Současný vývoj situace kolem Národního parku Šumava si zaslouží pozornost, přestože se změnou vlády došlo k určitému uvolnění napětí v této ožehavé otázce. Když ovládali Ministerstvo životního prostředí lidé z  ODS, snažili se o omezování ochrany šumavské přírody, přestože mluvili o tom, že se ji snaží zachovat. Neřekli totiž, co onou "přírodou" rozumí.

Od roku 2011 tedy docházelo k jednoznačně škodlivým opatřením, o které se začala zajímat formální i neformální občanská sdružení. Připomeňme jen kácení v dřívější bezzásahové oblasti okolo Ptačího potoka nebo neschválenou aplikaci insekticidů proti lýkožroutu smrkovému. Dnes jsme již v situaci, kdy tyto přírodě škodlivé zásahy byly jednoznačně pojmenovány a odsouzeny v rámci rozhodnutí jak České inspekce životního prostředí, tak nezávislých soudů. Přehled minulých kroků byl publikován na serveru www.infodatasys.cz (speciálně stránka http://www.infodatasys.cz/sumava/aktuality.htm).

V roce 2012 Městský soud v Praze zamítl žalobu šumavských obcí na MŽP (v příslušné době pod vedením Martina Bursíka),  v níž se obce domáhaly zrušení Bursíkova rozhodnutí o ponechání horských smrčin v národním parku ryze přírodnímu vývoji bez zásahů člověka proti kůrovci. Starostové argumentovali tím, že ministr neměl k takovému kroku oporu v zákoně, rozhodl autoritativně a bez ohledu na názor obecních samospráv. Soud se však s touto argumentací neztotožnil a žalobu zamítl jako nedůvodnou. Podle soudu mělo ministerstvo právo rozhodnout, která část parku zůstane po orkánu Kyrill v roce 2007 ponechána přírodnímu vývoji. Nyní je nutné připomenout, že předmětné rozhodnutí MŽP platí dodnes. Jednoduše řečeno, orgány ochrany přírody mohou na území NP Šumava rozhodnout, že i v II. zóně ochrany přírody vymezí území, kde budou vyloučeny zásahy proti lýkožroutu.

Musíme si uvědomit, že vytvořit je možné krásný a hodnotný kulturní les i na stanovišti silně narušeném. Trvá to celkem krátce – doba nutná se rovná věku dospělých stromů. Přirozený les však vypěstovat nelze, ten musí samovolně vyrůst! Jedinou cestou k tomu je nechat zde působit samovolné přírodní procesy!

Přestože se většina pozornosti v souvislosti s NP Šumava věnuje péči o lesy, stejně důležité jsou též další ekosystémy, jako například rašeliniště, vody, ale zvláště takzvané sekundární bezlesí, tedy louky a pastviny vzniklé lidskou činností. Tyto plochy často přestaly být v průběhu 20. století využívány a nyní samovolně zarůstají dřevinami. Tím se vytváří současný jedinečný vzhled šumavské krajiny, kde mnohde dominují rozptýlené dřeviny. Jedná se o ideální prostředí pro mnoho druhů vzácných a chráněných rostlin (například orchidej běloprstka bělavá) a živočichů (chřástal polní).

V listopadu 2012 vznikl na Správě NPŠ dokument „Koncepce  zásahů do  náletových dřevin na nelesních stanovištích v NP Šumava”, který se podle záměrů Správy měl stát podkladem pro rozjezd masivního kácení náletových dřevin, které by změnilo tvář velké části Šumavy. Nálety jsou totiž vhodným zdrojem dřevní štěpky, o níž je v současnosti zájem ze strany velkoodběratelů. Pod pláštěm zachování vhodných podmínek pro druhy luk má být tedy vykonávána činnost s jiným cílem. Přitom dosud chybí jakákoli podrobná analýza, která by stanovila potřebu kácení na konkrétní ploše a odůvodnila ji ochranou konkrétního druhu či stanoviště.

