Zákon o Národním parku Šumava pomalu směřuje do legislativního procesu. Podle ministerstva životního prostředí by se mohl dostat na jednání poslanecké sněmovny v září. Platit by tak teoreticky mohl začít již od příštího roku. Nový zákon ale odmítá řada odborníků, vedle přírodovědců i někteří politici nebo právníci. Podle nich například nebere v úvahu vývoj přírody v parku a pevně určuje maximální plochu nejcennější přírody.

Zákon o Národním parku Šumava sliboval ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) předložit do konce roku 2011. To se nakonec nepovedlo a zákon míří k projednání až teď. Právě proto ho nepředkládá ministr jako vládní zákon, ale jako poslaneckou iniciativu. „Naším zájmem je, aby byl zákon přijat co nejrychleji, aby byl přijat v kompaktní podobě tak, jak je napsán, aby se nestal předmětem negociace mezi jednotlivými rezorty nebo lidovou tvořivostí poslanců,” řekl Ekolistu.cz náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař (TOP 09).

To ale znamená, že zákon neprojde posouzením jednotlivými ministerstvy. Právě mezirezortní projednání má ukázat, jak text chápou a vykládají jednotlivá ministerstva. Což nemusí být vždy tak, jak si předkladatel představoval. „Pokud se šumavský zákon vezme jako politická věc, poslancům se přikáže, aby ho projednali, tak to projde jako nůž máslem a tohle všechno bude chybět. A to je špatně,” vysvětluje Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí. Podle něj může fakt, že zákon předem neprojde kolečkem projednání na jednotlivých ministerstvech vést k tomu, že namísto řešení současných problémů se vytvoří problémy nové. Běžně poslanecký zákon také nezkoumá legislativní rada vlády, což by ale u poslaneckého návrhu ministra životního prostředí prý chybět nemělo. „Snažíme se, aby vláda a další instituce dostaly návrh, třeba neformálně, k dispozici,” řekl novinářům Tomáš Chalupa v polovině května.

To, že návrh zákona neprošel před svým předložením stejným procesem, jakoby musel vládní návrh, kritizuje i docent práva životního prostředí pražské právnické fakulty a člen stínové vědecké rady parku Vojtěch Stejskal. „Je to sice zřejmě legislativně-technicky přípustné. Ale Chalupa je zároveň poslanec i ministr, sedí tedy na dvou židlích, vykonává moc zákonodárnou a moc exekutivní. V takové situaci je jeho postup nefér,” říká Stejskal. Podle něj ministr Chalupa porušil dvacetiletou praxi, když všichni jeho předchůdci svolávali při tvorbě a posuzování návrhu nového zákona tzv. legislativní radu ministra, jmenovanou z odborníků na právo životního prostředí. Naopak s šumavským zákonem měli pomáhat najaté advokátní kanceláře, které podle Stejskala předmětné problematice nerozuměly.

Polopatická pravidla

Podle ministra Chalupy je představený zákon velmi rigidní, protože Šumava zcela přesně formulovaný zákon potřebuje. „Chybí tu jasná pravidla hry, ač se mi to nelibí, tak si myslím, že Šumava potřebuje jasná až polopatická pravidla,” říká Chalupa. Jak podle náměstka Tesaře, tak podle ministra Chalupy je výsledný návrh pracně dosaženým kompromisem, domluveným se zástupci obcí, vědců a nevládních organizací během jednání u kulatého stolu během loňského podzimu. „Je to zákon kulatého stolu, právě proto jsme zvolili i předložení poslaneckou variantou poslanců jihočeského a plzeňského kraje, právě protože vznikl dohromady,” prohlásil Chalupa.

„Takzvané kulaté stoly za účasti přírodovědců a nevládních organizací byly jen formálním divadlem, kterým si ministr dělal alibi,” tvrdí naopak Vojtěch Stejskal. Podle něj tomu také odpovídá výsledek. „Předložený návrh zákona je značně nekvalitní po věcné i právní stránce, utilitárně pojatý, jednostranně zaměřený na rozvoj podnikatelských aktivit, v rozporu s obecnými zásadami ochrany přírody, krajiny a biodiverzity a v rozporu s mezinárodními standardy ochrany přírody,” tvrdí Stejskal. Podle něj návrh zákona není v souladu s ústavním pořádkem České republiky, ani v souladu s mezinárodními a evropskými  závazky.

Vojtěch Stejskal vyčítá návrhu mnohé. Jako jeden z největších problému, což je bod, na kterém se shodne většina kritiků návrhu, vidí tzv. Společný výbor, což je podle něj nesmysl. „Není pro něj věcné, právní a ani logické opodstatnění, už vzhledem k existenci Rady národního parku,” říká Stejskal.

Výbor by navíc spolurozhodoval s ředitelem parku. Návrh přímo říká: „Ředitel rozhoduje ve všech záležitostech s výjimkou věcí, ke kterým zaujímá stanovisko Společný výbor národního parku.” Podle Stejskala jde o zásadní právní chybu, protože podle návrhu ředitel správy rozhoduje i ve věcech, ke kterým by někdo třetí zaujímal stanovisko. „Formulace návrhu je nejen věcně nesmyslná. Proč by měl orgánu státní správy někdo s pochybným statusem něco diktovat? Ale i právně chybná. Správní úřad rozhoduje sám,” vysvětluje Stejskal.

