Má se na šumavském kopci postavit jedna nová lanovka? Zdánlivě lokální, ale velmi vyhraněný spor jasně ukazuje, o co jde v nekonečné a nepřehledné válce o to, zda národní park přizpůsobit lidem, nebo tam nechat vládnout divokou přírodu.

Obchodník se dřevem Stanislav Ransdorf našel za plotem své zahrady pohozenou mrtvou kočku. Pak mu tam kdosi naházel kamení, jindy zase někdo rozbil venkovní teploměr. „Začalo se to dít potom, co jsem veřejně řekl, co si myslím. Že zničit přírodu kvůli lanovce je nesmysl,” říká bývalý zaměstnanec národního parku v zeleném lesnickém svetru. Jsme v Nové Peci, pětisethlavé šumavské vsi ležící u západního cípu Lipna. „Když má někdo takovéhle názory, nesmí se pak divit. Ale kdo ty věci dělá, netuším,” prohodí Jan Solař, další obyvatel Nové Pece, penzionovaný lesník a velký zastánce budování lanovky na nedalekou horu Hraničník. Pro vlek je většina Novopeckých.

Zmíněný nesouhlasný proslov pronesl čerstvý šedesátník Ransdorf loni v místním hotelu. Setkali se tam zdejší zastupitelé se senátorem a starostou Hluboké nad Vltavou Tomášem Jirsou (ODS) a přítelem prezidenta Miloše Zemana Zdeňkem Zbytkem (SPOZ), kteří v přírodní rezervaci prosazují projekt lyžařského areálu.

Je květen, ale na šumavské kopce padá sníh. Pošmourný dojem umocňuje vybydlená budova zaniklého hotelu uprostřed obce. Je na ní nápis: „Neparkujte! Padají tašky!”

Ve vesnici a okolí je i jeden fungující hotel a několik penzionů, ale v nich zrovna jen pár turistů. „V zimě je to ještě mrtvější. Proto chceme tu lanovku. Přinese práci lidem a peníze obci,” věří novopecký starosta Jakub Koželuh ( SPOZ).

Lyžařský vlek (v grafice na stránce je naznačeno jeho přibližné umístění) má vést na šumavský hřeben přímo ke státní hranici, za kterou jsou rakouské sjezdovky v areálu Hochficht. Čeští lyžaři, jichž je ročně až 80 tisíc, se na Hochficht dopravují pětadvacetikilometrovou objížďkou v autech nebo autobusech. Lanovka by jim cestu zásadně zkrátila.

Její projekt je dokonce v návrhu zákona o Národním parku Šumava ministra životního prostředí Tomáše Chalupy (ODS), který schválila vláda. Podle tohoto návrhu by se pás lesa, na němž má stavba stát, vykousl z národního parku, aby se tam mohlo kácet. Park by se tak rozpadl na dvě půlky. Mluví se i o tom, že by se přísně chráněné území, kde se nyní o lanovce uvažuje, jednoduše „přemalovalo” na třetí zónu, kde se může stavět.

Král Šumavy

Pár set metrů od místa, kde má lanovka končit, stojí Angličan v outdoorovém kompletu. Sníh padá na borůvčí, ale Tobyho Aykroyda zahřívá mise, která ho sem přivedla. „Lanovka by přerušila migraci rysů a losů, zničena by byla hnízdiště tetřevů. Tohle je v Evropě jedinečné místo. Lidé si většinou neuvědomují, jaký poklad mají za vlastními humny. To platí pro Česko, stejně jako pro Británii,” prohlašuje muž, který loni zorganizoval dopis 72 ředitelů evropských národních parků a dalších ochranářů ministru Chalupovi. Psali v něm, že jeho kroky jsou pro národní park likvidační. Aykroyd minulý týden putoval s Jaromírem Bláhou z ekologického Hnutí Duha po nejcennějších místech Šumavy, aby o tom referoval kolegům ve své organizaci Wild Europe. Ta prosazuje ponechat vybraná území na starém kontinentě divočině.

Severně od cedule „státní hranice”, u níž Londýňan právě stojí, se divočině stále daří. Až dvě stě let staré smrky, pařezy obrůstající mechem a další bujnou vegetací. Na rakouské straně, pár metrů odtud, se vyjímá plastová konstrukce lyžařského vleku, pod ní svítí holiny vykáceného lesa, na nichž se v zimě lyžuje.

Podle Aykroyda, ale i třeba zmíněného novopeckého podnikatele Ransdorfa přivede divoká příroda do oblasti víc turistů než lyžařský vlek, jakých je všude spousta. Musela by se však prý pořádně „zpropagovat”. Jak to dělají třeba v sousední rezervaci Bavorský les, kde „bezzásahová” území ročně přilákají tři miliony návštěvníků, tedy mnohem více než v dobách, kdy se v tamní krajině hospodařilo. „Když zabiješ žraloka, vyděláš 300 dolarů. Když žraloka ukážeš turistům, vyděláš tři tisíce dolarů. Něco podobného platí i o dřevě na Šumavě,” řekl nedávno MF DNES bývalý ředitel NP Bavorský les Fridrich Sinner.

Někteří lidé mají žraloka radši rozporcovaného. „Ty pozemky jsem koupil před pěti lety,” říká ve své dřevem obložené pražské kanceláři František Talián, jenž sám sebe nazývá Králem Šumavy. Mluví o parcelách, které těsně sousedí s místem, kde by mělo být nástupiště na kontroverzní lanovku. Podnikatel, rozdávající vizitky s titulem „poradce senátora Tomáše Jirsy”, vlastní pozemky a hotely ve velké části Šumavy. U Nové Pece má hotel také, další plánuje postavit v případě, že záměr postavit lanovku projde, jak přiznává.

