších poloh není přírodní síla, která by sem vrátila buk a jedli. Absentující dřeviny s těžkými nelétavými semeny prostě samy nepřikráčí, takže bez lidské intervence se nelze obejít. Nic na tom nemění námitka, že takový postup není z pohledu vytváření divočiny ideologicky čistý. Cílem přece není ideologie, ale původní les. Vrátíme-li se na Šumavu, vytyčený cíl představuje obnovit původní jedlobukové lesy se smrkem na více než 70% ploše lesů. Jde o počin v Evropě naprosto jedinečný a hodný obdivu, který je ovšem také náročný, bude vyžadovat řadu kvalifikovaných opatření vedených kvalifikovanými lidmi a čas. Původní přeměna na smrkový les trvala lidem několik staletí, a proto nemůže být překvapivé, že nápravu nelze zjednat během několika roků, ale musí trvat minimálně několik desetiletí. O tom se ale v dalších paragrafech předkládaného zákona naprosto nic nedozvíme. Navrhovatel se prostě plněním vytyčeného cíle nezabývá. Pan profesor se podivuje i nad plánem postupného rozšiřování bezzásahových zón. Doslova píše: Také není jasné, proč ta tendence rychle rozšiřovat přírodní zónu a tím i tzv. bezzásahové území, když obnova přirozené podoby Národního parku Šumavy zatím není zpracována ani na papíře, a je jisté, že bez lidské aktivity to nepůjde. Ano, na Šumavě se ostrůvkovitě vyskytují na vrcholech přirozené smrčiny, ale to území činí jen asi 13 % výměry a nelze ho rozšiřovat, protože prostě smrk v této podobě přirozeně rostl jen tam. Nechci citovat další odstavce, nevím, jestli to pan ministr poslouchá nebo neposlouchá, další odstavce z vyjádření pana emeritního profesora. Přestože jsem ocitoval jeho názor, pan kolega Zahradník ocitoval další názory, tak jsem si vědom, že tyto názory nemusí být ty jedině správné. Cituji je ale záměrně. Správné totiž nemusejí být ani názory těch, kteří kritizovaný návrh zákona psali nebo jej podporují. Cituji je, abychom si uvědomili, že ani na základních otázkách se tzv. odborníci neshodnou. O mnoha věcech se hádají, na mnoho témat dávají různé pohledy. A podle mého soudu Poslanecká sněmovna tu není od toho, aby tento spor prosoudila. Měla by být ale schopná pohlídat, že se nepřijme zákon, který jde takříkajíc na ruku jen jedné straně. Vážené kolegyně a kolegové, jako dlouholetému komunálnímu politikovi mně možná úplně nejvíc vadí naprosto bezdůvodné oslabení pozice samospráv obcí, které se na území šumavského národního parku nacházejí. Zatímco návrh Senátu ponechával obcím rozumné stávající kompetence, podle sněmovní verze zůstávají v podstatě rukojmím momentálního vedení národního parku. Senát přitom ve svých návrzích pouze respektoval práva obcí na udržitelný rozvoj a ponechával, nikoli rozšiřoval nebo přidával, obcím možnosti, jak v součinnosti s vedením národního parku ovlivnit život na svém území. Podle všeho šlo o úpravu téměř doslova převzatou z právní úpravy sousedního bavorského parku. Šumava jako spojnice mezi Českem a Bavorskem je unikátní svou historií. Do jejího života tvrdě zasáhla válka a po ní přišli komunisté, kteří ji na dlouhou dobu zavřeli. Po roce 1989 se sem pomalu začal život vracet. Příkladem nám mohl být i třeba Bavorský les, kde se turisté dostanou po vyznačených cestách až k hranicím, teď je tam dokonce 70 % bezzásahové plochy. Je smutné, že po 20 letech nebo ještě po více letech se opět uchylujeme k nějakým experimentům, které skutečně mohou Šumavu a dosavadní vývoj poškodit. Chtěl bych ocitovat, nebudu teď citovat už další autority, vím, že je tady určitá netrpělivost, nervozita, mnozí kolegové se mě ptali, jak dlouho budu