Skutečnost, že to bude vedle lesníků kůň - a ne těžký stroj, kdo bude moci vstoupit na nejpřísněji chráněnou, ba téměř posvátnou půdu ^m I Šumavy, může být pro leckoho těžká rána. Docela určitě pro zelené - ekologické ochránce, kteří se jako sveřepí andělé slétají ku ochraně neuchranitelného.

Přinejmenším těžkou hlavu z šalamounského rozhodnutí ministerstva životního prostředí, jež mění plány v boji s kůrovcem, budou mít příznivci fungl nového vedení šumavského národního parku, co si už brousili pily a startovali těžké těžební stroje. Těm je však vstup do vzácných, i když broukem - kdepak Pytlíkem -kůrovcem umořených partií prostě zakázán!

Lomit rukama nebudou jen lesáci, kterým nezbylo než přihlížet, jak aktivisté, co po léta o Šumavě rozhodovali, tamní lesy svou nečinností odsuzovali k nebytí. Bědovat budou také obce - majitelky lesů v rajónu Národního parku Šumava, které s nimi nemohly hospodařit. Nejistotou se budou třást i šumavští podnikatelé - provozovatelé penzionů či hotelů, protože s pomocí tažných zvířat a dělníků s „motorovkami" se s nenasytným škůdcem vyrovnáme daleko pomaleji.

Kalamitní stav přemnožení kůrovce nastal, když se přes Šumavu v roce 2007 přehnal orkán Kyrill a zanechal za sebou těžkou spoušť. Poškozené dřevo je pro brouka snadným soustem, navíc ho z přísně chráněných lokalit I. zóny nikdo neodvážel. Nesměl! A tak se škůdce pustil i do zdravých stromů...

Problematické nezasahování do dlouhodobých biologických procesů s poukazem, že si příroda pomůže sama, chtělo nové vedení Národního parku Šumava zvrátit razantnějším postupem.

Otázkou zůstává, jestli to s těmi koňmi, které si člověk ochočil už před šesti tisíci lety, dokážeme zvládnout dřív, než lýkožrout sežere další kus Šumavy, jež existuje ještě o dva tisíce let déle...