Liptál – Samotný příjezd do Liptálu mě utvrdil, že tady se děje něco nevšedního. Davy lidí mířily do letního amfiteátru, který je spojován zejména s folklorními slavnostmi. Ty ale mají ještě čtrnáct dní čas. Zatím hostí obec pod Syrákovem doslova českou dřevorubeckou elitu. „Sešlo se nás tu deset. Jak se říká, od Šumavy až po Valachy,” říká mi organizátor akce René Skalický. Hned mě také upozorňuje, abych se nemotal tam, kde by to nemuselo dobře dopadnout. „To víš, tady budou lítat od seker třísky a od pil se bude prášit pilinami,” upozorňuje mě René a spěchá se věnovat svým povinnostem.

Využívám chvilky do startu dřevorubecké soutěže, abych se osvěžil dobrým gulášem. K bohaté porci dostávám i dřevorubecký krajíc chleba. „Honem to dojezte, už to začne. Ať nezmeškáte začátek,” volá namě i další stolovníky po pár minutách gurmánského zážitku pořadatel.

Nemeškám, polykám poslední sousto a vyrážím k pódiu, kde se už zaplněnému hledišti představuje desítka chlapů z hor. Na ležící kmeny vyskakuje první dvojice, aby si to mezi sebou rozdali, kdo dřív je sekerou přetne. „Kurňa, tož to je fofr,” komentuje svistot seker jeden z přihlížejících.

Pak přicházejí na řadu další disciplíny. Řezání motorovou a ruční pilou, přesekávání mohutného stojícího kmene.

Vrcholem je řezání ne ledajakou motorovou pilou. „Váží pětadvacet kilo. Výkon motoru dosahuje hodnot u nás nejběžnějšího osobního auta,” povídá mi organizátor Skalický.

Výkony dřevorubců provází bouřlivé výkřiky a aplaudování. „Parádní práce a vynikající výkony. Obdivuji jejich zručnost. Jsou to prostě chlapi,” svěřuje se mi se šibalským úsměvem Irena Václavíková ze Vsetína.

Odjíždím. Představuji si sám sebe při řezání a sekání dřeva na chalupě. Je mi jasné, že borci, které jsem viděl, jsou trošku jiná kategorie. Nevadí. Na práci při zpracování dřeva nezanevřu. Všichni nemůžeme být mistry jako třeba ti, které jsem v sobotu v Liptálu pod Syrákovem viděl na vlastní oči.

Fotogalerie a video na www.valasskydenik.cz