Praha 13. prosince (ČTK) - Severočeskou krajinu mezi Mimoní a Doksy jako specifické místo, které se jinde v Čechách neopakuje, zachycuje projekt s názvem Bezdězská tajga. Tvoří ho fotografie a experimentální film Jana Daňhela s hudbou Petra Kofroně, které na dnešní vernisáži doplnila performance Miloše Šejna a Davida Helána a "zvuková krajina" propojující zvuky přírody a počasí s hudbou.
Na projektu, který je podle pořadatelů vědou na pokraji umění, se podíleli také biologové Jiří Sádlo a Petr Pokorný, archeolog Petr Meduna a historička umění Radoslava Schmelzová. Expozice je v Pragerkabarettu, který sídlí stejně jako několik dalších mladých nezávislých galerií v budově bývalých Elektrických podniků. Potrvá do 12. ledna 2013, vždy od pondělí do soboty mezi 11:00 a 22:00.
Tajga je specifický typ krajiny, který souvisle pokrývá území od Skandinávie po Sibiř. V Česku byla tajga brzy po době ledové, ale už během několika dalších tisíciletí zmizela. Výjimkou je podle autorů projektu relativně malé území mezi Doksy, Českou Lípou, Stráží pod Ralskem a Bakovem, kterému dominuje známá silueta Bezdězu.
"Bezdězská tajga" se dlouho vyhýbala zásahům člověka, v pravěku se jí spíše vyhýbal, středověké osídlení se zastavilo na její hranici. Zásahy do krajiny se omezily na alternativní kultivaci, ve středověku a novověku zde vznikly a zanikly více než dvě stovky rybníků včetně Máchova jezera, které v roce 1366 založil Karel IV.
Jen o málo mladší a menší Břehyňský rybník je archeologickou a botanickou konzervou na historii, dodnes jsou na jeho dně tisíce dřev rybníkářských konstrukcí a tisíce pařezů středověkého lesa, který byl vykácen a zatopen při jeho založení. Zásobárnou dřeva a oblastí lesních řemesel zůstalo Bezdězsko do novověku.
Kraj se stal vojenským rejdištěm a Bezděz oblíbeným místem, odkud bylo možno manévry pozorovat. Poslední z prusko-rakouských válek na sklonku 18. století tu zanechala veliký pevnostní systém a v lesích ztracenou vartu. O něco později se v kraji vojáci zabydleli nepřetržitě na půlstoletí - němečtí, českoslovenští, ruští. S vojáky se vrátila tajga, kterou zde jejich pobyt paradoxně pomáhal udržovat.
Vystavené fotografie chtějí postihnout anatomii krajiny výtvarným prostředkem. Představují většinou solitéry, které obvykle turista nevidí. Teprve součtem těchto jednotlivostí lze, jak věří pořadatelé výstavy, nabídnout představu krajiny, která se v Čechách neopakuje.
