Rozhovor Haló novin s poslankyní Kateřinou Konečnou, stínovou ministryní životního prostředí KSČM

* Vláda se nedávno shodla na novele zákona o Národním parku Šumava, poslanci ho už projednali v prvním čtení stejně jako předtím návrh Plzeňského kraje k NP Šumava. V předchozích letech bylo návrhů několik – opakovaně i z pera KSČM. Proč jsou právě kolem Šumavy takové tahanice? Podle mě se v tom už řada lidí vůbec nevyzná...

To máte pravdu a, bohužel, se v tom nevyzná ani řada lidí v Poslanecké sněmovně. Hlavním problémem je snaha získávat na tématu Národního parku Šumava tzv. politické body. Naše snaha však byla vždycky vedena motivací předložit odborně kvalitní zákon. Bohužel současná situace je soubojem více lidí a skupin, hájících víc než zájmy ochrany přírody svá přesvědčení o své pravdě. Odbornost se dostává na příslovečnou »vedlejší kolej«. Koneckonců i narychlo předkládaný návrh ministra Tomáše Chalupy je toho důkazem. Najít východisko z této situace nebude jednoduché. Přesto se o to poslanecký klub KSČM pokusí.

* Co vlastně dnes v šumavském parku platí a co by mělo, či nemělo platit v příštích letech? Proč tolik slov jedněch i druhých, proč takové střety? Jaké jsou tu zájmy?

V Národním parku Šumava platí pochopitelně zákon o ochraně přírody a krajiny, celá řada vyhlášek a samozřejmě také nařízení vlády z roku 1991, kterým tento národní park vznikl. Přesto jsme si jisti, že NP Šumava potřebuje vlastní zákon, který zajistí dlouhodobý řád pro ochranu tohoto cenného území a utlumí snahy různých zájmových skupin využívat obecně formulované zákony a vyhlášky.

* Jaký je vlastně rozdíl třeba mezi NP Šumava a Krkonošským národním parkem?

Národní park Šumava je naším největším národním parkem a prošel v historii obdobím, kdy jeho velká část byla veřejnosti prakticky nepřístupná. To se v případě Krkonošského národního parku nestalo, a proto je tam historicky mnohem více rozvinuta turistická infrastruktura. I z těchto důvodů je hodnota KRNAP z přírodovědeckého hlediska považována za nižší nežli hodnota NP Šumava.

* Šumavský park je údajně vystaven riziku vyškrtnutí z jakéhosi mezinárodního seznamu národních parků. Předložený návrh totiž počítá např. s vyhrazením části území parku a jeho rozdělením na dvě části kvůli vybudování lanovky. Součástí návrhu je také svolení s tím, aby v části první zóny bylo možné zasahovat proti kůrovci. Můžete nám to vysvětlit?

Předně není pravdivá informace, že existuje nějaký »mezinárodní seznam národních parků«, ze kterého by mohl být NP Šumava vyškrtnut. To je, bohužel, často zneužívaná mediální zkratka. Existují pouze kritéria, podle kterých Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí kvalitu jednotlivých chráněných území.

Je zájmem České republiky, abychom v případě Národního parku Šumava uměli ochránit všechny hodnoty, které toto vzácné území v současné době má. Proto je důležité, abychom kritéria IUCN vnímali jako možnost dosáhnout větší mezinárodní prestiže. Větší prestiž národního parku totiž znamená i větší možnosti pro udržitelný rozvoj turistického ruchu na jeho území. Mezinárodně úspěšný národní park dává více ekonomických příležitostí také lidem žijícím v tomto regionu.

Vaše informace o rozdělení národního parku v souvislosti s vládním návrhem zákona nevycházejí z aktuální verze tohoto zákona, který právě máme ve sněmovně.

A pokud jde o opatření proti kalamitnímu výskytu kůrovce, tak se jedná o ryze odbornou problematiku, kterou nemůže řešit zákon, ale metodické a koncepční dokumenty.

