INSPIRACE Pražské Středisko ekologické výchovy se pokouší školáky i studenty získat na stranu přírody

Jdu se skupinou středoškoláků lesem, samozřejmě mají různé řeči, nic neberou vážně. Najednou jim říkám - stop. Potichu stůjte, všichni vlevo hleď, a když se nebudete hýbat, uvidíte srnu, jak kojí mládě. Poslechli bez řečí, pusy otevřené překvapením. Potom všichni - to zase k mému překvapení -vytáhli z kapes mobily a začali srnu fotit. Takovýhle zážitek vám pomůže, aby děti začal les zajímat, a lavina otázek se začne hrnout.”

Václav Nejman, ředitel Střediska ekologické výchovy Lesů hlavního města Prahy, tvrdí, že nejlepší k získání pozornosti je tzv. šokový efekt. Bez něj se v běžné situaci, kterou zažívá, neobejde. Ale podle jeho zkušeností to zabírá -dokonce i na pubertální výrostky, kteří při jeho příchodu na kraji lesa típnou v dlani ukrytou cigaretu a nasadí typický výraz „to zas bude pruda”.

Les na vlastní kůži Vycpaná zvířata ze školních kabinetů pomalu vytlačují filmy o přírodě, encyklopedie, multimediální výlety. Učitelé i rodiče si pomáhají čímkoli, aby dětem přiblížili svět rostlin a zvířat a vzbudili v nich o něj zájem. Hlavně ty malé příroda zajímá, jenže člověk aby měl pořád po ruce Google. Ovšem poznat ji na vlastní kůži a způsobem, který děti strhne, to nic nenahradí.

O to se pokouší Středisko ekologické výchovy, které již třetím rokem pořádá speciální programy pro žáky mateřských, základních i středních škol. Inspirováni ideou takzvané lesní pedagogiky, přes padesát let staré myšlenky, že o lese se děti nejlépe dozvědí vlastním prožitkem v něm, sestavili celoroční plán akcí a projektů, rozdělený podle jednotlivých témat a věkových kategorií, a z řad zaměstnanců vyškolili lesní pedagogy.

Třeba teď na podzim mohou děti z pražských škol zažít výlov rybníka. Pro školáky je připraven speciální program. Na několika stanovištích se jim postupně představí ryby (živé) žijící v daném rybníce i další zvířata, která vodní hladinu k životu potřebují - ptáci, savci, žáby. I na okolní stromy a vodní rostliny dojde. Zkrátka celý potravní řetězec jako na dlani. Program vrcholí samotným výlovem, který mnohé pražské děti na vlastní oči nikdy neviděly. „To hlavní, na co klademe důraz, je zážitek. Někdy má člověk štěstí, někdy musí zážitek vytvořit. Pak to vždycky začne děti bavit,” říká Nejman. Ty menší třeba slyší na hru na kunu. Kuna je ohromně mlsné zvíře a mezi její nejoblíbenější pochoutky patří především lesní plody. Aby mohla mlsat, musí si je najít - po čichu. Děti se pokoušejí se zavázanýma očima o totéž, jejich úkolem je rozeznávat plody podle vůně a po případné nápovědě i podle chutě.

Kozel zahradníkem „Za každý strom dáme sto malých do školky,” slibují ve filmu Ať žijí duchové! školáci hajnému, aby získali dřevo na střechu hradu Brtník. Ve skutečnosti stačí za každý pokácený strom vysadit těch nových zhruba dvanáct. V rámci ekologických programů se takového vysazování účastní také děti. A po téhle zkušenosti se zvyšuje šance, že samy už žádný nezdupou a nepolámou. Starší zase pochopí základní principy hospodaření a omlazování lesa.