Další problémy vidí například v zafixování sítě cest přílohou zákona nebo faktické zavedení čtyř zón ochrany, přestože zákon na ochranu přírody a krajiny zná jen tři.

Celé znění návrhu i s komentářem Vojtěcha Stejskala najdete v článku Posudek návrhu zákona o vyhlášení Národního parku Šumava

Není to Disneyland

V kritice návrhu není právník Stejskal rozhodně sám, výhrady mají aktivisté, vědci a někteří politici. Podle Bedřicha Moldana, ředitele Centra pro otázky životního prostředí a experta TOP 09, má sice návrh své plusy, pokračuje ale v nedostatku komunikace a nedostatečném vysvětlováním, co je podstatou národního parku. Podle něj by se v parku rozhodně neměly rozvíjet turistické cesty a lanovky, ale místo dnes v Evropě naprosto ojedinělé, kde se může zachovat a nechat příroda, aby se samoobnovala.

"Mám obavu o osud celého zákona, už kvůli preambuli, která neukazuje na výjimečné postavení národního parku," prohlásil Moldan na debatě po projekci filmu Nalezeni na Ztraceném. Podle něj první paragraf navrhovaného zákona nepřikládá ochraně přírody v národním parku takovou důležitost, jakou by si zasloužila. Navíc říká, že posláním parku je "trvale udržitelný rozvoj územních samosprávných celků". Podle kritiků návrhu musí ale v parku být rozvoj obcí podřízený ochraně přírody. "Je tam jedna suplika, v pátém odstavci celého paragrafu," brání návrh Tesař. Podle něj je potřeba číst preambuli s trochou dobré vůle. Podle Ladislava Mika by se ale stejně tak dala s trochou dobré vůle číst i aktuálně platná norma, která také obcím umožňuje rozvoj. "My ale teď měníme normu na horší pro ochranu přírody," dodal.

Miko na návrhu oceňuje chuť po vytvoření zákona i snahu domluvit se, výsledek ale rozhodně není ideální. "Přírodu můžeme chránit jen tam, kde je. Proto musí mít ochrana přírody jasnou prioritou a to mi v zákoně chybí," říká Miko. Ten připomíná, že v Evropské unii je Šumava chápána jako území Natury 2000, bez ohledu na českou právní normu. Takže jako velký problém by viděl, pokud by se česká norma dostala do rozporu s evropským právem. Což naznačuje Vojtěch Stejskal, který vidí problém v ustanovení, které umožňuje vznik nových cest. "Zákon  nepočítá s tím, že taková nově zřízená komunikace či turistická cesta může mít významný vliv negativního charakteru na dochovaný stav přírody, jedná se vlastně o záměr, který nutně musí podléhat např. naturovému posuzování," říká Stejskal. Podle něj se tak zákon může dostat do rozporu s evropskou legislativou na ochranu přírody.

Zafixované zóny

Ladislav Miko sice říká, že návrh natolik detailně nezná, aby mohl říct, že bude v rozporu s evropskou legislativou, ale v případě rychlého projednání to prý nemusí být vyloučeno. "Dokážete si představit tu politickou škodu, kdyby se půl roku po složitém projednání ozvala Komise a řekla že ten zákon je v rozporu s evropskou legislativou?" ptá se Miko.

Ladislav Miko upozorňuje ještě na jeden problém návrhu, a tou je velikost prvních zón. Ty mají v návrhu v konečném důsledku docela velkou plochu, celkem mají pokrývat 35 % plochy parku. Ale do této plochy se počítají i místa, která se první zónou stanou teprve postupně. Konečný návrh zákona počítá s celkovou rozlohou první zóny parku 26,53 %. Z toho má být 22,08 % bezzásahová zóna a 4,46 % dočasně zásahová zóna. "Ve chvíli, kdy bude zákon schválen, dojde vlastně ke zmenšení ploch bezzásahových zón a jen si řekneme, že do padesáti let budou,” kritizuje Miko.

Dále upozorňuje i na další past návrhu, tedy co bude po oněch čtyřiceti letech, kdy by se měla naplnit dnešní představa o rozsahu zón. Teoreticky se může stát, že se les bude obnovovat mnohem pomaleji, než zákon předpokládá. Pak se z rozhodnutí o postupném rozšiřování velikosti prvních zón stane technokratické rozhodnutí, které nebude opodstatněné stavem přírody v parku.

"Ale stejně tak je možné, a já věřím že mnohem pravděpodobnější, že pro bezzásahové plochy bude k dispozici mnohem větší územní, ale nebude možné je vyhlásit, protože to zákon vyloučil," vysvětluje Miko. Podle něj zafixování maximální rozlohy prvních zón jde proti poslání parku. Smysluplnější by bylo, kdyby zákon stanovil flexibilnější plán, například na deset, dvacet a třicet let, který by se plnila podle reálného vývoje přírody. "Proces by měl být takový, aby umožnil reagovat na to, jak se příroda chová a ne dnes říkal, co bude v roce 2055," dodává Miko.