MICHAELA ŠMERGLOVÁ
PŘIPOUŠTÍ, ŽE VĚDCI MOŽNÁ MAJÍ PRAVDU ALE ON NECHCE ČEKAT, CHCE JÍ POMOCI! A ŠUMAVA BY SE JEDNOU ZMÁTOŘILA
Dočasným ředitelem Národního parku Šumava byl jmenován Jan Stráský. Bývalý politik, dnes předseda Klubu českých turistů. Jeho osobou vzniklo černobílé „bojiště”. Jedni slaví, druzí trpí. Bude prý kácet v bezzásahových zónách NP, jde na ruku byznysu, byl zvolen divně... Co chystá, jakou chce Šumavu, jak ji zná?
* Nejvyšší hora české části Šumavy?
Plechý. Leží na česko-rakouské hranici.
* A celé Šumavy?
Javor, ten je v úplně opačné části Šumavy.
* Vznik Národního parku Šumava?
Rok 1991. U toho jsem byl. Ne jako člen vlády, ale jako poradce Petra Pitharta (tehdy předseda vlády - pozn. red.). O parku jsem diskutoval, nabízel názory, ale do výsledku nezasahoval. V té době se mluvilo o vyhlášení parku na deset let a pak že se uvidí.
* Kdy jste byl na Šumavě prvně?
V roce 1953, ve třinácti. Byl jsem tu s táborem, na který rád vzpomínám, protože byl putovní. Čtyři dny jsem viděl Šumavu z Kašperských Hor, čtyři ze Sušice, Klatov a Přeštic. Rok nato jsem Šumavu projel s tátou na kole, což se opakovalo.
* Který kus těch hor máte nej...
...to bych nerad říkal. Celá Šumava je hezká, pestrá. Každá část je jinak krásná. Roviny a rašeliniště ukazují Pláně, Kvildy, což je střed Šumavy. Výraznější je horská silueta u Javoru, Ostrého, Pancíře... Půvab má i jižní část. Celou ji mám rád!
* Nejsmutnější místo?
Šumava je někdy celá zamlžená, zádumčivá, ale ne smutná.
* Donedávna jste ji vychutnával jako turista. Lze to dál, nebo jde už jen o šumavské pracovní cesty?
Byl jsem a zůstávám členem Rady parku, tudíž problémy Šumavy z hlediska tohoto poradního a iniciačního orgánu jsem vnímal daleko dřív. Ale jo, dělám si dál čas na turistiku po Šumavě. Ovšem není ho tolik.
* Vnímal jste „řeči” o šéfech parku, že se zaměstnanci bojí o práci, že běží nefér těžba dřeva?
Jak se chovali ředitelé k zaměstnancům, netuším, atmosféra úřadu ke mně nedolehla. Vím, že se ředitelé lišili, a to i v původní profesi. Znám je, ale zažil jsem až pány Žlábka, Pavlička a Krejčího. Inženýru Žlábkovi závidím, jak ve své době zatočil s kůrovcem. Díky němu hladina kůrovce roku 2002 klesla pod limity dané lesáky! I tehdy to byla katastrofa, ale menší než ta dnešní.
* Komu z předchůdců byste řekl: „Byl jste pro park přínos!”
Každý byl pro něco dobrý. Pan Žlábek byl lesník, takže ve sporu, což je svár dvou vědních oborů ve vztahu k přírodě, měl větší cit pro postoj k lesnickému řešení. To čeká mě ve větším! S kolegou Pavličkem diskutujeme, je soused z Libínského Sedla, a co řeknu teď, říkám i jemu: jeho pojetí přírody je jednostranné, a to tak, že má přednost před člověkem. V tom se lišíme. Tvrdím, že jsme bohatší společnost, nemusíme ničit přírodu nerozumně, vytěžovat ji, jen s ní bojovat, můžeme si dovolit i něco pro ni ekonomicky ztratit... Lze se k ní chovat s citem, ale když cit přejde ve stav: nebudeme dělat silnici, ať se tam lidi zabijí, hlavně že budou moci přejít cestu žížaly, pak mi taková ochrana přírody vadí! Pan Krejčí byl manažer, snažil se řídit úřad, nezastával vyhraněné pozice. Já mu vytýkal: Co jsi za ředitele? Před týdnem jsi to na Radě parku slíbil, všichni tleskali a ty za dva dny přijdeš s tím, že „oni mi to nedovolí”. Tedy podřízení... Už to sám zažívám! Rozhodovat o parku není lehké, jsme svázáni mnoha instituty a předpisy.
