Na vině je především fakt, že Vysočina má v rámci republiky druhovou skladbu lesů nejvíce poznamenanou směrem k plantážím tyrolských smrků. Na řadě míst se tu nic něž sm, bo, md + měkké dřeviny prostě nemá odkud vzít, odkud obnovit. Vysočina nejsou Chřiby, České středohoří či Hostýnské vrchy plné listnatých porostů, kde se bk, hb, kl hezky kobercově zmlazují i pod těženými umírajícimi plantážními smrky, navíc na relativně živné půdě.
Tisíce hektarů kalamitních holin jsou tak na Vysočině zcela závislé na obnově umělé - no a teď to přichází. Letos na jaře je zatím největší sucho v celé té řadě suchých let od roku 2013. V půdě není voda a hrozí, že se výsadby neujmou. Místní školkaři byli zvyklí nabízet skoro jen výhradně smrk, borovici, modřín. Pokud se teď zalesní, řada odpovědných lidí tam nic než tyto boreální dřeviny, které tu už 100 let neměly být, téměř nesežene. Pokud se zalesnění odloží, plochy mezitím zarostou buření, takže se pozdější zalesnění prodraží a zkomplikuje. Pokud tam zase budou masově sázet ty nešťastné smrčky, mraky toho uschnou hned teď místo ujmutí a zbytek odejde za pár dekád do kamen.
Komu toto nedochází, toho opravdu lituji. Komu to naopak dochází, ale je mu to jedno, protože on přece už nebude ten, kdo to bude muset za pár dekád znovu řešit, ten patří uvolnit z pozice, z níž může rozhodovat o druhovém složení budoucího lesa, případně přímo postavit před soud, neboť vědomě páchá škodu, kterou leze vyčíslit ekonomicky, o vyčíslení environmentálních dopadů nemluvě.