Namísto rodin s dětmi nebo upocených cyklistů na kolech policejní zásahové jednotky, mladí lidé přivázaní ke kmenům nebo zavěšení v korunách stromů. Tak vypadal v posledních dnech Národní park Šumava. Respektive jeho nejsledovanější lokalita – Ptačí potok.

Desítky nadšených milovníků přírody se tam snažily bránit stromy napadené kůrovcem před pokácením. Podle nich zásah dřevorubců vyslaných správou národního parku nejenom škodí přírodě, ale je navíc protiprávní. Vedení parku naopak tvrdí, že včasným pokácením napadených porostů zachrání tisíce dalších stromů. Na Šumavě tak vyvrcholil dlouhodobý spor o to, jak má vypadat největší a nejcennější přírodní území v České republice. Bolestivým hledáním cesty, jak podobný spor vyřešit, si prošli ale i v jiných zemích. Podobný vývoj absolvovalo v 90. letech sousední Bavorsko, kde kůrovcová kalamita vyvolala protesty místních lidí a vedla k těžbě dříví v některých oblastech.

Ale zpátky k Ptačímu potoku. Proč jsou místní stromy, které stejně kvůli napadení kůrovcem usychají, podle aktivistů tak cenné, že už kvůli nim tráví několik deštivých dní v podmáčeném horském terénu, čelí zásahům policistů a stále se přitom na místo vracejí? Kácení stromů podle nich může vážně poškodit ekosystém horských lesů. Ten je na jakékoliv zásahy člověka velmi citlivý. „Když se stromy vykácejí na velké ploše, dojde k degradaci půdy. Slunce ji vysuší, zvedne se její teplota, zhroutí se její struktura a vyhynou půdní organismy, bakterie a houby. Přitom právě půda je pro existenci lesa klíčovým prvkem,” říká lesnický expert ekologického Hnutí Duha Jaromír Bláha.

Pily, nebo kůrovec?

Bláha dodává, že kácení ohrožuje i místní rašeliniště, stejně tak jako některé vzácné druhy ptáků. Vedení parku však tvrdí, že zásahem zabrání daleko větším škodám na výrazně rozsáhlejším území. „Na Ptačím potoce je 280 hektarů lesa, na kterých je jeden milion stromů. My chceme výběrově pokácet jen několik tisíc stromů, protože jsou napadeny kůrovcem. Věříme, že když to neuděláme, za dalších 10 až 12 dnů bude napadeno z každého toho stromu dalších 10 až 15 stromů. A kalamita se rozšíří z nějakých pěti tisíc na 50 tisíc stromů,” říká ředitel parku Jan Stráský.

Ten jako otevřený stoupenec kácení nastoupil letos v únoru do funkce po několika předchůdcích, kteří prosazovali rozšiřování bezzásahových zón. Lesníci však tvrdí, že právě kvůli nezasahování začalo v minulých letech v národním parku kácení ve velkém. A dokládají to čísly. Podle Zelené zprávy 2009 byl limit těžeb Národního parku Šumava nastaven do 185 tisíc kubíků dřeva. Nicméně v roce 2009 bylo vytěženo 229 tisíc a loni rekordních 350 tisíc kubíků dřeva. Loni se tak vytěžilo dvakrát více, než je limit, a rekordní těžba navíc nevedla k útlumu kůrovcové kalamity.

V lesích NP ale mohou dále návštěvníci vidět nespoutanou přírodu a přirozené procesy, které ji utvářely po tisíce let. A to včetně kůrovce, který tu vždy jednou za čas pohřbí jednu generaci lesa, ale zároveň tak otevře prostor pro růst nových stromů.

Poté co nastoupil Stráský do funkce, prosazoval, aby se některé bezzásahové zóny opět změnily na oblasti, kde se může kácet. A ministr životního prostředí Tomáš Chalupa mu vyhověl. Jednou z lokalit, která se tak znovu ocitla na seznamu míst, kam mohou po několika málo letech vlády přírody opět vstoupit lesní dělníci s pilami, je právě Ptačí potok. Správa parku přitom říká, že kácením tu velké škody nevzniknou. „Ta lokalita není z biologického hlediska nijak zvlášť hodnotná. Jedná se převážně o kulturní, hospodářský les. Po 17 let existence parku se nacházela v zásahovém režimu a do bezzásahového byla přeřazena teprve od roku 2007. Nyní je opět zásahová, jak jí přísluší. Navíc ji z 80 procent tvoří mladé porosty ve věku 60 až 80 let,” říká náměstek ředitele parku Jiří Mánek.