„Park je horší než Henlein”

Zastánci lanovky na Hraničník se dušují, že v projektu jde jen o vlek, který ráno vyveze lyžaře do Rakouska. Přes den se prý na české straně lyžovat nebude, milovníci sportu se pouze „evakuační sjezdovkou” kvečeru vrátí zpátky ke svým autům na parkoviště u Nové Pece.

„Jakmile se kopec otevře lyžařům, nikdo je už nezadrží, aby takzvanou evakuační sjezdovku využívali celý den,” prorokuje Bláha z Hnutí Duha.

Kromě Taliána skoupil pozemky pod Hraničníkem a Smrčinou také další známý podnikatel František Šimek. Podle místních znalců některé nákupy koordinuje šedá eminence jihočeské ODS Pavel Dlouhý. „Mně žádné návody ani souhlasy nedává,” odmítá to Talián. „Vím sám, že tohle místo je zajímavé a má budoucnost.”

Všechny tyhle pozemkové transakce probíhají kvůli jedné malé lanovce? To spíše ne. Podle ochranáře Bláhy má být výstavba „přibližováku” na Hraničník jen prvním krokem k oprášení mnohem větších plánů z 90. let.

Tehdy se vážně uvažovalo o vybudování sjezdovek na vedlejší a vyšší hoře Smrčina, na jejímž rakouském úbočí leží lyžařsky nejatraktivnější část rakouského areálu Hochficht. Vznikly by tu další restaurace, hotely a parkoviště.

„Za první republiky sloužila Smrčina jako základna českobudějovického svazu lyžařů. Byly tam i skokanské můstky,” prohlašuje Talián, který se svou podporou lyžování v nepřístupných zónách národního parku netají.

Připomíná, že tam, kde má začínat vlek na Hraničník, stál před válkou hotel jménem Springer. „Zřízení národního parku je pro Šumavu větší katastrofou, než byl Henlein nebo únor 1948,” neskrývá svou filozofii Talián.

Zastánci „bezzásahovosti” nostalgií za minulostí netrpí. „Jsme v trochu jiné době. Na Šumavě mezitím vznikl obrovský potenciál pro divočinu, který není nikde jinde v Evropě. Je na nás, zda ho využijeme, třeba i ekonomicky, anebo zlikvidujeme a budeme stavět hotely a sjezdovky, které jsou ve všech jiných pohořích,” argumentuje Bláha. Navíc zmiňované skokanské můstky podle něj nebyly na vrcholcích Smrčiny, ale mnohem níže – u Josefova a Hutského Dolu.

Podle Aykroyda se navíc západní investoři od sjezdovek a lanovek, zvláště v nižších polohách, spíše odvracejí. „Můžete mít dva tři roky dost sněhu, ale celkový trend je vzhledem ke změnám klimatu proti takové investici,” říká Aykroyd. Britský ekolog, který je vzděláním ekonom, připomíná, že jen během posledních několika měsíců byla v Evropě vyhlášena dvě bezzásahová území: v rakouských Vysokých Taurách a na západním pobřeží Irska.

„Kdyby nyní Česko, které má v ochraně přírody výbornou reputaci, na Šumavě degradovalo svůj jedinečný národní park, byl by to špatný signál pro ochranu krajiny i v ostatních zemích Evropy,” domnívá se.

Neutečou rysové?

Starosti evropských environmentalistů jsou starostovi obce na úpatí Smrčiny očividně vzdálené. S Aykroydem, který ho požádal o schůzku, se odmítl sejít. Má prý důležitější věci na práci.

„Zastupitelstvo další stavby kromě lanovky na Hraničník nepovolí, my držíme slovo,” říká Koželuh. Odmítá varování odborníků, že koridor vykácený kvůli lanovce odhalí okolní les nepříznivým povětrnostním vlivům a oslabené stromy se tak stanou snadnějším soustem pro kůrovce. „Kůrovec spíš sežral les tam, kde aktivisté blokovali těžbu dřeva,” argumentuje Koželuh. Ekologové namítají, že nájezd škůdce je přirozený přírodní proces a les, který usychá jen na omezených lokalitách, se sám obnoví. A právě zrod nového lesa může být pro návštěvníky parku zajímavý. „Nechceme, aby na to naše děti čekaly sto let. Chceme zelenou Šumavu,” přidává se starostův podporovatel, lesník Solař. Zdá se, že si tyhle dva světy asi nikdy neporozumějí. Krátká anketa mezi turisty, kteří na konci května přijeli do Nové Pece z Brna, Humpolce a Německa, ukázala, že stavba lanovky nad obcí by nevadila ani jednomu z pěti oslovených. Humpolecký učitel Miroslav Horák, který jezdí na Šumavu každý rok, například namítá: „Horší než lanovka jsou škodliviny z aut lyžařů, kteří teď musí národním parkem na rakouskou stranu jezdit oklikou.”

Hnutí Duha má naopak dva průzkumy společností Focus a Factum Invenio z roku 2011, v nichž 70 procent dotázaných uvedlo, že ochrana přírody na Šumavě má mít přednost před výstavbou nových lanovek a sjezdovek.

„Proč by tu ale Češi nemohli mít to, co je na druhé straně hranice?” ptá se Berndt, pracovník banky z Bádenska–Wurttenberska. „Divočina je pěkná věc, ale čím víc turistů se o ni začne zajímat, tím rychleji odtud zdejší rysové utečou.” Toby Aykroyd z Wild Europe tvrdí, že právě kvůli nebezpečí návalu návštěvníků na jedno místo je třeba bezzásahové území rozšířit na co největší část národního parku. A přesvědčovat o prospěšnosti těchto kroků lidi. Aykroyd přitom ví: „Je to běh na dlouhou trať.”