Z hlediska ekonomické teorie je to perverzní situace. Ekonomika začíná podle všech dostupných dat startovat, firmy mají plné zakázkové knihy, a o odbyt mají tím pádem postaráno, ale nezaměstnanost dosáhla nového rekordu. Těch 630 tisíc lidí na úřadech práce je číslo, z něhož už běhá mráz po zádech. A je jistě legitimní, když se vláda hodlá o zaměstnanost více starat. Ohlášené posilování úřadů práce je jistě reakcí na utlumování jejich aktivity pravicovými vládami. Je však otázkou, nakolik jde o reakci adekvátní a hlavně účinnou.

Část nárůstu nezaměstnanosti jde jistě na vrub vývoje stavebnictví, kde je výpadek veřejných zakázek způsobený jednak absolutním omezením vládních výdajů a jednak novým zákonem o zadávání veřejných zakázek, který blokuje i peníze, jež jsou k dispozici. Na tom dvě či tři paní navíc na okresním úřadu práce opravdu nic nezmohou.

A rozhodně také nic nezmohou s tím, že průmyslové firmy mají zkušenost, že vyplácení odstupných a výpovědní lhůty stojí mraky peněz, o nemocenské nemluvě, a tak stálé zaměstnance nahradily agenturními pracovníky, s nimiž tyto náklady nemají. Nyní navíc počítají s tím, že nejsilnější vládní strana bude zvyšovat daně a patrně i pojištění, takže to je další důvod, proč nenabírat lidi. Jestli si noví ministři myslí, že budou dělat politiku dusící ekonomiku vyšším daňovým zatížením a registračními pokladnami, tak to fakt ani ten nejgeniálnější úředník práce nemůže zvrátit.

Lesnické bludičky

Dalším iluzionistou, který chce vyčarovat nová pracovní místa, je čerstvý ministr zemědělství Marian Jurečka, jemuž kromě jiného vadí, že v současných tendrech Lesů ČR velcí dodavatelé těžebních a pěstebních prací využívají pracovní sílu z východní Evropy, ale i z Asie. Malé místní firmy by prý zaměstnaly místní nezaměstnané. Je ministrem jen pár dní, ale přesto by mohl tušit, jaká je výše platů při sázení stromků. A za těch pár stovek navíc oproti dávkám mají nekvalifikovaní lidé vstávat před pátou hodinou ranní, absolvovat cestu do lesa a v zimě, horku, dešti a obtížném terénu dělat fyzicky dost náročnou práci? A jde-li o slušněji honorovanou dřevorubeckou práci, lze se oprávněně domnívat, že pokud se nebude kácet více stromů, nebude k tomu třeba ani více dřevorubců.

A že současným zadáváním zakázek v Lesích ČR trpí český dřevozpracující průmysl, protože dřevo jde jako kulatina bez přidané hodnoty do světa a tyto firmy nemají práci pro své zaměstnance? To přece není věc Lesů ČR. Přidanou hodnotu musí umět vytvořit dřevařské firmy. Že jejich produktivita a kvalita výrobků zaostávají za konkurencí v zahraničí, český státní podnik neovlivní. Pokud by tu produktivitu čeští dřevaři měli, neměli by problém kupovat kulatinu za stejné ceny, jako ji od Lesů ČR kupují dřevaři z Rakouska a Německa. Neschopní prostě musí bankrotovat. Pokud se budou Lesy ČR řídit úvahami čerstvého ministra, mohou mít státní Lesy ČR zisky, jako mívaly za lidoveckých ministrů, tedy na desetině současných hodnot. Tedy šest set milionů.

Zbytek do dnešních pěti až šesti miliard se zase „poztrácí”.