Nejrizikovější skupinou jsou ve střetu s přírodou samozřejmě teenageři. Vzdor a vztek věku doprovází touha ničit a les je ideální prostor pro to, něco zlomit nebo vykopnout. Také pro ně má Středisko ekologické výchovy připravený program. Díky němu dostanou šanci poznat zákonitosti lesa, uvidí spoustu zvířat, která by normálně na cestách nepotkali, a zároveň si vyzkouší, jakou práci dá čistit les. Když se sem potom za měsíc dva vrátí a vidí, jak vypadá místo, které sami uklidili, stávají se z nich často velcí ochránci lesa.

Jak vám přicházejí pražské děti na akce oblečené, ptám se. Úskalí vhodného oblečení a především obutí mladých slečen si dovedu dobře představit. Odpověď zní: Zpravidla dobře, i když výjimky se najdou. Vzdor jasnému doporučení - oblečení vhodné do přírody -to občas nepodcení jen děti, ale i učitelky. „Ale jen poprvé, podruhé už přijdou dobře oblečení všichni. Naše akce totiž probíhají za každého počasí,” usmívá se ředitel.

Nejman se občas setkává také se strachem učitelů, aby se dětem při výletu do lesa něco nestalo. „Nejraději by, abychom jim všechno přivezli do třídy a odvykládali to tam,” říká Nejman. „Máme samozřejmě zimní variantu, vozíme s sebou kožešiny, paroží i lebky zvířat, aby si děti mohly sáhnout, ale nejraději jsme, když je tím nalákáme, že příště přijdou k nám.”

Praha je obklopená prstencem lesů a každá škola to má do některého z nich jen pár stanic MHD. Navíc akce probíhající v aktuálním školním roce jsou zadarmo. Jejich financování zajišťuje Magistrát hlavního města Prahy a Lesy české republiky.

Jen za loňský kalendářní rok, což byl pro Středisko ekologické výchovy první rok činnosti „naostro”, uspořádali pro školy a veřejnost na 450 akcí, kterých se dohromady zúčastnilo kolem 25 tisíc dětí i dospělých. Řada z nich přišla opakovaně. Učitel je partner. A taky nemusí všechno vědět „Nejlepší byla výtvarná dílna a potom ještě to vyrábění. Jo a vlastně se mi líbilo ještě to odsekávání s kladívkem a jak nás učili pracovat s kompasem,” popisuje desetiletá Kateřina program zářijového dopoledne zaměřeného na život v oblacích a korunách stromů. Stanoviště, která představovala zajímavosti z ptačího světa, ukázky kroužkování, geologické minimum a výtvarná dílna přilákaly v jediném týdnu, během nějž akce v Kunratickém lese probíhala, řadu škol.

Dokonce tolik, že některé dravější učitelky, na které místo v programu nevybylo, přišly i s celou třídou jen tak, na zkoušku. „To rozhodně napříště nikomu nedoporučuju, protože pak se snadno nedostane na všechny. Ale nějak jsme to zvládli, přece děti nezklameme,” podotýká Nejman.

„Specialitou” projektů lesní pedagogiky je, že na konci žáci nedostávají žádné dárky na památku. Zato si mohou něco vyrobit sami, například čtvrťačka Kateřina si z ptačího programu domů odnesla ptáčky, pro jejichž výrobu děti používaly borovicové šišky a další přírodniny. V hlavě jí ovšem uvízly také podrobnější znalosti o stěhovavých i nestěhovavých ptácích a zpěvu, podle nějž je můžeme rozeznat. A také postup, jak se správně dívat do korun stromů a vidět v nich hnízda. „Děda bydlí na sídlišti a přímo před domem vyfotil v borovici dvě sovy,” potvrzuje dívka přítomnost ptáků mezi pražskými obydlími.

„Děti program bavil, byly strašně hodné. A pro mě samou to bylo velice zajímavé a poučné,” říká učitelka, která Kateřininu třídu v lese doprovázela. Její slova potvrzuje i Václav Nejman. „Devadesát procent informací, které dětem dáváme, učitelé nevědí. Ani nemohou, jsou to často věci vázané specificky k místu, kde akce probíhá. Ale děti na to nepřijdou, učitel je pro nás v programu partner.”