Šumavské obce podají žalobu kvůli plánu péče. Dokumentu, který měl přinést na Šumavu klid, stabilitu a jasná pravidla. Místo toho proti sobě ostře staví ekologické aktivisty, starosty, podnikatele a politiky.

Šumavští starostové chtějí, aby dokument posoudily soudy.

ŠUMAVA Šumavské obce budou žalovat ministerstvo životního prostředí u soudů. A to kvůli vydanému a platnému plánu péče, dokumentu, který určuje, jak v dalších třech letech pečovat o šumavské lesy.

Starostům vadí, že jim ministerstvo předložilo dokument, který pak následně ještě upravilo do podoby, se kterou nesouhlasí. Na žalobách se dohodli včera odpoledne na sněmu Svazu šumavských obcí. Každá z obcí podá žalobu sama za sebe. Celkově jich tak proti ministerstvu Richarda Brabce (ANO) budou desítky.

Spor je jednoduchý: ministerstvo životního prostředí dalo starostům odsouhlasit dokument, ve kterém byly rozlohy jednotlivých bezzásahových ploch, péče o louky, jednotlivé typy lesů i třeba podmínky, jak se bude bojovat v jednotlivých šumavských hvozdech s lýkožroutem. Všichni starostové znění plánu péče podepsali, pak ale ministerstvo dostalo podle zákona desítky připomínek právě od obcí i ekologických aktivistů a části z nich vyhovělo. Výsledkem tak je odlišné znění dokumentu, který je pro veškerou činnost na Šumavě - od pohybu turistů, přes péči o lesy až po výstavbu - klíčový.

Žaloby starostové na sněmu schválili jednomyslně

„V rámci připomínkového řízení byl dokument tak zásadně změněn, že kdybychom dostali k připomínkování takové znění, jaké nakonec ministerstvo zpracovalo, nebylo by těch našich připomínek sto, ale mnohem více. A samozřejmě bychom s dokumentem zásadně nesouhlasili,” vysvětlil včera po sněmu šumavských obcí předseda a starosta Modravy Antonín Schubert.

To, že obce podají žaloby ke správnímu a případně i ústavnímu soudu, schválilo jedenadvacet starostů sdružených do svazu obcí jednomyslně. Starostové teď ale budou muset pro takový krok získat ještě souhlas zastupitelů, protože za každou žalobu budou muset zaplatit i správní poplatek ve výši pět tisíc korun z obecní kasy. Ve většině obcí to ale bude formalita, zastupitelé mají obdobné názory.

Pro ministerstvo životního prostředí je to další těžká rána a další rozkol s regionálními starosty. Přitom když ministr životního prostředí Richard Brabec před několika týdny odvolal ředitele šumavského parku Jiřího Mánka a jmenoval dosavadního šéfa Chráněné krajinné oblasti Šumava Pavla Hubeného, chtěl situaci v rezervaci stabilizovat a uklidnit. Teď ale nastal přesný opak.

Šumavští starostové už s žalobou na ministerstvo a ministra mají zkušenosti z minulosti. Po orkánu Kyrill v roce 2007 žalovali tehdejší rozhodnutí ministra Martina Bursíka ze Strany zelených. Nařídil ponechat k zetlení v lesích stovky tisíc kubíků polámaného dříví, ze kterého pak vylétl kůrovec a rozšířil se do okolních porostů. Se žalobou neuspěli.

Ministr životního prostředí Richard Brabec včera nechtěl na chystané žaloby reagovat. „Mám teď jednání, dotazy zašlete emailem a tiskové oddělení na ně bude reagovat,” řekl do telefonu MF DNES.

Ministerstvo: krok obcí nás nepřekvapil

Mluvčí ministerstva Petra Roubíčková pak prohlásila, že krok obcí resort nepřekvapil. „Schválený text nového plánu péče navíc maximálně respektuje dohodu s obcemi týkající se bezzásahových ploch, péče o krajinu či částí týkajících se veřejného užívání území národního parku. Naprostá většina doručených připomínek obcí byla vysvětlena, částečně nebo zcela akceptována,” argumentuje Roubíčková s tím, že původní text bylo nutné upravit a dát do souladu se zákony a předpisy ministerstva.

O plánu péče už mluvil v podobném duchu i sám ministr Brabec, který jej označil za kompromis. „Dokument mohl vzniknout jedině za předpokladu, že řada připomínkujících musela ze svých požadavků více či méně slevit,” řekl Brabec.

Nový plán péče zahrnuje devět různých typů péče o jednotlivé plochy uvnitř parku. Bezzásahová zóna, tedy plocha ponechaná svému vývoji bez zásahu člověka, je na 23 procentech rozlohy parku, tedy v přepočtu na 16 tisících hektarech. Dosud tato první zóna měla 13 procent, avšak oněch 23 procent se už dnes ponechává divočině.