mluvit, jestli budeme mluvit do 9 hodin, můžu mluvit do 7 hodin. Odpovídal jsem, že budu mluvit přiměřeně dlouho, a to s ohledem na kontroverznost tohoto návrhu zákona. Chtěl bych ocitovat jeden z těch dopisů, který mi byl zaslán. Je to dopis občana, běžného, chcete-li, občana Šumavy, který mi zaslal a možná i dalším kolegům znění tohoto dopisu. Dobrý den, ve čtvrtek 4. dubna budete opět hlasovat o zákonu o národních parcích. Žiji na Šumavě více jak 40 let. Bydleli tu rodiče a žijí tady i mé děti. Mrzí mě, že se zapomíná na fakt, že k vyhlášení národního parku bylo třeba souhlasu místních obyvatel a my byli pro. Po porážce totality a znovunabyté svobody, kdy opět nabyly na vážnosti místní samosprávy a občanské iniciativy, jsme tímto souhlasem chtěli naši krásnou přírodu a naše životu přiblížit k vyspělé západní civilizaci. Přáli jsme si moderní národní park, podobný námi navštěvovaného Bavorského lesa. Cítili jsme hrdost sousedů, kteří vytvořili národní park hlavně z důvodu vylidňování pohraničí, přivedení do regionu více peněz a více turistů. To se jim také povedlo. Bohužel, u nás to vnímám zcela jinak, zcela naopak. Přikládám to k mladé demokracii a k nepřátelskému vnímání ochrany přírody vůči lidem. Proto se většina obyvatel Šumavy přikláněla k pozměňovacímu návrhu z dílny senátorů, který byl podobný zákonu bavorskému, a je zajímavé, že v Bavorsku místní samosprávy mají právo veta a přitom je tam 70 % bezzásahovosti. Klobouk dolů před stavem demokracie u našich sousedů. Bohužel u nás tento senátní návrh vyvolal něco, co se od revoluce nestalo. Kdo má jiný názor, je developer, asfaltér, betonář a tak podobně. Nositelé jediné pravdy už v minulosti byli a vždy to skončilo špatně. Proto vás prosím, abyste se ještě jednou zamysleli a podívali se na to věcně ve prospěch přírody a lidí, kteří tady bydlí. Jestli se patří pak národu, (?) nechápu, proč jsme zrovna my vyjmuti. Lidská práva a svoboda má platit uprostřed krásné Šumavy. Nejsem tak naivní, abych nevěděl, že se přes Šumavu dělají politické kšefty, ale myslím si, že nemůžeme být lhostejní k zániku demokracie nás lidí na Šumavě. Předem děkuji za zvážení vašeho hlasování. Jiří Valečka. Tolik citace dopisu pana Valečky. Dámy a pánové, na závěr bych chtěl ještě připomenout, že tuto sněmovní verzi zákona odmítli představitelé obou krajů, na jejichž území se Šumava rozprostírá. Plzeňského i Jihočeského. Připomínám, že v otázce Šumavy byl jsem účasten jednání zastupitelstva Plzeňského kraje, šly (?) stranou i stranické boje a na odmítnutí sněmovní verze zákona bylo mnoho hlasů. Jediná strana, která se zachovala konzistentně s tím, jak vystupuje zde v Poslanecké sněmovně, byla TOP 09. Tam skutečně ani jeden z těch tří zastupitelů v Plzeňském kraji nehlasoval pro. Jinak všechny další politické subjekty v zastupitelstvu byly buď silně většinově pro anebo stoprocentně většinově. Včetně zastupitelů drtivé většiny zastupitelů hnutí ANO. Dámy a pánové, pokud tedy dnes svým hlasováním potvrdíte sněmovní verzi zákona, budete hlasovat proti vůli obou krajů, proti horní komoře parlamentu, proti prezidentovi a proti šumavským obcím a především proti výrazné většině lidí, kteří na Šumavě bydlí. V případě Národního parku Šumavy nebudeme schvalovat zákon pro Šumavu, ale spíš zákon proti obyvatelům Šumavy, proti Šumavě jako takové. Obávám, že pokud odsouhlasíte zákon, který je zde předložen, tak se žádné problémy nevyřeší, ale nové problémy se nastartují. Prosím, vážené kolegyně a kolegové, zvažte ještě jednou své rozhodnutí. Děkuji za pozornost.
