Chceme-li lidi vychovávat, musíme je do přírody pustit, říká šéf národního parku Pavel Hubený
ŠUMAVA Pavel Hubený přes dvacet let šéfoval Chráněné krajinné oblasti Šumava a patřil mezi nejmocnější úředníky. Teď jej jmenoval ministr životního prostředí novým ředitelem Národního parku Šumava, v pořadí už desátým.
Přírodovědec Hubený byl šumavskými starosty v minulosti považován za radikálního zastánce divočiny a ponechání přírody svému osudu. Teď se o něm mluví jako o člověku, který pochopil, že na Šumavě je potřeba se domluvit, ne neustále bojovat ve sporu o kácení stromů, kůrovcových kalamitách nebo strachu z nových projektů.
* Když vás ministr pověřil řízením parku, mluvilo se o vás jako o nejzelenějším ze zelených, řediteliaktivistovi či o prodloužené ruce ekologických aktivistů. Změnil jste pohled?
Nechci být a nejsem vyhraněný ředitel. Právě proto, že jsem viděl předchozích devět ředitelů a to, jak s nimi hodila ta vlna, na které pluli, mám úplně jednoduchý sen, za kterým jdu – stabilizovat přístup k území. Chci jasně stanovit území bez zásahu, ze kterého už nikdo nebude ukrajovat další části, a vymezit území, které se připravuje na převod do těchto ploch. To je cíl, který by dal parku smysl a směr, který má mít.
* Jenže to nejde jen říkat. Jaké jsou tedy projekty v parku pro letošní rok?
Potřebujeme dokončit stavby – návštěvnická centra, cyklostezku u osady Skelná u Křemelné, otevřít hájenku na Březníku, rekonstruovat rozhlednu Poledník nebo vybudovat informační středisko na Černém jezeře, kde je dnes pouze malý přístřešek. A opravit Schwarzenberský kanál, což bude náročné a na více let. Kromě toho zpracováváme i posouzení, jaké území se může lidem otevřít, za jakých podmínek...
* Takže slyšíte na požadavky turistů, aby směli do více míst?
Ano, naprosto jejich požadavky dostat se do více území chápu. Taky do těch míst rád chodím a je důležité je vidět. Aby člověk věřil, že příroda funguje, musí to vidět. Takže já osobně tam chci lidi nějak dostat.
* Posuzujete 34 projektů a jejich vliv na přírodu – od nových stezek, cest až po rozhledny. Nemůže ale paradoxně toto posouzení území pro návštěvníky ještě více uzavřít, když z něj vzejde, že lidé ruší faunu a je potřeba zvířatům dopřát klid?
Maximálně může ponechat takové území, jaké je dnes. Posuzujeme jen nové projekty, nové stezky, cesty, trasy, všechny současné zůstanou zachovány, u těch se nic měnit nebude. A vždy dáváme na posouzení více variant, třeba cesty na hraniční přechod Modrý sloup a takové, které mají šanci „projít".
* Takže kromě přímé cesty Luzenským údolím, která je dnes zavřená a musí se obcházet úbočím hory Špičník, navrhujete i jiné verze, pokud by třeba tato neprošla?
Ano, navrhujeme i různé režimy, kdy by třeba stezka mohla být otevřená část roku a podobně.
* Zhatit to ale může i výskyt ohrožených druhů, třeba tetřevů. Není argument, že jejich počet narůstá, důvodem pro uzavření dalšího území před lidmi?
Prvoplánově člověk nabude dojmu, že jestliže chráněného druhu přibývá, tak by na tom území měla být striktnější ochrana. Já to jako praktik vidím naopak. Jestliže populace roste tak, že je prokazatelně stabilní a tak silná, že s ní běžné rušivé činnosti nic neudělají, tak se otevírá velký prostor říct: Zpřístupněme to více. A budeme sledovat, co to právě s tím druhem udělá.
* Už před rokem, kdy jste byl jen pověřen vedením šumavského parku, jste mi vyprávěl, jak chcete dostat turisty i do předpolí – do chráněné krajinné oblasti. Daří se to?
Nedaří. Snažím se všude tomu dělat reklamu, ale mělo by se na tom podílet více institucí i obcí. My bojujeme s velkým nepřítelem, kterým je klišé národního parku. Všichni chtějí na Modravu, na Kvildu. Šumava je krásná na mnoha jiných místech, která ale nejsou tak profláklá. Návštěvník má prostě tendenci navštívit národní park, jeho centrální část. Ony možná i ty boje o kůrovce či tetřevy prostě lákají. Negativní reklama je také reklama.
