Trutnovsko – Antonín Peterka,(narozený 17.3.1924 Suchovršice, okres Trutnov, a zesnulý 6.12.1984 Trutnov), středoškolský profesor lesní těžby a řízení pracovních procesů na Střední lesnické technické škole (SLTŠ) v Trutnově (1963 - 1984), je známý české lesnické veřejnosti od 70. let 20. století jako propagátor progresivních technologií lesní těžby tzv.švédskoumetodouodroku 1968. Tehdy ve Švédsku se svými kolegy a žáky trutnovské lesnické škole pobýval v pohnutých dnech srpna a září 1968, kdy Československo okupovalo pět armád Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu.

A od té doby byl propagátorem švédských těžebních technologii tzv. švédskou metodou a instruktorem mnoha kursů pro obsluhu jednomužných motorových řetězových pil.

Dále je spoluautorem učebnic pro pomaturitní studium a výukových barevných filmů: Soustřeďování dříví LKT a Soustředování dříví lanovkou Wyssen.

Absolvoval za nacistické okupace Státní vyšší lesnickou školu v Písku (1942­1946), kde jeho učitelem byl také profesor L. Kyzlík, v roce 1948 složil u Zemského úřadu v Praze státní zkoušku pro lesní hospodářství a v letech 1955­1962 při zaměstnání dálkově absolvoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze (15.3. 1962) a získal vysokoškolskou kvalifikaci a titul „lesní inženýr”.

Na SLTŠ Trutnov nastoupil 15.3. 1963, kde nejprve vyučoval fyziku, chemii, technické kreslení, ekonomiku a organizaci. Hlavní discplinou, na níž se posléze specializoval, byla finální lesní těžba a řízení pracovních procesů a praxí. Jako zkušený praktik se zasloužil o navázání a rozvíjení partnerství s německými lesníky a bulharskými lesníky, konkrétně s LZ Stralsund v NDR, kde ovládaje němčinu organizoval souvislé učební prázdninové praxe žáků SLTŠ Trutnov.

Ačkoliv v posledním období trpěl oční chorobou, zůstal po celý život věrný myslivosti a šachům, které hrával za školu s matematikem Pepou Piňosem i závodně.

Holdoval černé kávě, silnému kouření a krvavému tatarskému bifteku. Poněkud nezdravý způsob života byl asi hlavní příčinou jeho předčasného úmrtí na plicní chorobu. Vděčně však vzpomínáme na Antonína Peterku jako na dobrého a upřímného člověka a kolegu.