Odpůrci kácení však tvrdí, že má přesto velký význam. Území Ptačího potoka totiž tvoří klín, který protíná další bezzásahové zóny v okolí. A pokud v nich mají přírodní procesy fungovat, potřebují působit na alespoň trochu souvislém území. A navíc souvislém území, které se nebude měnit s každým volebním obdobím. Právě kácením na Ptačím potoce zůstane přírodě příliš málo prostoru na to, aby ukázala, jak funguje bez vlivu člověka.

Právě špatné vymezení bezzásahových zón v minulosti je jednou z historických příčin obtížného boje s kůrovcem. Namísto jednoho nebo několika málo větších území jsou bezzásahové oblasti rozdrobeny do zhruba 135 malých ostrůvků. To kritizují jak ochranáři, tak i lesníci. Pro ochránce totiž malé ostrůvky představují příliš malou plochu pro přirozený vývoj přírody. Pro lesníky zase extrémně velké množství bezzásahových zón, a tím i zdrojů kůrovce, uprostřed lesů, kde se proti kůrovci musí zasahovat.

Miliardy k rozkladu

Zatímco návštěvníkům parku kůrovec příliš nevadí, jak ukazují průzkumy veřejného mínění, za zásahy se jednoznačně staví místní obyvatelé, starostové a lesníci. Není divu. Mít les v sousedství přelétavého brouka skutečně není pro byznys v tomto oboru právě to nejlepší. Místní obce, nejen v parku, ale i v jeho okolí, přitom patří k významným majitelům lesů.

„Před několika lety jsme si spočítali, že ročně přicházíme zhruba o 10 milionů korun. V současnosti vyčíslujeme výši aktuálních škod, ale čísla ještě nemáme k dispozici,” řekla Profitu Alena Balounová, starostka Kašperských Hor, které mají na území parku nejrozsáhlejší lesy. V posledních letech sice město dostává od státu mnohamilionové dotace za omezení hospodaření kvůli přítomnosti parku, starostka však má ke spokojenosti daleko. „Ty kompenzace jsou za provedené práce. To znamená za asanaci kůrovcového dřeva. Peníze musíme zaplatit těm, kteří tam pracují, takže pro nás to žádný přínos není,” dodává Alena Balounová. Další náhrady město dostává za stromy, které nechává v lese v bezzásahových zónách. Podle starostky však neodrážejí tržní ceny dříví. Navíc i tam, kde Kašperské Hory kácet mohou, snižuje výnosy poškození dřeva kůrovcem i to, že kvůli kalamitě v regionu a masivní těžbě jsou ceny dřeva nízké.

Dopady na vlastníky lesů ukazuje studie, kterou před časem zpracoval Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. „Dotace ministerstva životního prostředí v roce 2007 použil Národní park Šumava na přemrštěně vysoké ceny práce při zpracovávání následků vichřice Kyrill, čímž došlo k odlivu těžebních firem od drobnějších vlastníků lesa do národního parku,” uvádí například studie. Vlastníci lesů v okolí parku musí podle studie také investovat do ochrany proti kůrovci, jako jsou lapače, lapáky a další prostředky.

Šumava přitom v současnosti představuje největší zdroj kůrovce v republice. „V Národním parku Šumava máme 55 tisíc hektarů lesa, což představuje 2,5 procenta rozlohy lesů v České republice. Přitom máme na Šumavě více než 90 procent veškerého kůrovce v České republice. Situace je tedy mimořádně vážná,” říká náměstek Mánek.

S nezasahováním proti kůrovci a s ponecháváním napadeného dřeva na místě nesouhlasí ani významné dřevařské firmy. „Vnímám jako škodu, že naši předkové vypěstovali v těchto místech dříví, které má nějakou hodnotu. Stát zaplatí pokácení či odkornění stromů, ale dřevo se nechá shnít, místo aby se prodalo za dva tisíce korun za kubík. To považuji z pohledu zpracovatele i občana tohoto státu za ztráty, které jsou zbytečné,” řekl Profitu Jan Mičánek mladší, obchodní ředitel největší dřevařské společnosti v tuzemsku Less.

