Praha 7. ledna (ČTK) - Více než polovinu žádostí o navrácení církevního majetku projednaly k poslednímu září loňského roku Státní pozemkový úřad a Lesy České republiky, tedy dvojice institucí, k nimž směřuje nejvíce výzev v rámci církevních restitucí. Vyplývá to ze zprávy o průběhu restitucí za třetí čtvrtletí roku 2014, kterou má dnes na programu vláda. Ze zprávy je také zřejmé, že obě organizace více než desetinu žádostí odmítly.
Státní pozemkový úřad ke 30. září loňského roku obdržel 3511 výzev týkajících se 69.070 nemovitostí. Z nich stačil projednat 1784 výzev k navrácení 22.580 nemovitých věcí, což je poměrně značný nárůst oproti předchozímu čtvrtletí, kdy statistika hovořila o 594 projednaných výzvách k navrácení 8597 nemovitostí. V 397 případech odmítl Státní pozemkový úřad uzavřít dohodu o vydání 4501 budov, polí, luk nebo lesů.
Lesy ČR dostaly ke konci září 2156 žádostí na 48.782 nemovitostí, z nichž stihly projednat 1307 týkajících se 23.381 nemovitých věcí. U Lesů ČR je tak posun ve zpracování církevních restitucí výrazně menší než u Státního pozemkového úřadu. Do konce června 2014 totiž Lesy ČR projednaly 1099 žádostí na 23.267 nemovitých věcí. Dohodu odmítly Lesy ČR uzavřít v 278 případech týkajících se 9992 nemovitostí.
Ministerstvo kultury, které zákon předkládalo a výzvy evidovalo, postoupilo k 30. září 2014 jiné instituci celkem 148 výzev. Z nich 141 se týkalo odboru muzeí a galerií, šlo především o movité předměty kulturního dědictví. "Domníváme se, že většina výzev byla předána k vyřízení státním organizacím, především Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a ministerstvu financí České republiky, nikoli krajům," řekla dnes ČTK mluvčí ministerstva Simona Cigánková. Krajům byly postoupeny ty výzvy k vydání movitých věcí, ze kterých bylo zřejmé, že se požadované movité věci nacházejí v krajských muzeích a galeriích.
Mluvčí doplnila, že i když se movité věci fyzicky nacházejí v krajských institucích, může být v některých případech sporné, zda jsou skutečně ve vlastnictví krajů, nebo zda zůstaly ve vlastnictví státu. "To však může rozhodnout pouze soud. Kraje nejsou podle zákona o majetkovém vyrovnání povinnými osobami, vydat věci na výzvy proto nemohou," dodala. Církve se tedy budou muset obrátit na soudy; ty rozhodnou o tom, zda jsou dotčené věci ve vlastnictví kraje (pak vydány být nemohou), nebo ve vlastnictví státu (pak mohou být vydány). Nevydávají se ani věci nemovité, které přešly ze státu na obce - za ně se dle zákona vyplácí finanční náhrada.
Vedle statistik se zpráva věnuje i stížnostem a návrhům některých parlamentních stran k průběhu restitucí. Například k opakovanému návrhu na vytvoření online platformy, která by podávala aktuální a veřejnosti přístupné informace o průběhu restitucí, se vládní výbor pro restituce staví negativně.
"Pokud by mělo dojít ke zveřejňování výzev a jednotlivých podkladů pro rozhodování o vydání majetku, jednalo by se o řešení velmi pracné a zatěžující. Vytvoření takové platformy by bylo pravděpodobně velmi časově i technicky náročné a vyžádalo by si vysoké náklady na státní rozpočet. Takové řešení by nad přiměřenou míru zatěžovalo i pracovníky jednotlivých povinných osob," uvádí zpráva. Na místo online platformy vládní výbor rozhodl o vytvoření webového rozcestníku k databázím jednotlivých úřadů, kterých se restituce týkají.
Církve podle zákona o majetkovém vyrovnání dostávají nemovitý majetek, o který byly za komunismu připraveny, v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Během 30 let stát církvím vyplácí také 59 miliard korun navýšených o inflaci jako náhradu za nevydaný majetek. Zároveň se během 17 let církvím postupně až na nulu snižuje příspěvek na podporu činnosti, který činil asi 1,5 miliardy korun ročně. Platnost církevních restitucí potvrdil Ústavní soud.