* Podle ministra životního prostředí Tomáše Chalupy vládní návrh zmenšuje rozlohy parku pouze o 13 hektarů, což je v porovnání s celkovou rozlohou parku zanedbatelné. Zato prý dochází k doposud největšímu rozšíření I. zóny. Obávám se, že většina lidí neví, co je první, druhá, třetí zóna...

Tzv. zonace chráněných území je důležitým nástrojem pro jejich skutečnou ochranu. A můžeme se s ní setkat nejenom u národních parků, ale také v případě chráněných krajinných oblastí. Každé chráněné území by mělo být vyhlášeno za účelem ochrany konkrétních hodnot, které souhrnně označujeme jako tzv. předmět ochrany. Obecně by pak mělo platit, že v první zóně bude koncentrace těchto hodnot nejvyšší, ve třetí zóně nejnižší. Proto také budou pravidla ochrany první zóny nejpřísnější a pro člověka nejvíc omezující.

Velikost jednotlivých zón ochrany národního parku musí být dána skutečným výskytem přírodních hodnot, které chceme chránit. Pokud je rozsah jednotlivých zón stanovován politickým rozhodnutím, je to odborně špatný postup. A debata o Národním parku Šumava se v posledních letech bohužel vede hlavně o porovnávání velikosti jednotlivých zón. Debata se má vést o hodnotách území a o způsobu jejich ochrany, nikoliv o číslech.

* Ve sněmovně jsou nyní dva návrhy – podaří se vůbec do konce volebního období nějakou podobu zákona o NP Šumava schválit? Co je k tomu třeba?

Aby byl některý z návrhů schválen, je potřeba najít uvnitř Poslanecké sněmovny většinovou shodu. V současné době se skutečně nedá odhadnout, zda taková shoda nalezena bude. S výjimkou poslaneckého klubu KSČM neexistuje jednotný pohled na tuto problematiku v žádném z poslaneckých klubů. Osobně budu ráda, pokud sněmovna najde většinovou shodu a přijme odborně podložený a funkční návrh zákona. Takový zákon Národní park Šumava totiž skutečně potřebuje. V žádném případě však nedoporučím našemu poslaneckému klubu odsouhlasení vládního návrhu v jeho současné podobě.

* Jak by se mělo postupovat? Jsou tu názory úředníků, ministerstva životního prostředí, obcí, podnikatelů, ekologů, VŠ odborníků... V čem je zakopaný pes, že se po tolika letech stále nemohou dohodnout? Mají každý jiný zájem?

Ministr Tomáš Chalupa se před dvěma lety netajil velkou ambicí najít shodu všech zainteresovaných stran. Zahájil mediálně prezentované debaty u tzv. kulatých stolů, které shodu najít nedokázaly. Velké kritice byly jeho návrhy navíc vystaveny ze strany členů legislativní rady vlády a obecně ze strany právnické obce. Ukázalo se, že tým lidí na ministerstvu životního prostředí, který měl za úkol připravit přijatelný návrh zákona, to nedokáže. Iniciativa pana ministra proto po roce usnula. Probudilo ji až schválení návrhu zákona Plzeňského kraje v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Proto byl původně připravovaný návrh MŽP uspěchaně dokončen a se souhlasem vlády byl předložen poslancům. Na názory odborníků, nebo dokonce vědecké obce se pan ministr v tomto případě už moc neohlížel. Potřeboval jediné. Mít vlastní zákon o Národním parku Šumava ve sněmovně. A to v jakékoli podobě.

Proto bude určitě nesmírně těžké najít při jednáních ve sněmovních výborech shodu a sílu pro opravení odborných chyb v předloženém vládním návrhu zákona. Stále věřím, že to možné je. Určitě to ale nebude jednoduché. A jak jsem již řekla, nepodpořím ani nedoporučím k podpoře návrh zákona o NP Šumava, ve kterém budou odborné chyby. Chyby, u kterých si budu jistá, že Šumavě víc ublíží, než pomohou k její dlouhodobé ochraně.

Je zájmem ČR, abychom v případě Národního parku Šumava uměli ochránit všechny hodnoty, které toto vzácné území v současné době má.

Debata se má vést o hodnotách území a o způsobu jejich ochrany, nikoliv o číslech.