Přechodové rašeliniště je biotopem ve Středních Čechách unikátním. Nevelká přírodní rezervace se stala útočištěm vzácných rostlinných i živočišných druhů.

Střední Čechy jsou na rašeliniště ze všech českých krajů snad nejchudší. Mají spoustu jiných krásných krajin, ale krajinu rašelinných luk už téměr pozbyly. Meliorace odvedly své.

Již téměř zdevastované území, kompletně zarostlé nálety, se s pomocí nadšenců (a Evropské unie) podařilo za pět minut dvanáct zachránit a znovu probudit k životu. Už pouhé dva roky po ukončení revitalizačních prací to tu vypadá, jak kdyby k žádné degradaci ani nedošlo.

Na části území byly vymýceny olše a borovice, čímž si tento nevelký kousek palouku rozvzpomenul na   časy, kdy býval pastvinou nebo dvakrát ročně kosenou loukou.

Druhová pestrost tak malé lokality bere dech. V květnu zaujmou dva soustředěné houfy prstnatců májových, které letos, kvůli chladnému počasí, dokvétají ještě koncem června.

V dolní části květenství už dozrávají semena, zatímco nahoře se ještě rychle dohání, co se zameškalo.

Kriticky ohrožená hruštička prostřední zde má jednu ze svých posledních středočeských lokalit.

Hruštička prostřední

Odkvetlé už jsou úpolíny, i drobný všivec lesní.

Silně ohrožený druh, všivec lesní.

Území rezervace je doslova poseto rosnatkami. Díky opatřením, vedoucím ke znovuzvýšení hladiny vod, se utěšeně rozrůstají.

Prstnatce májového prozradí jeho strakaté listy. Masožravé tučnice (v pozadí) zase listy světle zelené.

Slatinné louky jsou celkem běžné v Polabí, ale na západ od Prahy je tato svého druhu jedinou. Přechází totiž v otevřené plochy rašeliniště s typickou květenou.

Takto málo stačí tolika vzácným druhům, aby zde utěšeně prosperovaly. Světlá část palouku v popředí je slatina, tmavší a vyšší porosty dál už jsou rákosiny. I tam ale roste řada chráněných druhů.

Jediný vemeník na lokalitě, bude v plném květu za týden. V pozadí prstnatci májoví.

Všude je živo... není žádné "území nikoho"

Suchopýři zatím ještě odolávají záplavě rákosu.

Takto vypadá Loděnice, chcete-li Kačák, při průtoku "Bahnama". Krásné linie.

Neprůtočná tůň je jedním z životních center rezervace.

Na její existenci je vázána řada hmyzu. Když přijde čas vážek, vyleze dravá vodní larva na souš, přichytí se nějakého stvolu... cosi jí rupne "za lopatkama" o ona sama ze sebe vyleze, v úplně jiné podobě...

Starček potoční

V Bahnách

Toto místo zůstává jednou z mála připomínek toho, jakou má příroda schopnost zadržení vody. Zde má voda prostor se rozlévat tak, jak je jí přirozené a vytvářet tím to, co je jí vlastní: krásnou, pestrou krajinu.