* Na tento post bylo 23 uchazečů, do finále šli tři. Vy jste mezi nimi nefiguroval, ale šéfem byl jmenován. Proč jste se o funkci neucházel?
Já se o ni nechtěl ucházet! Šel jsem za Radu parku do komise, která měla vybrat kandidáta. Účastnil jsem se všech jednání a pak byl šokován! Čtrnáct dnů jsem se vzpouzel až... jsem tady.
* Oponenti tvrdí, že jste laik a přišel jste Šumavu zničit.
Normální člověk snad rozumí, ale jinak jde o mediální konflikt: co to je, zničit Šumavu? Je strana sporu, která říká, že když se bude na Šumavě zasahovat a neponechá se sama sobě, tak se zničí. Ne ona, nýbrž myšlenka, že si příroda pomůže sama! Takže v tomto smyslu, v rozsahu, který bude nezbytný, ji hodlám asi zničit!
* Vystoupili proti vám ekologové, ale také experti.
Dnes není problém experty, kteří proti mně brojí, postavit proti celé lesnické odborné veřejnosti, přesto to neudělám. Zdůrazňuju, že jde o spor mezi lesnictvím a ochranou přírody. Spor, jenž má své důvody, ale teď by onen boj s kůrovcem měl vést ekology k doznání, že v této bitvě se experiment přehnal, měli by vyhovět a nechat lesáky, aby to napravili...
* Váš hlavní cíl?
Zastavit kůrovce, zastavit jeho gradaci. Až to vyjde, lze opět řešit přírodní experimenty.
* Dokdy ho chcete zbrzdit? Termín...
Mám rok a půl, jsem dočasný ředitel. Ne, vážně, záleží na řadě faktorů. Třeba na počasí, jak rázná opatření prosadíme... Plán na to tvořili erudovaní lidé, kteří lesům rozumějí a hospodaří i na polesích Schwarzenbergů. Když vše půjde dobře, mohla by gradace končit do tří let. Výskyt kůrovce se zlomí, ne že se vyhubí! Jde o to, aby v první fázi nepřibýval a pak se držel v limitech. Optimistická verze: do dvou let by se nemuselo těžit 350 000 kubíků kůrovcového dřeva ročně. Objevíte-li kůrovce ve svém lese, musíte ho ničit, jinak riskujete pokutu. Když na něj přijdete v parku, ochránci přírody se radují, že brouk patřící do přírody si báječně žije. V tom je rozdíl těch dvou filozofií.
* Kde se bude kácet dál?
Expertní skupina vypracovala s nejlepším svědomím a odborností plán opatření jak zastavit kůrovcovou kalamitu. Oponovala ho Správa NP, jejímž požadavkům jsem v mnohém ustoupil, teď je na Ministerstvu životního prostředí. Většina kroků, jež chceme činit, závisí na souhlasu MŽP.
* Kůrovec už není jen trabl parku.
Kůrovec je daleko za jeho hranicemi! Už došlo ke sporům NP s Kašperskými Horami, s Volary, delší dobu se vedou ty s Rakouskem, nové s majiteli lesů sousedících s parkem... Dávno nejde o otázku ochrany přírody, ale o vážný ekonomický problém. Parku hrozí žaloby -a právem. Nemusím říkat, že soudní výlohy, pokuty a podobně by za park zaplatil občan.
* Mluví se o kácení, co ale výsadba?
Na vrchních patrech Šumavy nebude růst nic jiného než smrk. Do ostatních pater - to je oprávněný sen ekologů - by se měl vrátit smíšený les. To znamená vysadit kvalitní sazenice, aby les upevnil různou skladbou, která ho i chrání. A jsme ve sporu s myšlenkou, že se tam nemá sázet nic, má se čekat, co naletí a přinesou ptáci. Stojíme u dalšího konfliktu, který nelze řešit jinak než případ od případu. Jako bývalý ekonom budu rád za beznákladové nálety, ale pokud máte normální les a vichřice vám zničí stromy nebo je vykácíte podle hospodářského plánu, musíte ho ze zákona do tří let vysázet. V parku do třiceti. Tam je čas čekat, zda se „vysází sám”. Jestli je to dobře, je otázka pro odborníky, já říkám ne. Za tu dobu může dojít třeba k hydrologickým problémům... Resumé? Chceme les, jen nevím zda ho sázet, či ne.
