Zahnutý ostrý řezák se zakusuje do hladké kůry zhruba osm metrů vysokého stromu. Šikovný Barmánec jedním tahem udělá zářez, který potom ještě několikrát protáhne a dá mu tvar svažujícího se žlábku. Ten se okamžitě začíná plnit hustou bílou tekutinou, která se po náležité úpravě promění v kaučuk.
Pochopit boom zdejšího kaučukového průmyslu znamená jít nejen proti proudu času, ale i na jiný kontinent. Charles Marie de La Condamine(12.1.1701-12.2.1744) byl francouzský výzkumník, dobrodruh a zeměměřič, jehož jméno je spojováno s objevem kaučuku. „Tady na břehu Maraňonu se běžně setkáváme s tím, co známe z pobřežních oblastí provincie Quito - s pryskyňti zvanou cahuchu. Když je čerstvá, pomocí formy se jí dá jakýkoli tvar, je nepropustná a to, co je na ní pozoruhodné, je velká elastiáta. Dělají se z ní nádoby, které nejsou křehké, boty a stlaätelné koule, které nabývají původní tvar, když se na nepřestane tlaát," cituje historické materiály Vladimír Plešinger v knize Amazonie a řeky příběhů.
Pružnosti kaučuku využívali například Mayové, kteří z něj dělali míče pro rituální míčové hry.
NAŘÍZLA KŮRA
Využití latexu znali středo a jihoameričtí indiáni mnohem drive, než se na jejich kontinent vylodili první běloši. Carl Linné, otec botanického názvosloví, dal kaučukovniku rodové jméno Hevea, jehož základem je slovo hevé. Tak indiánský kmen Omagua (známý také jako Cambeba) označoval vytékající latex. La Condamine tedy kaučuk neobjevil, v době jeho amazonské cesty, jak sám popisuje, byla ona „pryskyřice", tedy latex vytékající z naříznuté kůry kaučukovniku, široce známá. Ale přinesl informaci o jeho existenci do Evropy, kde nezapadla. Do Evropy se první kaučuk dostal roku 1736, ale až na přelomu 19. a 20. století se v Jižní Americe rozhořel boom výroby a vývozu kaučuku. Ten umocnil objev vulkanizace v roce 1839, který měl na svědomí Thomas Goodyear. V rámci svých pokusů zjistil, že přírodní kaučuk při zahřívání se sírou podstatně mění své vlastnosti -přestává být lepivý, snáší ohřátí i ochlazení a stává se nerozpustným v organických rozpouštědlech. Asi nikoho nepřekvapí, že původně bylo vyvezení kaučukovníkových semen z jihoamerické domoviny označeno jako hrdelní zločin. Hrozba trestu nebyla samoúčelná. Historie ukázala, že následující příliv kaučuku z Afriky a Asie zcela zatlačil do pozadí a v podstatě zruinoval vývoz z Jižní Ameriky.
BIOPIRÁT WICKHAM
Pašerákem, jemuž se ve vycpaných krokodýlech povedlo roku 1876 vyvézt z brazilského Santarému zhruba sedmdesát tisíc semen, byl britský dobrodruh Henry Wickham (1846 až 1928). Semena zamířila do celosvětově proslulých Královských botanických zahrad v Kew v Londýně. Mimochodem právě tyto botanické zahrady mají na svědomí i rozšíření čajových plantáží na Cejlónu. Následovně se kaučukovníky rozšířily do koloniálních držav, uchytily se v Thajsku, Malajsii a celé řadě dalších zemí. Roku 1913 Britové měli kontrolu nad kaučukových trhem. Svůj podíl na rozrůstání kaučukových plantáží má i americká The Ford Motor Company a The Goodyear spolu s Firestone Rubber Companies, které založily plantáže v Brazílii na ploše 10 000 ha. Kaučukovníky pronikly i do Afriky, kde například v belgickém Kongu těžili otroci kaučuk pro krále Leopolda II. Wickhamův pašerácky počin musel být záležitostí předem dobře promyšlenou a zřejmě objednanou, neboť Johnsonův zahradnický slovník, vydaný roku 1900, zmiňuje výskyt kaučukovníku v zahradách anglicky mluvících zemí. Znamená to, že jednotlivé stromy i jejich „šťáva" už byly britským botanikům známy a čekalo se jen na příležitost k využití. Velká Británie coby koloniální velmoc měla v této oblasti rozsáhlé možnosti.
