Fragmenty pralesa ponechané mezi lány plantáží a pastvin nejsou schopny udržet biologickou rozmanitost tropického ekosystému. Ačkoliv zůstávají tyto člověkem nepozměněné kusy původního vegetačního krytu nedotčeny, velcí obratlovci z nich mizí, píše se v článku uveřejněném na serveru ScienceDaily. Rozsáhlý terénní výzkum v Brazílii zaštítila Univerzita East Anglia.

V rámci monitoringu navštívili badatelé celkem 196 pralesních fragmentů, které se rozkládají na místě bývalého jihoamerického Atlantického pralesa. Nedotčené lesy se tu dohromady rozkládají na ploše 252 670 kilometrů čtverečních.  To vypadá jako veliké číslo, ale jen dokud jej nesrovnáme se s 1,5 milionem kilometrů čtverečních původního lesa, který se pod rukama lidí proměnil na zemědělskou půdu.

Fragmentace pralesů se nepovažovala za ideální řešení, ale předpokládalo se, že by ostrůvky lesa mohly pro živočišné druhy poskytnout úkryt, podobně jako ve velkoplošných rezervacích a národních parcích. Vědci navštívili i nejstarší a nejméně dotčené zlomky dřívějších pralesů, aby zjistili, že z 18 vyhledávaných druhů velkých savců nachází v průměru jen čtyři.

„Pekari bělobradý zde zcela zmizel, tapíři, drápkaté opice a jaguáři jsou prakticky před kolapsem,” popisuje Carlos Peres z UEA výsledek dlouhodobého úbytku živočichů v regionu. „I tam, kde zůstala koruna stromů nedotčená, prakticky vymizela většina živočichů. Ačkoliv se zde dodržují přísné podmínky ochrany přírody a zákazu lovu, zvířata zde žít nemohou. Naše studie se tak stala horkým příspěvkem do debaty o hodnotě a samém významu konzervace maloplošných fragmentů původních porostů.”

„Očekávali jsme, že pralesní ostrůvky s relativně zachovanou strukturou klenby budou stále schopny podporovat vysoký stupeň biodiverzity,” dodává Peres. „Naše studie ukazuje, že je to jen zřídkakdy pravda. Tato izolovaná území nejsou za prales funkční náhradou.” Kde zůstává diverzita nejbohatšího ekosystému zachována? „Ve velkých pralesních rezervacích a národních parcích,” doplňuje Peres, který podporuje návrhy nových velkoplošných chráněných území, jež by propojovaly i malé fragmenty, kde dosud žijí endemické druhy.

Jenže systém „velkých” rezervací také není bez vady. „Čím více je v Brazílii velkoplošných chráněných území, tím častěji se setkáváme s podceněním, či spíše nedoceněním jejich hodnoty a významu,” varuje Peres. „Mnoho nových vyhlášených rezervací chrání přírodu jen na papíře.”