Lubomír SMATANA, moderátor
Šumava je plná dříví, jen ho sebrat. Oloupané klády se jako sirky povalují v lese, a to přímo u cesty, jako třeba tady mezi Kvildou a Prášily. Jenže je to bezzásahová zóna a nikdo na něj nesmí ani sáhnout. Dřeva v méně chráněných oblastech je málo, kůrovcová kalamita odeznívá a tak těžba prudce klesá. Národní park proto přednostně prodává palivové dříví jenom obyvatelům Šumavy. Říká manažerka pro regionální vztahy Zdeňka Lelková.
Zdeňka LELKOVÁ, manažerka pro regionální vztahy, Národní park Šumava
Hlavně trvale bydlící obyvatelům, rekreačním chalupám a pak samozřejmě mateřským školám, základním školám, domovům důchodců těch obcí, které mají své správní území na území národního parku.
Lubomír SMATANA, moderátor
Dřevo na příděl jenom pro místní, to už je skoro na hraně zákona. V rámci dobrých vztahů s obcemi tak ale národní park postupuje. Příděl je však omezený. Někteří toho totiž zneužívali. Připomíná fořt z Borových Lad Václav Hřebek.
Václav HŘEBEK, fořt, Borová Lada
Bohužel máme i zkušenosti takový, že někdy dochází k tomu, že si obyvatelé tady kupují dřevo a pak ho prodávají dál do kraje, což samozřejmě asi není úplně poslání národního parku, aby v podstatě nechávalo vydělávat lidi na tom, že tady je nějakým způsobem zvýhodněná cena pro ně za palivo a vychází se jim maximálně vstříc.
Lubomír SMATANA, moderátor
Do šumavských obcí nevede plyn, kouř ze spáleného uhlí zahaluje turistické obce dusivým kouřem, což nikdo nechce, a tak lidé topí dřevem. Dovážet ho odjinud, to považuje starosta Modravy Antonín Šubrt za absurdní. Navíc, když národní park vznikal, obcím palivové dříví všichni slibovali, říká starosta.
Antonín ŠUBRT, starosta Modravy
Protože ty méně cenné sortimenty se nechávají v lese a vytahují a prodávají se pouze, ty cenné sortimenty. A v tomto systému co největšího zpeněžení dřeva se potom ztratí ta potřeba těch místních obyvatel po tom palivu.
Lubomír SMATANA, moderátor
Na žádné sliby si ale nepamatuje Josef Kovář z Kvildy. Na Šumavu se totiž přistěhoval teprve před pár lety. Otevřel penzion, s manželkou Marií prodává turistům suvenýry a ve volných chvílích si chodí do lesa nasekat dřevo sám. Národní park to umožňuje v méně chráněných oblastech všem zájemcům.
Josef KOVÁŘ, Kvilda
Sehnat není těžký, těžký je udělat, ale musíte ho zpracovat, vytahat, prostě přiblížit k cestě. A hajný přijde, přizná vám ho, zaplatíte ho. Já to nemám ze žádný známosti, já jsem se na to jednou takhle zeptal.
osoba
A muž ho porazí, ten strom suchej teda, já ho osekám, nebo on ho oseká, nařeže ho na metrový polena, já mu to naložím na kolečko a na kolečku ho vozíme, to dřevo k silnici a potom si ho naložíme do dodávky a odvezeme ho. Jako jo, tak s tím je hrozná práce. A ten, kdo vám tvrdil tohle to, tak nemluvil pravdu, asi je moc línej.
Lubomír SMATANA, moderátor
Za dřevo na topení za celý rok zaplatí lidé na Šumavě od deseti do dvaceti tisíc korun. Výjimkou je Modrava, kde lidé neplatí ani korunu. Naštípané dříví dotuje obec ze svého rozpočtu. Palivového dříví ale bude čím dál méně, protože národní park se bude snažit zpeněžit dříví lépe. Takže paradoxně i uprostřed šumavských hvozdů si budou muset lidé najít jiný způsob vytápění.