* Jsou už dnes park a jeho příroda přeplněné?
Lokálně je někde návštěvnost vysoká, třeba k pramenům Vltavy po cestě je velký provoz, ale to je ikona, a když se jde k ikoně, chodí se špalírem. Jinak to území může pojmout ještě hodně lidí. Propagace zejména chráněné oblasti ale kulhá, měli bychom se více sjednotit s regionem a podnikateli a vymyslet tam atrakce...
* Má tedy být správa parku hlavně či jedině pro ochranu přírody, nebo i pro budování atrakcí?
Stále říkám, že náš hlavní chleba je ochrana přírody. My máme nabízet možnost poznání přírody, osvětu. Já v tom prostě tu atrakci a byznys nevidím. To je byznys privátní sféry, rozvojových agentur či kraje.
* A jak se pozná, že byznys už přerůstá únosnou míru a nastává, jak to v minulosti pojmenoval exministr Martin Bursík, „disneyland"?
Jakákoliv atrakce může být jakkoliv pestrá či veselá, když neporuší to, co máme chránit a proč tu jsme.
* Tak konkrétně nejzářnější příklad – lanovka u Nové Pece na vrch Hraničník, která by přepravovala turisty do Rakouska, aby nemuseli jezdit desítky kilometrů po silnicích, a volali po ní roky starostové obcí. Byla už přílišnou atrakcí, že s ní park definitivně nesouhlasil?
Ta by prokazatelně škodila tomu, co se má chránit: přírodě. Proto je odpověď zcela jednoduchá, i když cesta k tomu byla složitá a letitá.
* A teď jiný příklad: letos otevírá sama správa parku dvě návštěvnická centra s výběhy zvířat v Srní a na Kvildě. Je to atrakce a pro vás únosná?
Hlavně je to průlom v tom, co dosud správa parku dělala. V krajině, která nebyla zastavěná, je to najednou rána, velkorysé dílo, které je jen pro návštěvníky.
* A je to tedy ještě atrakce, nebo už je to onen lunapark?
Ač to trochu směřuje k lunaparku, hlavní cíl je osvěta a já věřím, že to nepoškodí přírodu a efekt bude možná daleko větší než cokoliv jiného. Vlastně zavádíme lidi do míst, kam by normálně jistě nešli, pokud by nebyli houbaři a nezabloudili by.
* Odhaduji ale, že kdyby nebyl projekt rozjetý, nikdy byste jej vy osobně neinicioval...
Ne. Já bych měl obavu z velkorysosti a je třeba natvrdo říct, že správa parku se v tomto prolomila do světa, který sama chrání. Od vzniku národního parku se v podstatě prosazovalo to, že do volné krajiny by žádná zástavba neměla patřit. A první tak vlastně byla sama správa parku, která to porušila. Kdybych já měl udělat takové klíčové rozhodnutí, neudělal bych jej.
* Zmiňoval jste ale, že chceme-li lidi vychovávat, musíme jim přírodu ukázat. Jak?
Já myslím, že ta cesta je víc intimní, víc komorní. Mně by úplně nejbližší bylo, kdyby si lidé za drobný peníz najali průvodce na půl dne a on by je provedl územím, které je mimo cesty. Pro lidi by to byl zážitek, pokaždé jiný, s jiným průvodcem a podobně. A tak se nejvíce krajina dostane pod kůži. To je další věc, kterou bych rád rozvinul, a nemusel by to ani organizovat park, my bychom mohli průvodce třeba jen vyškolit, dát jim certifikáty. Dnes toto funguje, ale v omezené míře.
* Jak se dnes lidé chovají k přírodě?
Jsou více informovaní, je silná populace mladých, kteří jsou už více zaměřeni k přírodě. Víc ji konzumují a méně využívají. To se mění.
* A co je tedy největší škůdce šumavské přírody?
Šumava je atraktivní pro všechny. Příroda se rozvíjí nádherně, občas ji poškodí nějaký šlendrián, jako že někdo rozjezdí traktorem mokřad. Asi už trpím ředitelskou slepotou, ale já mám pocit, že se šumavskou přírodou je vše v pohodě.
***
Profil Pavel Hubený
Narodil se 13. dubna 1963 v Klatovech. Od loňského května byl pověřen vedením NP Šumava, nyní jej ministr jmenoval ředitelem. Vystudoval ekonomickou a regionální geografii na Přírodovědecké fakultě UK. Od roku 1993 byl vedoucím Chráněné krajinné oblasti Šumava. Žije na Idině Pile s družkou, s níž má dvě děti. Další čtyři má z předešlého manželství.