NA OKRAJI KINPUNU
Na nádvoří malé továrničky na okraji kaučukovníkové plantáže u městečka Kinpun ve východní částí Myanmy si parta kluků kope malým ratanovým míčem. Mají nucenou přestávku v práci, neboť čekají, až jim správně utuhne kaučuk v malých bílých miskách. Celkem je tady zaměstnáno pětačtyřicet lidí. Základní výrobní surovina, latex z naříznutých stromů, odkapává do půlek kokosových skořápek a starých plechovek. Nádobky se musejí pravidelně kontrolovat a ty alespoň z poloviny zaplněné přelít do dvacetilitrových kanystrů. V husté bílé tekutině se převalují plesnivějící kusy listí a dalšího napadaného odpadu. První fáze čištění je jednoduchá. Prostě se jen rukama vytáhnou ty největší kousky. Zbytek se pak zachytí v sítkách při přelévání do velkých sudů. Pěnu, jež se tvoří během přelévání, okamžitě sbírá několik děvčat. „Kdyby tam zůstala, byly by bublinky v kaučuku a to snižuje jeho kvalitu," vysvětlila jedna z nich. Nečistot zbavená bílá tekutina se rozlila do desítek obdélníkových misek zhruba 20 cm hlubokých, kde se smíchá s kyselinou sírovou. „Podívej, sice dělají s kyselinou, ale nikdo nemá ani brýle, ani rukavice, a když jim to cákne na zem, tak mají na nohou obyčejné žabky. Na ochranné pomůcky se tady evidentně nehraje," upozorňuje mě Soňa Patočková, která si coby učitelka geografie na SOS a Gymnáziu Staré Město představuje, jak přiblíží „kaučukovou kauzu" svým žákům.
MANDLOVÁNÍ
„Cihličky" měkké hmoty se následovně pomocí dřevěného válce rozklepou do silnějších plátů, podobně, jako když se klepe maso na řízek.
Jde o to, aby plát byl co nejtenčí, ale nebyl děravý a potrhaný. „A teď to budou mandlovat," upozorňuji Soňu na mandl speciálně určený pro vytvoření tenkých kaučukových plachet. Proces je jednoduchý, plát se strčí mezi proti sobě se točící válce, u kterých je možné regulovat mezeru a tedy i šířku budoucího kusu kaučuku. Pak už jen stačí plachtu usušit. „Pojď, něco ti ukážu," bere mě za ruku jeden barmských nádeníků a odemyká nenápadnou věž. Voní to v ní jako v udírně. Aby taky ne, skutečně je plná mezi zdmi vzpříčených bambusových holí, na nichž se v kouři suší kusy „vymandlovaného" polotovaru. „Za půl kila tohoto," kývne směrem k sušárně pan Thura, který se představil jako majitel, ale zřejmě bude „jen" vrchním managerem, „dostanu podle kvality 4-7000 kyatů." Převod měny je jednoduchý - tisíc kyatů je dolar. Uvažme, kolik lidí se tady zaměstnává, nejde tedy zrovna o zázračný byznys. Jediná mechanizace je tady zmiňovaný mandl, jinak se vše dělá ručně -od nařezávání stromů po nakládání hotových kaučukových plachet.
SILNÁ PRODUKCE
Kaučuk se těží a vyrábí v tropech celého světa v tisícovkách malých továrniček, podobných té na okraji Kinpunu. Zatímco v Africe se vyrobí 250 000 tun přírodního kaučuku, tak Střední a Jižní Amerika s 31 700 tunami zůstává pozadu. Asie má ale na celkovém vývozu zdaleka největší podíl. Její produkce je podle FAO (Organizace pro výživu a zemědělství) 3 207 100 tun. Den se chýlí ke konci a malá barmská továrnička přispěla do statistiky dalšími několika desítkami kilogramů kaučuku a do rozpočtu několika rodin pár dolary. „Není jednoduché se tady uživit a navíc musíme myslet i na budoucnost. To znamená vysázet další plantáž," loučí se s námi Thura a dává si do kapsy svůj ipad.
***
Latex znali indiáni dřív, než se u jejich kontinentu vylodili první běloši
Vyvezení kaučukovníkových semen z Jižní Ameriky bylo hrdelním zločinem
GUMOVÝ zpravodaj
CHARLES MARIE DE LA CONDAMINE se narodil do dobře situované rodiny, vystudoval humanitní vědy a matematiku. Narukoval do armády a bojoval ve VÁLCE PROTI ŠPANĚLSKU. Vojenská kariéra mu však nebyla souzena, po návratu z války mu učarovala věda. Po třetím roce na Akademii věd VYPLUL DO EKVÁDORU zkoumat myšlenku Isaaca Newtona, že planeta Země není kulatá, ale NA PÓLECH ZPLOŠTĚLÁ. V Ekvádoru prováděl s kolegy měření TRIANGULACE Izpůsob zjišťování souřadnic a vzdáleností] a poznal kaučuk, který dovezl do Evropy. Cesta zpět do Francie se mu kvůli válce o rakouské dědictví protáhla, ale jako správný vědec využil čas k pozorování. Přivezl tak domů poznatky o používání chinovníku proti malárii a šipky s účinným jedem kurare. Po návratu se také stal propagátorem OČKOVÁNÍ PROTI NEŠTOVICÍM.
Foto popis| Latex odkapávající z kaučukovniku brazilského (Hevea brasiliensis) je důkazem příslušnosti k čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). Nejhrubší nečistoty, kam patří spadané listí, ale i drobná uvíznutá zvířata, se vybírají ručně.
Foto popis| Za chvíli dojde na míchání latexu s kyselinou sírovou. U mandlů v této továrně pracují pouze muži. Sezónní chatrč sběračů kaučuku měla tak chatrnou podlahu, že kdyby v ní spal dospělý vzrostlý Evropan, hrozilo by prolomení.
Foto popis| Pokud se během madlování v kaučukové plachtě udělala díra, prostě se „zalepila" kusem dalšího materiály a znovu „přemandlovala". Utuhlé kusy se suší na sluníčku i udí v k tomu určených chatrčích.