To, že dřevo na území národního parku má velkou hodnotu, potvrzují i ekologové protestující proti kácení. „Na Šumavě jsou obrovské zásoby dřeva. V mýtných porostech jsou miliardy korun. Jen na lesní správě Srní, jednom z šesti územních pracovišť, je asi osm miliard v okamžitě vytěžitelném dřevě,” říká Jaromír Bláha.

Právě to, do jaké míry má národní park sloužit hospodářskému využívání a do jaké „jen” ochraně přírody, je v pozadí současného sporu o kůrovce. Kromě dřeva jsou další příčinou sporu i lukrativní pozemky, na kterých by někteří podnikatelé chtěli stavět svoje developerské projekty.

Na opačných stranách barikády

Na první pohled se tak zdá, že proti sobě stojí dva vyrovnané tábory. Na jedné straně veřejnost spolu s ekology, kteří dávají přednost ochraně přírody, na druhé straně místní politici a podnikatelské skupiny, kteří prosazují výraznější hospodářské využívání území parku. Argumenty obou táborů mají svoji logiku a téměř by se zdálo, že ve sporu o Šumavu stojí názor proti názoru.

Jenže do sporu zasahuje ještě třetí významný vliv – vědci a zkušenosti ze zahraničí. Přední vědci se dlouhodobě staví proti kácení na Šumavě. Za rozšíření bezzásahových zón na Šumavě alespoň na 30 až 40 procent se již před lety vyslovila nejrespektovanější ochranářská organizace – Světový svaz ochrany přírody IUCN. Proti kácení se postavila i Akademie věd České republiky, 1 200 nejvýznamnějších vědců z 65 zemí světa, kteří se před časem zúčastnili v Praze kongresu ochranářské biologie, i sedm bývalých ministrů životního prostředí. „V podmínkách horských smrčin Šumavského národního parku vede kácení obvykle k velmi negativním dopadům, zejména k následnému vytvoření rozsáhlých a stěží zalesnitelných holin. Veškeré výsledky odborných studií jak u nás, tak i v zahraničí zřetelně prokazují, že ekologické důsledky holin jsou nesrovnatelně horší než v lesích s uschlým, ale ponechaným stromovým patrem,” uvedli bývalí ministři ve svém prohlášení.

Také zkušenosti ze zahraničí dávají za pravdu odpůrcům kácení. Národní parky jsou totiž ve vyspělých zemích určeny především k ochraně přírody, ohrožených rostlin či živočichů a k tomu, aby mohla veřejnost alespoň někde vidět přírodní procesy, které po tisíciletí utvářely tvář Země. Jen pár kilometrů za českou hranicí, ve staré části Národního parku Bavorský les, je tak bezzásahová zóna vyhlášená na celých 75 procentech parku.

Nicméně pravdou je, že v nové části bavorského parku se na základě tlaku místních obyvatel intenzivně zasahuje a do bezzásahových zón je park převáděn postupně s ohledem na riziko kůrovců. Kvůli ochraně soukromých lesů v okolí jsou vytvořeny zásahové zóny zasahující do vnitřní části parku do hloubky 500 až 1 000 metrů. Právě těmi by se podle lesníků měl inspirovat šumavský park, aby se kůrovec nemnožil hned v sousedství obecních či soukromých lesů.

Není les jako les

Lesníci, kteří prosazují na Šumavě kácení, však proti zahraničním zkušenostem namítají, že zatímco v Bavorském lese a v dalších národních parcích za hranicemi roste přírodní les, který je proti kůrovci a jiným kalamitám odolnější, větší část Šumavy porůstají umělé smrkové monokultury, které si bez pomoci člověka nedokáží poradit. S tímto pohledem souhlasí i současné vedení parku. „Jinak by kůrovec napadl dalších 300 tisíc stromů a Šumava by mizela dál rychlostí 2 500 hektarů ročně,” říká ředitel Stráský.