Tyto zásahy se dostaly dokonce do návrhu plánu péče (PP), který měl být připomínkován do konce února 2014. Jak to s tímto návrhem tedy bylo? Návrh PP NPŠ byl dokumentem, který nebyl zhotoven v souladu s platnými právními předpisy ČR, neboť zvláště nerespektuje zřizovací předpis NPŠ - nařízení vlády č. 163/1991 Sb., jímž se zřizuje Národní park Šumava, podle čehož je posláním NPŠ ”... uchování  a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, ...”. Tato formulace bývá běžně užívána v různých obměnách v národních parcích všude  na světě. Jedním z podkladů pro určení cennosti území je tzv. mapa přirozenosti lesních porostů, která je v tomto PP uvedená. Mapa uvedená v PP ale neodpovídá skutečnosti, a to nejen pro svoji generalizaci, ale i pro její účelové zkreslení (příkladem je účelové zařazení celé oblasti Na Ztraceném / Ptačí potok ke kulturním lesům, silné podhodnocení přirozenosti v nejjižnější části NPŠ okolo vrchu Smrčina, kde existují návrhy na vybudování lanovky Klápa-Hraničník).

Předložená mapa tak vypouští některé komplexy přírodních lesů, které jsou uvedeny na webu www.pralesy.cz (a v databázi SÚOP, kde jsou uloženy i protokoly o vyhodnocení přirozenosti porostů a každý si může tyto protokoly zkontrolovat). Špatně jsou tedy navrženy i takzvané managementové mapy, které mají diferencovat pěstební zásahy v lesích. V rámci připomínek byla podána celá řada návrhů, které obsahovaly podrobnou analýzu předkládaného plánu péče a ukázaly hrubé vady celého dokumentu. To je důvodem, proč vedení Ministerstva životního prostředí v současnosti nechává celý dokument výrazně upravit. Jeho platnost by měla být časově omezena na období, než dojde k podrobné analýze stavu věcí v NPŠ a bude přijata nějaká nová zonace ochrany přírody NPŠ, tedy zřejmě na tři roky.

Aby toho nebylo málo, byl podán senátorem Pavlem Eybertem a několika jeho kolegy senátní návrh zákona o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh svým obsahem vychází z návrhů, které byly projednávány sněmovnou v minulém volebním období, nebyly však schváleny. I tento návrh staví rozvoj obcí na stejnou úroveň, jako ochranu přírody. Podle návrhu by šlo například na území II. (IIB zóny) povolovat stavby sloužící zemědělství (tedy například  i velkokapacitní vepřín), sportu (například lyžařský areál s vleky a sjezdovkami) a turistice (snad tedy i turistický hotel). Obyvatelé NPŠ mohou bez omezení vstupovat na všechna pro ostatní zapovězená místa, stávají se z nich tedy obyvatelé jakési nadřazené kategorie. Podobných nesmyslných a škodlivých ustanovení je v návrhu mnoho - kdo má zájem, může si návrh vyhledat na stránkách Senátu http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/71640/60223. Je proto s podivem, že většina senátorů tento návrh podpořila v prvním čtení při svém jednání 23. dubna 2014.

Jak je tedy vidět, ani v nejbližší budoucnosti nečeká ochranu přírody na Šumavě lehká doba. Stojí před námi rozsáhlá práce, aby byl přijat například vhodně koncipovaný plán péče. Dále je potřeba přijmout nový návrh zonace, který by byl řádně odborně odůvodněn, tedy tak, jak tomu je u již existujících návrhů Stínové vědecké rady NPŠ či v publikaci kolegů Bláhy, Romportla a Křenové (text v angličtině na http://www.ejes.cz/index.php/ejes/article/view/119). Jak tomu bude s nějakým smysluplným návrhem zákona o NPŠ, to je otázkou. Již několikrát bylo poukázáno na fakt, že takový specifický zákon vlastně ani není potřebný.