STAROŽITNÍK Dostali jsme od rodičů čtyři servírovací stolky, které se dají do sebe zasunout, aby nepřekážely. Manžel je při čištění otočil vzhůru nohama a zjistil, zeje tam vyražený nápis Thonet. Slyšela jsem, že nábytek této firmy je velice ceněný. Kolik bychom za stolky asi mohli dostat? Marcela S. z Olomouce
V minulosti každý podnikatel dobře věděl, že musí postavit svou továrnu tam, kde se nacházejí zdroje surovin. Porušení tohoto pravidla znamenalo brzký krach firmy. Nejinak si počínal i jeden poměrně neznámý muž, jehož jméno se později stalo synonymem pro kvalitní židli.
Vyučený stolař Michael Thonet pocházel z německého Porýní, kde si ho všiml kníže Metternich a chtěl po něm, aby mu ve Vídni zařídil nějaké prostory. Thonet se dal do práce a vymyslel způsob, jak ohýbat dřevěnou tyčovinu tak, že nepraskne. Když měl se svým ohýbaným nábytkem úspěch, rozhodl se pro sériovou výrobu. A protože hledal místo nedaleko Vídně, s hustými bukovými lesy, nemohl pominout zarostlé území kolem vesničky Koryčany na Moravě. Nastěhoval se s celou svou rodinou do venkovské chalupy a postavil největší továrnu na nábytek v Evropě.
Právě tam v roce 1859 začala výroba nejslavnější židle v dějinách nábytkářství, židle číslo 14 z ohýbaného bukového dřeva. Nebylo kavárny v Evropě, která by takovou neměla. Byla lehká, stohovatelná, levná a hlavně mimořádně pevná. Výhodu představovala i snadná přeprava. Židle se dostávala k zákazníkům v rozebraném stavu, takže jedna přepravní bedna jich pojmula několik stovek. Thonetka ovládla také Ameriku, uspěla v afrických či asijských koloniích. Šlo prostě o vynález století.
Thonetova továrna v Koryčanech a později i v Bystřici pod Hostýnem vyráběla miliony těchto židlí, až postupně všechny buky v okolí spotřebovala. Majitelé lesů totiž tenkrát porosty neobnovovali, a tak si Thonet koupil své na Slovensku a v Haliči, o které už pečoval dnes běžným způsobem. Princip montovaných židlí z ohýbaného dřeva použil rovněž pro další výrobky. Vznikala různá křesílka, houpací židle, stoličky, věšáky, květinové stolky. Samozřejmě do sortimentu zahrnul i takzvané stolky hnízdové, které vlastní naše čtenářka. Název dostaly podle toho, že se mohou do sebe zasunout jako do hnízda. Používali je ve stísněných kavárnách turečtí kavárníci, neboť museli šetřit místem. Dnes jsou takové stolky opět v módě, zejména díky praktickému využití v malých bytech.
Pan Michael Thonet i jeho synové, kteří rodinou firmu převzali, se stali Moravany. Běžně byli kmotry dětí svých dělníků a svědky na svatbách. Talentovaným zaměstnancům platili studia a pak je vysílali do svých zahraničních filiálek. V Bystřici pod Hostýnem stála reprezentativní rodinná vila, ve které se narodil dědic továrny Viktor, poslední zástupce rodu ve firmě. Thonetové byli volenými starosty nebo hejtmany, hodně se zasloužili o rozvoj chudého regionu.
Ale zpátky k hnízdovým stolkům. Pocházejí z první čtvrtiny 20. století. Přesněji to lze určit právě podle značky, která bývá na spodní straně stolků. U těch, na které přišel dotaz, je vzácné, že jsou všechny čtyři pohromadě. S ohledem na dobrý stav by cena neměla klesnout pod deset tisíc korun.