Jenže podle vědců a ekologů není spor o tom, že by se mělo proti kůrovci zasahovat v nižších polohách lesa, kde jsou umělé smrkové monokultury. V přirozených horských smrčinách je ale podle nich působení kůrovce součástí přirozeného ekosystému horského lesa.

Navíc právě zásahy lesníků proti kůrovci před několika lety stojí podle vědců jako jedna z příčin na počátku současné kůrovcové kalamity. „Šumavu v roce 2007 velmi pokácel orkán Kyrill. Nejhorší škody přitom napáchal právě v místech, kde se předtím kácelo kvůli kůrovci a původní les byl narušený těžbou. Naopak tam, kde byly stromy ponechány přírodnímu vývoji, byly škody způsobené vichřicí výrazně nižší,” zdůrazňuje Jakub Hruška z České geologické služby a stínové vědecké rady parku.

Za špatný recept na kůrovce označují kácení také výsledky rozsáhlého satelitního výzkumu vědců z Jihočeské univerzity. „Zpracováním družicových dat jsme zjistili, že holiny se přehřívají daleko více než rozpadlé smrkové porosty. V „mrtvém” lese po kůrovcové kalamitě se denní průběh teplot, trochu překvapivě, nijak významně nelišil od zdravých porostů smrčin,” uvedl Martin Hais z Jihočeské univerzity, který se výzkumem zabýval. Naopak tam, kde se les vykácí, se půda přehřívá a dochází tam k extrémním výkyvům teplot, které připomínají podmínky na pouštích.

Mezinárodní blamáž

Spor českých lesníků s vědci přitom již přerůstá hranice Česka. Parku hrozí ztráta prestiže. Kvůli tomu, že rozsáhlé kácení odporuje mezinárodním pravidlům ochrany přírody v národních parcích, se musel nový ředitel vzdát úsilí o Diplom Rady Evropy, který se již pro Šumavu připravoval ve Štrasburku. Ten mají v Evropě jen nejprestižnější parky, které mohou garantovat, že chrání přírodu podle mezinárodních standardů.

Nezůstane zřejmě jen u neuděleného diplomu. Podle informací, které má týdeník Profit k dispozici, již české ministerstvo zahraničí obdrželo dopis z Evropské komise. Ta požaduje vysvětlení kolem kroků, které se nyní na Šumavě dějí. Celé území národního parku totiž patří k Evropsky významným lokalitám. Navíc na výrazné části parku se nacházejí území evropské soustavy Natura 2000. Ministerstvo zahraničí Profitu existenci dopisu potvrdilo. „V současnosti zpracováváme odpověď ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí,” řekla Profitu Kristina Miškovská z tiskového odboru ministerstva zahraničí.

Pokud odpověď českých úřadů Brusel neuspokojí, hrozí Česku za narušení ochrany přírodně cenných území kárné řízení, takzvaný infregement, které by mohlo vést až k citelné pokutě. „Pokud by Česká republika během třístupňového formálního řízení neuvedla věc do souladu s evropským právem, řešil by porušení evropského práva soudní dvůr v Lucemburku, který by rozhodl o udělení pokuty. Její výše by pak odrážela míru provinění proti evropskému právu, délku jeho trvání i odstrašující účinek,” řekla Profitu Zuzana Pavlíčková z pražského zastoupení Evropské komise.

Šumava vyvolává v Česku emoce již 20 let. Proč země nedokázala najít shodu ani dvě desetiletí poté, co zde byl park vyhlášen? Vždyť i naši východní sousedé si dokázali říci, že budou národní parky chránit podle mezinárodních pravidel a vyhlásí bezzásahové území na 75 procentech rozlohy národních parků. Hlavní příčinou délky i hloubky sporu o Šumavu je tedy především chybějící dlouhodobá koncepce a její respektování. Šumava tak stále zůstává svým způsobem „zemí nikoho”, o jejíž ovládnutí usilují všichni a kde se pravidla hry mění po každých volbách. A to je pro lesy, které rostou nejméně 100 let, bolestně krátké období.

***

Množství zpracovaného dřeva napadeného kůrovcem (v m3)

2000 55 774

2001 31 467

2002 10 896

2003 13 276

2004 35 166

2005 38 343

2006 26 673

2007 14 790

2008 119 603

2009 229 000

2010 347 000

Zdroj: Správa NP Šumava