* Změníte znak parku? Souška na něm vás prý irituje.
Když jsem sem přišel, hledal jsem vše, co se tu projednávalo. A vypadlo, že se dva roky jedná o změně znaku NP. Ptal jsem se kolegů, co o tom soudí, a za sebe uvedl, že mně znak nevadí, ale soušku tam nevidím rád. Výsledek zněl: neměnit! Najednou byl můj výrok interpretován jinak...
* „Škůdce” parku je i člověk. Zasáhnete proti němu?
Každý turista ví, že se na Šumavě bude stále méně někam moci, to plyne z logiky zákona o parku. V první zóně se může jen po značených stezkách, těch zón máme třináct procent, ale budou přibývat... Nevím, zda se podobně uvažuje ve všech parcích světa, které jsem viděl, ale my to tak máme. Dlužno říct, že čím bude cest méně, tím budou ty uchované zničenější, protože jejich zatížení bude větší atd. Osobně chci dělat rozumné kroky, které Šumavu zpřístupní. Dnes jsem rozhodl, že k pěti trasám, po nichž můžou lidé jen s průvodcem, přibudou dvě další. Víc otevřeme prostor lidem těžce handicapovaným - to je sice zatížení přírody, ale jistý počet výjezdů pro ně je možný.
* A co cykloturista?
Cyklotrasy jsou část návštěvního řádu, ale musím říct, že jejich síť je hustá dost. Budu pro mnohé kacíř, ale s cyklistikou bychom to tu neměli přehánět. Šumava je pro pěší, je ke kochání. Dělat z ní tělocvičnu se mi příčí. Neříkám kolu stop, taky jezdím, ale s mírou. Na úzkou horskou stezku tvrdý biker nepatří! Svůj omezený prostor má na Šumavě bezesporu i hipoturistika.
* Zdá se, že zimní sporty tak nevadí...
Na Šumavě se upravuje 11 rolbami na 600 kilometrů stop. To je slušné zabezpečení, proti němuž neslýchám výhrady. Zbývá doplnit lyžařská značení. Pravda je, že běžkařské trasy bude třeba zpoplatnit, což jsem také řekl, ovšem ne jako ředitel parku, nýbrž jako člen skupiny Bílá stopa, za Jihočeský kraj. Až skončí 70% úhrada údržby stop z eurofondů, nastane problém. Předejdu vás větou k lyžařským centrům. Dvacet let se jedná jen o přibližovací lanovce do rakouského areálu na Smrčině. Nic víc!
* Šumava podle Stráského?
Hlavní je zastavit kůrovce! Pak bych rád vyslyšel rozumné hlasy a spojil chráněné první zóny - zatím to jsou různě položené kousky - a vytvořil zónu větší, jednotnou. Chtěl bych v těch místech předem prosadit cesty. Rád bych podpořil infrastrukturu obcí v parku. Měly by být vzorové, kde neodhodíte vajgla, neplivnete na zem, kde jsou čističky... Bude to dřina, ale starostové to vítají, chápou. Často lépe než vědci vědí, že kvalitní příroda kolem je devíza. Za tou jde turista, někde jediný ekonomický přínos.
* Radí vám Šumavan, hajný, tetka...
Kamarád z Jelenova - Franta Nykles.
* Když představy nevyjdou, utečete?
Velkoplošný rozpad lesa se neměl stát! Věřím, že část Šumavy lze nechat samovolnému vývoji, ale když nabral tento směr... Nepřeju si, aby tři generace viděly šumavské lesy široko daleko jen ve velikosti vánočních stromků! A do Tater odsud utíkat nechci. *
***
PROFIL PhDr. Jan Stráský (70)
* Narodil se v Plzni. Vystudoval filozofii a politickou ekonomii na FF UK.
* Od května 1991 do července 1992 místopředseda vlády ČR. V roce 1992 poslanec ČNR, následně i předseda poslední československé vlády.
* V dalších letech vykonával funkce ministra dopravy a zdravotnictví.
* V roce 2006 se stal jako dlouholetý člen předsednictva Klubu českých turistů předsedou této organizace.
* Prozatímním ředitelem NP Šumava byl jmenován v únoru 2011.