Vzrostlé smrky v Českém Švýcarsku jsou napadené lýkožroutem. Kácí se ve všech oblastech, aby tato generace hmyzu nestihla vyletět. Zdejší smrky sem totiž byly vysazeny člověkem, ne jako na Šumavě.

KRÁSNÁ LÍPA Kvůli letošnímu teplému a suchému počasí se v Národním parku České Švýcarsko rozmnožil nebezpečný lýkožrout smrkový. Aby kůrovec nenapadl celé porosty stromů, zaměstnanci parku nyní napadené stromy kácí a poškozené dřevo z lesa vyvážejí.

„Pokud bychom nyní proti lýkožroutovi nezasáhli, mohlo by dojít k odumření stromů na rozsáhlých smrkových plochách. To v našich podmínkách není žádoucí,” řekl ředitel parku Pavel Benda.

Lýkožrout smrkový se živí lýkem oslabených smrků. V Českém Švýcarsku, kde rozsáhlé smrkové lesy byly v minulosti vysázeny na rychle vysychajícím podloží, to stromy oslabuje a nemohou se kůrovci účinně bránit. Proto je hmyz pro vzrostlé smrky značnou hrozbou. „V tuto chvíli lýkožroutů není nadměrně mnoho, ale objevují se velmi rychle. Pokud by se tato generace rozmnožila a vylétla, napadla by další stromy v okolí,” vysvětlil mluvčí parku Tomáš Salov.

Zatím nejde o žádnou kalamitu. Například po orkánu Kyrill před pěti lety byla situace výrazně horší. Lýkožrout smrkový se v lesích vyskytuje běžně, tentokrát zatím napadl jen jednotlivé smrky. Bohužel ty dnes rostou na 60 procentech parku a těžit ty napadené se musí i v nejpřísněji chráněné první zóně. „Je to problém všech lokalit, kde je hodně vzrostlých smrků. Situace zatím není nijak dramatická, jde spíše o prevenci. Pokácené stromy ale musíme rychle odstranit, aby se v nich brouci nenamnožili a nenapadli další stromy,” přiblížil Salov.

Napadené kmeny musí zmizet z lesa do tří týdnů. Dřevo se pak běžně prodává na zpracování. Peníze z prodeje park odevzdává do státního rozpočtu. „Jakmile je strom mimo les, není už třeba nic řešit. Lýkožrouti nemají nijak dramaticky velký dolet a do lesa se nevrátí,” přiblížil Salov.

Pouze v nejpřísněji chráněných oblastech parku, které by těžká technika poškodila, se pokácené smrky nechají na místě. Kůra se z nich oloupe, kůrovec i s larvami uhyne a kůra zetlí. „Tento způsob je kvůli velké pracnosti mnohem dražší než odvoz stromů. Proto se to dělá pouze v místech, kde by odvoz způsobil nevratné škody na přírodním prostředí,” vysvětlil Salov.

Zatímco na Šumavě se ekologové již roky přivazují ke stromům kvůli těžení napadených stromů a nelíbí se jim ani loupání kůry, podobné protesty vedení parku neočekává. „Náš národní park je velmi mladý a jeho lesy ještě nejsou zcela připraveny na bezzásahový režim,” říká ředitel Benda.

Situace Šumavy a Českého Švýcarska je totiž nesrovnatelná. Na Šumavě se jedná o horské smrčiny, na severu Čech jde o nepůvodní smrkové lesy, které tu lidé začali zakládat v průběhu osidlování od 13. a 14. století. „V praxi to znamená, že se na Šumavě smrčiny zkrátka přirozeně vyskytují a diskutuje se o tom, jak k nim člověk bude přistupovat. V Českém Švýcarsku člověk vysadil smrčiny na místech, kde by od přírody samy nikdy nevznikly. Věříme, že každý, kdo procesy v lese alespoň trochu zná, tento rozdíl vidí,” doufá Salov.

Dlouhodobým plánem parku je, aby se sem vrátily původní smíšené lesy, kdy smrky budou zabírat jen 30 procent parku. Pak by se nejméně v 75 procentech lesů Českého Švýcarska vůbec nemuselo nijak zasahovat. To ale bude trvat ještě desítky let. „Jakmile bude v podrostu dnešních smrčin základ nového, přírodě blízkého lesa, nebudeme lýkožrouta již tolik řešit,” dodal Salov.

Smrky tak zůstanou hlavně v hlubokých roklích, kde před příchodem člověka vždy byly.