Ta poslední objednávka, kterou Valdštejn objednal 40 pstruhů vpátek 22.února1634, měla být doručena do Prahyna knížecí hostinu. Kdo je snědl a kam se opravdu poděli, to se neví. Valdštejn byl zavražděn 25. 2. 1634 v Chebu.

Už jsem o tom psal. Velkého kusu české země pán, se bytostně připravoval, tak jako Jiřík z Poděbrad, stát se českým králem. Měl na to. Byl nejen dobrým válečníkem, ale především dobrým hospodářem. Za dob jeho vlády, aspoň na území Frýdlantského vévodství, sahaly Valdštejnské lesy v Jizerských horách hluboko do polí a k selským stavením. Byly udržované a jejich ozdobou byla dobře živená zvěř. Žel, vedle ní zde žili i uprchlí vojáci, dezertéři, ale i loupežníci, malé loupeživé bandy. S těmi vrchnost neměla smilování.

Naopak tomu bylo se zvěří. Tu Valdštejn striktně kontroloval. Krásné kusy vysoké zvěře nebyly v Jizerkách žádnou výjimkou, takové se nesměly střílet. Pan kníže je považoval za ozdobu lesů a shozy čtyřiadvaceterákůmumusely být ihned odevzdány. Byl skutečně až neuvěřitelně dobrým lesním hospodářem. Užitkové zvěři se věnoval sám. Byl víc lesníkem než lovcem. Nakonec musel, pokud chtěl z vlastních lesů zásobovat obě knížecí kuchyně, jičínskou a pražskou. A to se mu opravdu dařilo.

Lesní škůdce opravdu krutě trestal. Nejen pytláky a lupiče, ale vypisoval i slušné prémie za odstřel (v Jizerkách) medvědů, vlků, divokých koček a rysů.

V roce 1623 vše kolem lesů profesionálně ošetřil, ustanovil funkci vrchního lesníka a úřad kontroly plnění zadaných úkolů. Vše, co se týkalo lesů, bylo odděleno od ostatních správních odvětví ekonomiky. Nebylo vždy lehké vyhovět přáním pana knížete. Náročné byly předpisy pro chod kuchyní. Denně musely býti dodány mimo jiné sluky, jednoutýdněmladékoroptvea pozor!, jejich odesílání a manipulace s nimi směla být jenv nočním chladu.

UFrýdlantu v Čechách byla založena bažantnice, jejíž produktivita byla velmi nízká. A Valdštejn osobně zuřil. Argumentoval tím, že jeho bažanti z Frýdlantu jsou hubení, kdežto bažanti pana švagra Trčky jsou mnohem tučnější a z toho všeho obviňoval personál bažantnice. Prý mělo jít o zločinné spiknutí. Neváhal a do případu se obul celou svou vahou. Dal vyzvídat u pražských obchodníků se zvěří a vypsal odměnu 300 zlatých za dopadení podvodníka, kterému určil i předem trest oběšením. Znovu a znovu nabádal personál bažantnice k tomu, aby bažanti byli dobře krmeni a byl jim zajištěn řádný výběh. Rozhodně nesměli být chováni v klecích (úplné současné normy Evropské unie). Osobně se bral za to, že je nutné stavět v lesích boudy na seno a poskytovat zimní péči, dokrmovat zvěř.

Nedovoloval v nižších polohách hor kácení, aby měla divoká husa dostatek krytu.

Takzvaná, a dnešními lidmi oblíbená,,Nová louka” vznikla v roce 1631 vykácením velké zalesněné roviny v délce 350 a šířce 230 sáhů. Značná část dříví byla upotřebena na stavbu libereckého Nového města, zbytek na pálení dřevěného uhlí a s podivem, i na vorařství. Pracemi na Nové louce bylo zaměstnáno všech 23 obcí frýdlantského panství.

Valdštejnské lesy dodávaly dřevo do dolů na všechny stavby domů ambiciózního knížete a nebyly to projekty malé. Nescházelo jim nic z velkého ducha, velkého Albrechta Valdštejna. K nim patřil projekt svést JizeruJičínem,atak zkrášlit knížecí rezidenci, a současně plavit dříví z hor až do Jičína. Skloubit požadavky na ekonomiku lesního hospodářství s požadavky vítězné armády a pohodlného života dvora knížete.

Lesní hospodářství, vedle výnosů z ekonomiky rybničního hospodaření, dolů, výroby železa, polního hospodářství,plátenictví,prodejepivaa dalšího, bylo zdrojem bohatství, ale i nenávisti a závisti, které nakonec vedly k pádu velkého a schopného ekonoma, válečníka a pretendenta na funkci českého krále, Albrechta Valdštejna.