U stezky podél vnitřní severozápadní zdi chomutovského městského hřbitova, asi 200 metrů od jeho hlavního vchodu, je místo posledního odpočinku dvou osobností trvale zapsaných do historie českého lesního hospodářství a myslivosti.
FERDINAND JULIUS FISCALI
Narodil se 1. června 1827 v Třeboni do rodiny městského důchodního Julia Fiscaliho a Anežky, rozené Reinhardové. Po studiích na gymnáziích v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci pokračoval ve studiu matematiky, přírodovědy a zemědělství na pražské německé technice (1843-1845) a poté vykonával předběžnou lesnickou praxi na velkostatku Jindřichova Hradce. Ve studiích pokračoval na lesnickém ústavu v Mariabrunnu u Vídně a zároveň vstoupil do služeb hraběte Czernina.
Roku 1850 složil zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a mezi léty 1852 a 1858 učil přírodovědu na čerstvě zřízené Spolkové lesnické škole v Úsově na Moravě. V letech 1858-1866 sloužil v hodnosti lesmistra na velkostatku Dobříše. Českým lesnickým školským spolkem byl poté vybrán do funkce ředitele německé lesnické školy v Bělé pod Bezdězem, na které působil do roku 1894 a pozvedl ji na vysokou úroveň. Od roku 1869 do roku 1893 působil jako vrchní správce valdštejnských lesů a získal titul lesního rady, od roku 1884 byl vrchním lesním radou.
Roku 1886 se stal poradcem v Zemědělské radě, do níž byl vybrán českým zemským výborem. Zároveň byl Fiscali členem Zoologicko-botanického spolku ve Vídni a dalších spolků a od roku 1894 byl druhým viceprezidentem České lesnické jednoty.
V roce 1873 obdržel Řád Františka Josefa I. za kolekci školy v Bělé pod Bezdězem na světové výstavě ve Vídni a v roce 1882 mu byl přiznán Řád železné koruny III. třídy za činnost v ústřední komisi pro úpravu katastru daně pozemkové. Do rytířského stavu byl povýšen roku 1883. Ve vyjádření poct nezůstala pozadu ani Bělá pod Bezdězem, a tak byl v roce 1891 zvolen jejím čestným občanem. Tehdy také vznikl tamější Fiscaliho fond pro podporování chudých posluchačů.
Po odchodu do výslužby v roce 1894 spravoval lobkovické lesy panství Jezeří, roku 1899 se usídlil v Děčíně a poslední dva roky života přebýval u syna Antonína, lékaře v Chomutově. Tam také Ferdinand rytíř Fiscali 10. listopadu 1907 zemřel a byl pochován.
WILHELM (VILÉM) SALLAČ
Pocházel z Poličky, kde se 25. března 1852 narodil. Roku 1878 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandovy a poté působil na gymnáziu na pražské Malé Straně. Od roku 1882 vyučoval zoologii, botaniku a geologii s mineralogií na lesnické škole v Bělé pod Bezdězem. A právě tam ho osud spojil s rodinou Ferdinanda Julia Fiscaliho. Nejen že se oženil s jednou z jeho dcer, s Fiscalim ho pojila i vášeň k myslivosti a odbornost v lesním hospodářství.
Už coby Fiscaliho zeť začal Vilém Sallač učit na škole v Zákupech. Ale již tehdy se jako vůbec první v monarchii zabýval studiem paroží jelenovitých.
Impulsem mu k tomu byla skrovná sbírka tchána Ferdinanda Fiscaliho. Počal ji rozšiřovat a většinu exemplářů získával díky bohatým osobním kontaktům v evropských zoologických zahradách a přírodovědných institutech nebo nákupem od preparátorských firem. Zároveň s povděkem přijímal dary od šlechticů, kteří mu trofeje přiváželi z tehdy populárních loveckých výprav do exotických zemí na obou amerických kontinentech, ale i v Africe a zejména v Asii. Sallačova sbírka paroží, druhá největší na světě, je dnes uložena v Lesnickém, mysliveckém a rybářském muzeu Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Poprvé svoji sbírku vystavil v roce 1908 v Praze na 60. valné schůzi České lesnické jednoty. Velkou pozornost sbírka vyvolala na mezinárodní výstavě ve Vídni v roce 1910.
Sallač se snažil získat paroží se znaky charakteristickými pro jednotlivé rody a druhy, nikoli extrémně mohutné trofeje. Kromě paroží sbíral prof. Sallač i souroží dutorohých. Sbírka sloužila prof. Sallačovi i jako materiál pro vědeckou práci. Závěry svých rozsáhlých srovnávacích studií, v nichž se zabýval genetikou tvorby parožní koruny, shrnul v knize Die Kronenhirsche und Mendelschen Gesetze (Praha, 1912). A redigováním Spolkového časopisu pro lesnictví, myslivost a přírodovědu v letech 1899-1913 vytvořil dílo, které mu zajistilo významné místo v české zoologii.
Od roku 1919 pomáhal Vilém Sallač jako soukromý docent vybudovat Vysokou školu lesního inženýrství při ČVUT v Praze a zároveň tam přednášel dendrologii, biologii lovné zvěře a lesnickou entomologii.
Zemřel 2. června 1927 v České Lípě.
V Chomutově ho nechala pochovat manželka Rosalie (1853-1929), dcera Ferdinanda Fiscaliho.
