Čestmír Klos
Ani slovní eskapády nepomohly ministru Tomáši Chalupovi vyvrátit, že jeho zákon o Šumavě má závažné vady a je na štíru s Ústavou.
Bylo velmi dobrou volbou dramaturgů nedělních Otázek Václava Moravce, že jako partnera Tomáši Chalupovi do diskuse nad zákonem o Šumavě přivedli do studia jednoho z jeho předchůdců na ministerstvu životního prostředí Ladislava Mika. Ač se Miko v úřadu Evropské komise nyní zabývá odlišnou agendou (náměstek generálního ředitele pro zdraví a spotřebitele), v diskusi o Šumavě se pohyboval s jistotou přírodovědce důkladně obeznámeného s kvalitou šumavské přírody. A s dostatečným přesahem do ochranářské legislativy, v níž naopak vystudovaný právník Chalupa chystá pasti.
Proč Chalupa protlačil do sněmovny nedovařený vládní návrh zákona o Šumavě, se můžeme jen dohadovat. Nejspíš ze strachu, aby ho nepředběhl návrh Plzeňského kraje, který byl nečekaně probuzen z hibernace, již absolvoval ve sněmovním archivu. Dřív než Chalupův návrh potvrdila vláda, doputoval ten plzeňský ve sněmovně do druhého čtení. A tak spolu budou soutěžit dva kulhající návrhy zákona, které by si, jeden jako druhý, zasloužily vrátit k přepracování. Ale to už poslanci svými hlasy v prvním čtení propásli.
Proč tak nahonem?
Moravec se na šumavské téma důkladně připravil. Nejenže se vybavil dobře cílenými otázkami, ale předtočil si i kritický postoj vedoucího katedry práva životního prostředí a proděkana Právnické fakulty UK Milana Damohorského. Ten prohlásil, že spěch je v tomto případě škodlivý a že zákon, hekticky připravovaný v soutěži dvou návrhů, vlastně nijak urgentně nepotřebujeme.
Národní park existuje přes dvacet let a nijak se nehroutí, problém je spíš v aplikaci platných ustanovení v praxiA vzápětí vysvětlil proč: "Platné předpisy, zejména zákon o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí předpisy, tu problematiku upravují uspokojivě. Národní park existuje přes dvacet let a nijak se nehroutí, problém je spíš v aplikaci těch ustanovení v praxi," zhodnotil situaci Damohorský. Připustil, že na druhé straně by asi nebylo špatné mít novou moderní zákonnou úpravu, ale že není potřeba ji jakkoliv uspěchat. A to jak po stránce právní, tak věcné.
Také Miko by rád od ministra Chalupy slyšel, proč je to tak urgentní, aby se musel nahonem schvalovat nový zákon. Ale odpověď na tuto otázku se během dlouhotrvající besedy nedočkal.
Mikův přínos byl především v tom, že odmítl při o velikost prvních zón parku, která prolíná většinu šumavských veřejných diskusí. Je přesvědčen, že jí velké množství nezainteresovaných neodborníků vůbec nerozumí a patří na odborné fórum. Veřejnosti je podle něj třeba vysvětlit, že ve sporech jde především o samu koncepci národního parku.
Miko vnímá národní park jako klenot ochrany přírody a argumentuje, že chrání to nejcennější, co máme. "Chráníme to pro budoucnost, nechceme si zničit podstatu zachovalé přírody," zdůraznil Miko. A věnoval pozornost argumentům, které říkají, že Šumava má jako jediná z velkoplošných území v České republice potenciál na to, aby zvládla tu "divočinu", kterou se často strašívá.
