Pan senátor Veleba napadl před pár týdny v rozhovoru pro Parlamentní listy renomované biologyz Karlovy univerzity, Jihočeské univerzity a Akademie věd ČR. Z veřejně dostupných zdrojů si vypsal granty, které kolegové Hruška, Kindlmann a Šantrůčková řeší anebo řešili, a prohlásil k nim následující: „Toto je minivýběr z grantů vědců lobbujících pro divočinu počínaje rokem 2011, které se týkají Šumavy, kůrovce, rozpadu, výchovy mladých přírodovědců. Neznám žádný jiný vysokoškolský obor, jenž by získával tak obrovské dotace na postdoktorandská studia, osvětu a základní výzkum. Sečteno a podtrženo – motivace přírodovědců rovná se peníze, docentury, profesury.” Pan senátor k tomu ještě později dodal: „Měla by nějaká instituce prověřit, jestli s penězi není nehospodárně nakládáno.”

Pan senátor se mýlí hned několikrát. Za prvé: granty, o kterých mluví, se až na výjimky Šumavy vůbec netýkají.

Za druhé: jejich zhodnocení, po kterém pan senátor volá, už bylo provedeno nebo průběžně probíhá. Granty jsou hodnoceny jako výborné a přidělené prostředky jako účelně vynaložené.

Za třetí: všichni tři osočení vědci už docentury nebo profesury mají a získali je za bádání, které se Šumavou bezprostředně nesouvisí. Naopak, nebýt jejich angažovanosti ve věci Národního parku Šumava, získali by své tituly nejspíš ještě dříve – veřejná angažovanost totiž vědce spíše zdržuje, proto se jí ostatně většina z nás vyhýbá. V obecnější rovině je třeba říci, že granty se nedávají za odměnu pro poslušné vědce a neslouží k jejich osobnímu obohacování; jsou to prostředky pro vědeckou práci a do mezd řešitelů z nich jde buď velmi málo, nebo vůbec nic.

Za čtvrté a zejména: panu senátorovi musíme připomenout, že věda tady není od toho, aby plnila přání politiků. Politici věčně volají po aplikované vědě, která by řešila naléhavé společenské otázky. Problém je, že když vědci volání vyslyší a odpovědi poskytnou, tak se politikům nemusejí vždy líbit.

Již Cicero říkal, nemáš-li argumenty, můžeš se alespoň pokusit svého protivníka pošpinit. Proč se ale dělá aféra z hloupého a zlomyslného výroku jednoho senátora marginální politické strany a proč napadení kolegové dali věc k soudu a žádají omluvu? Protože tady nejde jen o Šumavu, ale o svobodu vědeckého bádání vůbec. Pan senátor nám vědcům vzkazuje, že nás platí a že si na nás posvítí, pokud se mu naše výsledky nebudou hodit do politického krámu. Jaké vědecké výsledky se nějakému jinému senátorovi nebudou líbit příště?

Když jsme jako děti provedli nějakou pitomost, ptali se nás naši vrstevníci: „Jseš hloupej, nebo navedenej?” Doufejme, že pan Veleba dodrží své slovo, že nebude trvat na senátorské imunitě, a umožní tak soudu, aby se touto otázkou mohl zabývat. Ať už ale omotivaci pana senátora rozhodne jakkoli, věříme, že se za svůj sprostý útok na naše vážené kolegy bude muset nakonec veřejně omluvit.