Univerzita v Montaně vypracovala vůbec první studii zaměřenou na využití herbicidů mimo zemědělsky obhospodařované plochy, respektive na půdě přináležející do federálního půdního fondu a územích patřících původním obyvatelům USA. Zpráva, zveřejněná na serveru Phys.org, totiž hovoří o nedostatečné dokumentaci užitých postřiků i aplikovaném množství.
Částka Kč Váš e-mail
Herbicidní přípravky byly původně vyvinuty za účelem potlačení růstu plevelů na zemědělsky obhospodařovaných plochách. Dnes se ale ve Spojených státech amerických poměrně široce využívají i na půdě nezemědělského charakteru, ať už na ladem ležící zemi v „divočině" či na území národních parků. Důvodem je boj proti šíření nepůvodních a invazních druhů rostlin, které by mohly způsobovat ekonomické nebo ekologické škody. Už samo velkoplošné užití herbicidů ve volné krajině by bylo v Evropě předmětem kontroverze, ale ve Státech jdou evidentně ještě dál. Zatímco celkové objemy užitých herbicidů na zemědělské půdě jsou v USA dobře dokumentovány, o množství plevele hubících látek mimo ní se prakticky nevědělo.
Na konci června dala Evropská komise glyfosátovým herbicidům zelenou na další 18 měsíců. Původní návrh byl, aby se registrace prodloužila na 15 let. Proti tomu však byly některé členské státy a ekologické organizace. Glyfosáty jsou historicky nejužívanějšími herbicidy, jejich boom přišel s geneticky modifikovanými plodinami.
Důvod je prostý. Zemědělci pochopitelně musí přesně vědět, kolik podpůrných látek na své plodiny aplikují: je to otázka správně nastavené ekonomické výnosnosti produkce. A o množství užitých chemikálií během růstu se zajímají také odběratelé a zákazníci, případně státní kontrolní úřady. Na straně druhé, pokud státem podporované organizace aplikují postřiky mimo zemědělskou půdu, nikomu se zodpovídat nemusí. Herbicidní postřiky na půdě indiánských rezervací nebo národních parků jsou jen prostředkem k dosažení cíle, placeným z kapes daňových poplatníků. Teprve studie z Univerzity v Montaně přednesla orientační čísla o spotřebě herbicidů mimo zemědělskou půdu.
Výzkumníci Viktoria Wagnerová a Cara Nelson spolu s ekology z Algoma University například zjistili, že jen v roce 2010 bylo na ploše přibližně 485 000 hektarů (indiánských rezervací a federální půdy) rozprášeno na 200 tun herbicidů. „To je na jedné straně mnohem menší číslo, než na běžně obdělávaných polích v USA, ale i tak jsou to omračující čísla," říká Wagnerová. „Jen si to představte: plocha velká jako 930 630 fotbalových hřišť je zasypána herbicidy o váze třinácti školních autobusů."
Wagnerová dále dodává, že její odhad je „velmi konzervativní". K dispozici totiž byla data jen od zemědělsko-statistických ročenek a vládních úřadů, ale například již ne od lesních správ. „I tak to stálo spoustu času telefonování a e-mailování." Pokud jde o samotné složení herbicidních postřiků, v zastoupení bezkonkurenčně vede glyfosfát. „Což je trochu překvapivé, vzhledem k tomu, že se jedná o neselektivní herbicid," říká Wagnerová. „Hubí stejnou měrou trávy jako byliny, a vlastně může mít potenciálně největší negativní efekt na přirozenou flóru."
Popularita glyfosfátu vychází podle výzkumníků z jeho snadné dostupnosti, nízké ceny a širokých uživatelských možností. Stejně jako u ostatních užívaných herbicidů v USA ale ve většině případů chybí informace o konkrétním množství aplikovaném na lokalitu (nemluvě o metodě aplikace) a případném výsledku pro požadovaný útlum nepůvodních a invazních rostlin. „Přitom právě tyto informace o efektivitě a dopadech užitých herbicidů na původní rostlinná společenstva jsou pro další správu území zásadní," dodává Nelsonová.
