„Zatímco návrh zákona z dílny ministra Chalupy tuneluje obsah národního parku, ze kterého by zbyl jen ten název, tak plzeňský návrh tuneluje nejen obsah, ale zcela otevřeně vytváří korupční prostředí a prostor i pro příklon a odklon finančních toků dosud kontrolovaných státem,” shrnuje Jaromír Bláha současnou situaci ohledně přípravy nového „zákona o Šumavě”. Poslanci nedávno pustili do dalšího čtení právě návrh Plzeňského kraje.

* Ministerský návrh se objevil už skoro před rokem. Jaký je jeho osud? Kam vůbec zmizel?

Ministr Chalupa předložil ostatním ministrům a dalším institucím svůj návrh v rámci tzv. meziresortního připomínkového řízení v červenci loňského roku. Obdržel obrovské množství připomínek, některé byly velmi závažné. Překvapivě i prezidentská kancelář konstatovala, že návrh zákona „vykazuje řadu ústavně právních chyb a nedostatků, ale především se jedná o předpis zbytečný a bezdůvodný”. Asi se jednalo o omyl Klausových právníků, protože prezident to vzápětí nepřímo dementoval a vyjádřil ministru Chalupovi plnou podporu.

* Jak ty závažné připomínky například vypadaly?

Například proděkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc. ministru Chalupovi napsal, že návrh zákona „ je jednostranně zaměřený na rozvoj podnikatelských aktivit, je v rozporu s obecnými zásadami ochrany přírody, krajiny a biodiverzity, je v rozporu s mezinárodními standardy ochrany přírody. Četné paragrafy jsou v rozporu i s ustanoveními českého ústavního práva, normami práva unijního či dále i s ustanoveními práva správního a životního prostředí ... a jako takový je dle mého názoru nezpůsobilý pro další projednávání v legislativním procesu.” Zásadní připomínky vznesli i někteří ministři a právníci Úřadu vlády.

* A v čem jsou hlavní problémy ministerského návrhu podle vás?

Především zmenšuje národní park a otevírá vzácnou přírodu developerům a velkým stavebním projektům, razantně zmenšuje území, které je v parku ponechané pouze divoké přírodě a turistům ve prospěch těžařů. Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), jejíž je Česká republika členem, již dříve varovala, že v případě přijetí takového zákona vyškrtne Šumavu ze seznamu mezinárodně uznávaných národních parků, který vede OSN.

* Můžete to konkretizovat? Vezměme to postupně, nejprve developeři a stavby...

Projekty, jako jsou například rekreační střediska či sjezdovky, mají mít v národním parku stejnou důležitost jako ochrana přírody. Umožňuje to právní klička: úvodní paragraf návrhu zákona nepodřizuje rozvoj obcí a krajů – na rozdíl od jiných činností – podmínce zachovat zároveň ochranu přírody v národním parku. V návrhu chybí také pravidla, kterými by se řídily stavby v národním parku. Proto hrozí vznik dalších soukromých černých staveb či velkých apartmánových sídlišť na úkor šumavské krajiny. A jak známo, návrh přímo počítá se stavbou nové kontroverzní lanovky a sjezdovky na Hraničníku. Kvůli projektu mají být vykáceny vzácné horské lesy v místech, kde žijí chránění rysi a hnízdí tetřevi, kteří jsou u nás na pokraji vyhubení. Tuto část Šumavy dokonce přímo vyškrtává z národního parku a rozděluje ho tak na dvě části oddělené budoucí lanovkou a sjezdovkou.

* A jak je to s těžbou dřeva a zásahy do území parku?

Předloha navrhuje rozšířit území, kde se může těžit dřevo, o 5 500 hektarů lesa na úkor oblastí dosud ponechaných divoké přírodě a turistům. Ty v roce 2010 tvořily 30 % rozlohy národního parku. Ministr Chalupa jej navrhuje nikoliv rozšířit (běžný postup v ostatních národních parcích), ale naopak zmenšit na pouhých 22 %. Dřevorubcům tak obětuje například vzácné podmáčené lesy na rašeliništích kolem Kvildy, oblast Ptačího potoka v Modravských slatích, kaňon Křemelné nebo prales na Smrčině.

* Není to v rozporu s tím, co se zatím považovalo za samozřejmé, tedy že území ponechané přírodě se bude zvětšovat až někam k 50 procentům?

Ano, návrh zásadním způsobem omezuje plánované budoucí rozšiřování území ponechaných přírodě, a to do té míry, že by Šumava přestala plnit cíle skutečného národního parku. A je to dokonce v rozporu s dřívějšími rozhodnutími ministra Chalupy. Jedenáct let starý, a dosud nikým nezpochybňovaný, plán péče totiž stanovil cíl rozšířit území ponechané přírodě na nejméně 50 % do roku 2030. Chalupovo ministerstvo platnost plánu v předloňském roce prodloužilo. Ale Tomáš Chalupa otočil a chce dát 10 tisíc hektarů lesů k dispozici těžařům, místo toho, aby o tuto plochu rozšířil území ponechané divoké přírodě. Podle návrhu zákona, který ministr vypracoval, má tak v budoucnu mít první, nejpřísněji chráněná zóna parku pouhých 35 %, a to až někdy v roce 2057. V evropských národních parcích mají jádrové zóny obvykle více než 75 % rozlohy parku. Zmenšení území ponechaného přírodě, rozdělení souvislého národního parku nebo otevření prostoru pro developerské projekty, to jsou v evropských národních parcích zcela bezprecedentní kroky.

