Pernink – Josef Kašpar z Perninku se více než dvacet let živí jako truhlář a jeho práce mu je doslova a do písmene koníčkem. „Práce se dřevem je krásná, ale náročná,” říká na úvod. Truhlárnu, kterou Josef Kašpar vlastní, zakládal krátce po sametové revoluci a do roku 2008 měl dokonce šest zaměstnanců. „To byly doby, kdy jsme měli práce opravdu hodně. Všichni jsme se uživili a i během zimy, kdy je, bylo a vždy bude práce méně, tak jsme měli co dělat. Pak přišla hospodářská krize, která dopadla i na nás,” vzpomíná na doby, kdy z malé truhlárny byl velice výnosný podnik. Po roce 2008 se vše změnilo. „Zůstali jsme tady už jen čtyři. Já a další tři kluci. Z toho má jeden na starosti katr a ve třech se dělíme o práci v dílně,” přidává. Josef Kašpar popsal detailně, jak dlouho trvá vyrobit jeden kus nábytku od momentu, kdy se strom pokácí v lese. „Je to zhruba tři čtvrtě roku. Od pokácení přes dopravu, práci na katru, sušení a následné zpracování. Nejdéle samozřejmě trvá sušení. Dřevo vysychá venku zhruba půl roku. Pak se přemístí do sušárny, kde se topí na sto stupňů. Pomocí větráků a odsávání odvádíme několik týdnů vlhkost a následně ji na dřevě měříme. Po odstavení trvá několik dní, než dřevo vystydne. Když se sušárna vypne, tak fošny a trámy mají teplotu okolo sedmdesáti stupňů Celsia,” popisuje postup, který ještě nemá s nábytkem nic společného. Následně se materiál roztřídí ve skladu a začne se pracovat na objednávkách. „Vyrábíme z masivu nebo následně kupujeme lamino a jsme připraveni vyrobit cokoliv. Od malé poličky na zdi,až třeba po altán nebo skleník na zahradě,” vysvětluje Kašpar. Slova jako lepení, klížení, broušení, frézování, hoblování, kytování a jiná jsou v truhlárně na denním pořádku. „Nevyrábíme nic na sklad. Když nás zákazníci osloví, tak jim vše postavíme na míru. Od židle až po kuchyňskou linku. Nejednou se nám stalo, že zákazníci přesně nevěděli, co chtějí, a když si přišli něco vybrat, tak se nakonec mezi sebou pohádali. Protože jeden chtěl dveře se čtyřmi kazetami, a druhý se šesti a sklem. To platí i o frézování hran. Vymyslet se dá cokoliv a jsme schopni vyjít vstříc téměř všem zákazníkům. Jediné, co neděláme, je soustružení a kroucení dřeva. Na to nemáme vybavení v podobě velkých soustruhů či lisů na dřevo. Také neděláme řezbářství,” pokračuje truhlář, pro kterého je práce se dřevem velkou láskou.

Každý výrobek, který opustí jeho truhlárnu, je originál. „Nikdy se nepovede udělat něco stejné na setinu milimetru. To platí o oknech, dveřích, prostě o všem, co vyrábíme. Kdybych měl zavzpomínat na nějaké kuriozity, tak mohu vzpomenout na dubový nábytek. Fošny, které nám majitel přivezl, se pomalu nedaly ani strčit do sušárny. Průměr stromu měl více než metr,” přidává své zážitky.