Příroda je velmi krásná, nejkrásnější svatyně, zpívá se v jedné lidové písni v podání známé jihočeské kapely Babouci. Máme to štěstí, že žijeme v jižních Čechách, kde toto platí téměř na každém kroku. Masiv Blanského lesa s vrcholem Kletě – dominanta viditelná téměř ze všech koutů Jihočeského kraje, krásné Novohradské hory, Třeboňsko a Hlubocko protkané perlami rybníků, Písecké hory a konečně Šumava s vodní nádrží Lipno, naším „mořem”.

Kdo zná a prochodil ta krásná místa, napadne jej možná jiná slavná píseň: „Čechy krásné, Čechy mé, duše má se s touhou pne, kde ty vaše hory jsou, zasnoubeny s oblohou...”

Příroda je nám lidem dána k tomu, abychom ji moudře spravovali, užívali jejích darů a starali se o zachování a předání té krásy dalším generacím. Člověk se naučil žít v souznění s přírodou, i když podmínky nebyly často jednoduché. Poctivou prací „v potu tváře dobýval chléb” v létě z polí, v zimě z lesů a nezapomínal přitom ani na ostatní živé tvory – vždyť česká myslivost se svou tradicí byla a je dodnes ve světě uznávanou spolkovou a zároveň profesionální činností.

V jakém stavu předá naše generace v úvodu zmiňované přírodní skvosty jižních Čech našim dětem a vnukům? Vyhodnocení této otázky by dopadlo dobře, nebýt stavu,ve kterém se v současné době nacházejí „zelené plíce Evropy” – naše krásná Šumava. Posláním Národního parku Šumava (NP), který byl zřízen nařízením vlády č. 163 ze dne 20. 3. 1991, „je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a mj. i zachování typického vzhledu krajiny”. Kdo navštívil v posledních letech opakovaně Šumavu, uzná jistě, že NP se svému poslání velmi vzdálil.

Tisíce hektarů suchého lesa jistě není „... uchováním a zlepšením přírodního prostředí...”, nehledě na dopady, které tento stav působí: dochází k mineralizaci a rozpadu nadložního humusu a mechů (zadržují vodu a zlepšují vsak do půdy), v období extrémních srážek se zvyšuje riziko povodní, protože mrtvý les či holina vodu nezadrží, v suchých letech je reálný předpoklad nedostatku vody, přičemž celé území NP je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod, jejímž cílem je zabránit snižování vodního potenciálu území a zásahům, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území – z rozpadajících se stromů se uvolňuje uhlík ve formě COR(skleníkový plyn = oteplování klimatu) – živé stromy vážou uhlík a produkují kyslík, který nejen my lidé dýcháme...

Nechci již dále pokračovat ve výčtu negativ, protože založením jsem optimista. Podívámli se na současný stav šumavských lesů a porovnámli jej s tím, co pamatuji jako student Lesnické školy v Písku, mnoho optimismu nezbude. Necháme-li další vývoj na přírodních procesech,v řádu staletí se dnešní mrtvé plochy možná postupně zazelenají – pokud se dříve nestanou holými skálami. Přemůže někdy v budoucnu zdravý lesnicko - selský rozum rádoby vědecká tvrzení o správnosti současných „ochranářských” postupů, které s národohospodářským přístupem a úctou k práci našich předků nemají nic společného?? SNAD ... Tento článek jsem psal v roce 2010, tedy v čase minulého vedení Národního parku Šumava.

V současné době se zdá, že zdravého rozumu, po kterém jsem volal, se NP Šumava konečně dočkal. Opozice proti krokům nového ředitele parku je velká, ptejme se však, kdo přivedl krásnou šumavskou přírodu do tohoto místy apokalyptického stavu a proč dnes ti samí lidé bojují proti snaze zastavit šíření kůrovce a stabilizovat lesní ekosystémy rozvrácené a k nepoznání změněné jejich činností – nečinností? Vždyť vysoké těžby jimi kritizované jsou jejich „dítětem” a z mnoha důvodů jsou nutné. Naštěstí i mezi vědci a uznávanými odborníky jsou lidé zdravého rozumu, jako například ing. Radomír Mrkva, CSc., emeritní profesor Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, který minulý týden podal na bývalé vedení NP Šumava trestní oznámení (viz deník Právo). Je mnoho dalších uznávaných odborníků, kteří vítají současné kroky ředitele parku Jana Stráského, a stojí za ním také ti, kteří na Šumavě žijí, a především jejich hlas by politici rozhodující o budoucnosti NP Šumava měli slyšet! Minulé generace lesníků a lidé na Šumavě žijící nám předali Šumavu ve stavu, který byl důvodem k vyhlášení tohoto jedinečného území v roce 1991 za národní park (viz výše). 20.3. 2011 jsme „oslavili” dvacáté výročí vzniku Národního parku Šumava. Podívám -li se na 14 000 hektarů mrtvého smrkového lesa, 2500 hektarů holin, a to vše na území Chráněné oblasti přirozené akumulace vod a Ptačí oblasti Šumava, kladu si otázku: JE CO OSLAVOVAT???