* Zatímco ministerský návrh uvízl v připomínkovém řízení, poslanci pustili do dalšího čtení návrh krajský. Jak se liší od návrhu ministra Chalupy?

Krajský návrh je „lepší” pouze v jediném – nezmenšuje národní park. Ale i on počítá s výstavbou lanovky a sjezdovky na Hraničníku, návazně na pozemky pod plánovanou sjezdovkou, které vlastní lidé napojení na jihočeské kmotry. Potřebnou plochu nevyškrtává z národního parku, ale převádí z první a druhé zóny do třetí, kde je možné snáze docílit povolení k výstavbě. V ostatních bodech je plzeňský návrh stejně špatný nebo ještě horší.

* V čem konkrétně?

Navrhuje, aby se takzvané třetí (a nově vytvořené čtvrté) zóny, kde se může stavět a jež nyní tvoří asi 5 % národního parku, rozšířily na téměř 70 % jeho území. Ochraně přírody mají podléhat pouze první zóny, kterým má být vyčleněno jen 18 % národního parku, a zbytek se má řídit stejnými pravidly jako běžné lesy určené k pěstování a těžbě dřeva – lesním zákonem. Nyní všechny lesy v národním parku – bez ohledu na to, zda jsou ponechány divoké přírodě, nebo se v nich kácí – podléhají zákonu o ochraně přírody a krajiny. Plzeňský návrh také chce, aby národní park přestal vypisovat výběrová řízení na práce v lese podle zákona o veřejných zakázkách. Veškeré zakázky – včetně prodeje dřeva – má napříště dostávat nově zřízená obecně prospěšná společnost, kterou budou kontrolovat regionální politici. Národní park a ministerstvo životního prostředí mají mít pouze dvě ze šesti míst ve správní radě. Přitom nikde v návrhu není řečeno, co se bude dít se ziskem z prodeje dřeva. Tohle mluví za všechno. Vůbec nejde o kůrovce nebo rozvoj obcí a další výmluvy, kterými se krajští politici léta zaštiťovali. Pouze chtějí dostat obchod se dřevem pod svoji přímou kontrolu.

* A jak odhadujete další vývoj? Má krajský návrh šanci na schválení?

Podle mě se můžeme dočkat čehokoliv. Komunisté podporují plzeňský návrh, ministr Chalupa se bude snažit uplatnit alespoň část paragrafů, které vytvořil, jako pozměňovací návrhy, aby to nevypadalo jako jeho totální fiasko. Bude tlačit na koaliční partnery TOP 09 a LIDEM, aby ustoupili od svých připomínek a strašit je plzeňským návrhem. No a pak je tu prostor pro tvořivost poslanců, která může končit všelijak. Řada z nich hlasovala pro plzeňský návrh s tím, že jej označila za „nosič”.

* A co by „dobrý” zákon o Šumavě měl určitě obsahovat podle vás?

Především by neměl udělat z Národního parku Šumava etiketní podvod. Šumava by měla zůstat národním parkem v pravém smyslu toho slova – tedy zachovat stávající rozsah 30 % území ponechaného přírodě a nechat prostor pro jeho rozšíření v budoucnu na více než 50 %. Považuji to za velmi umírněný požadavek – polovina národního parku ponechaná přírodě, na polovině šetrné hospodaření a zázemí pro obce. Ve většině národních parků je přírodě ponecháno mnohem vyšší procento, ale uznávám, že Šumava je zase oproti řadě jiných parků větší. Dále je třeba nastavit striktní pravidla pro další stavby v národním parku, aby z něj nevznikl lunapark. Platforma ŠumavaPro předložila konkrétní návrhy klíčových úprav, ale ministr Chalupa je ignoroval.

***

Jaromír Bláha (1970) je dlouholetým expertem ekologického Hnutí Duha pro oblast lesního hospodaření a ochrany přírody. V Hnutí Duha působí už dvacet let a během té doby se opakovaně zabýval otázkou budoucnosti Národního parku Šumava – do diskusí vstupoval jako aktivista, který se účastnil nenásilných protestů proti kácení stromů v přísně chráněných oblastech parku, i jako odborník, který byl mimo jiné v letech 2004–6 členem vědecké rady národního parku.

Šumava by měla zůstat národním parkem v pravém smyslu toho slova – tedy zachovat stávající rozsah 30 % území ponechaného přírodě a nechat prostor pro jeho rozšíření v budoucnu na více než 50 %.