Jako Stráského náměstek zaujal Jiří Mánek báchorkou o tisícileté kůrovcové kalamitě či o tetřevovi milujícím ruch turistických cest.

Jiří Mánek, jehož ministr životního prostředí Tomáš Chalupa od 1. července jmenoval novým ředitelem Správy Národního parku Šumava, zaujal Čestmíra Klose mimo jiné svými "pohádkami" o tisícileté kůrovcové kalamitě či o tetřevovi milujícím ruch turistických cest i kácení stromů. Také proto autor v článku, který čtenářům přibližuje osobnost nového šéfa NP Šumava, jen opatrně kvituje jeho navrhovanou koncepci scelení rozdrobených bezzásahových zón či proklamovanou snahu více spolupracovat s vědeckou sférou.

Mánek spolu se svým předchůdcem a učitelem Janem Stráským loni sehráli podmanivé dřevorubecké představení, když se rozhodli kácet v nedávno vyhlášené bezzásahové zóně Na ztraceném v povodí Ptačího potoka. Byl to skvělý režisérský tah. Jiný než propagační význam akce neměla, neboť lokalita je podle předsedy Stínové vědecké rady NP Šumava Jakuba Hrušky jakousi kapsou v respektovaných bezzásahových zónách, takže nebezpečí šíření zdejšího kůrovce do běžně obhospodařovaných zón národního parku je samo o sobě dost omezené.

Největší vadou Stráského a Mánkova "výchovného představení" bylo, že těžba v exponované zóně národního parku byla protizákonná, protože neměla patřičná povolení. Stráský se k porušování zákona několikrát veřejně přiznal. Ale kde byl v té době Mánek? Na rozdíl od "krizového manažera" Stráského bez přírodovědných a lesnických zkušeností je Mánek v obou těchto oborech vzdělán. A musel si být vědom porušování zákona o ochraně přírody a krajiny i směrnice o evropsky významných lokalitách, které tvoří soustavu NATURA 2000.

Mánek: "Na Šumavě se po staletí o lesy pečovalo, a to mnohem drastičtějším způsobem než dnes."

Jak bude Jiří Mánek ctít zákony jako ředitel? "Zákon o ochraně přírody je pro národní park a jeho ředitele velmi důležitým dokumentem. Pokud jde o mě, budu ho rozhodně ctít," slibuje Mánek, ale ponechává si zadní vrátka pro to své pojetí zákona. "Víte, nejsem právník ani legislativec, a tak mnoho jiných zákonů neznám. Ale protože znám zákon o ochraně přírody, tak si dovedu představit, že i znalci jiných zákonů vědí, že zákony je možno vykládat různě. Výklady pak jsou předmětem živobytí právníků. Na Šumavě platí stejný zákon o ochraně přírody jako v jiných zvláště chráněných územích. A přesto se některé zájmové skupiny snaží veřejnosti podsouvat, že se na Šumavě porušují zákony tím, že se zde vykonávají některé činnosti, které se identickým způsobem provádějí i v jiných národních parcích a tam se to jako porušování zákona nevykládá," argumentuje pro ČESKOU POZICI Mánek.

Oporu pro své pojetí lesnického managementu hledá i v minulosti: "Na Šumavě se po staletí o lesy pečovalo, a to mnohem drastičtějším způsobem než dnes. Po lese se proháněly lakatoše (lesnické kolové traktory - poz. red.) a dodnes po nich zbyly metrové vyjeté koleje. V lese byly vylité desítky litrů oleje, chemie se používala ve velkém, nedbalo se na žádná zvířata ani rostliny, a přesto jich lesy byly plné. Přestože se tímto drastickým způsobem v lesích Šumavy hospodařilo, byl les přiveden do tak kvalitního stavu, že ho někdo vyhlásil za národní park."

Se současným pojetím managementu národního parku je Mánek spokojen: "Víte, nic z toho, co se v NP Šumava děje, není v zásadě špatné. Pečujeme o svěřené území, jak nejlépe umíme, a věřte, že to jediné, oč nám jde, je skutečná ochrana přírody. Mediální šerm s paragrafy považuji za nešvar a budu se ve své funkci snažit, abychom mediální války v rámci jakékoli ideologie nemuseli vést," slibuje. Ale nyní již k oněm Mánkovým "pohádkám".

Tisíciletá kalamita či průlomová studie

Na kůrovcovou "tisíciletou kalamitu" má Mánek autorskou licenci. Odborně ji nelze vůbec ničím doložit ani seriózně odhadnout, neboť veškeré záznamy o zdejších kůrovcových kalamitách jsou nesrovnatelně mladšího data. "Tisíceletá kalamita" je jen a jen Mánkův výmysl. Coby strašák na veřejnost byla velice působivá.

I pro tuto poplašnou zprávu má Mánek svoje vysvětlení: "Když se podíváte na čísla o množství kůrovcem napadených stromů ve všech dostupných historických materiálech, pak zjistíte, že nikdy v historii nebyla popsána větší kalamita než ta, která na Šumavě probíhá od roku 2007 až do současnosti. Pokud se podíváte na dnešní zastoupení smrku na Šumavě, je to přes 80 procent. Přitom přirozené zastoupení smrku v době někdy před 1000 lety bylo na Šumavě asi jen 45 procent. Proto i z důvodu mnohem menšího počtu smrků nemohl kůrovec nikdy v minulosti napadnout a usmrtit tolik stromů za tak krátké období jako za posledních šest let."

Pro Mánkovu matematickou hříčku, že co nevytěžený kůrovcový strom, to napadených deset dalších, nejsou důkazy

Pro Mánkovu matematickou hříčku, že co nevytěžený kůrovcový strom, to napadených deset dalších, nejsou důkazy. Profesor z Centra pro výzkum biodiverzity Pavel Kindlmann doporučuje podívat se do bezzásahového lesa, který takové tempo šíření nepotvrzuje. Kindlmann porovnal data shromážděná národním parkem a zjistil, že jeden neasanovaný napadený strom v dlouhodobém průměru "nakazí" čtyři stromy za dvě generace kůrovce. V roce 2010 vyšel průměr jen o málo vyšší než strom za strom.

A do třetice? "Průlomová studie", že lomoz kácení ani ruch turistických cest tetřevům nevadí. Měla dodatečně odůvodnit zrušení tetřevích klidových zón kvůli novým turistickým cestám. A také nařízené kácení v místech, kde žije tetřev. Mánek ze studie nadšeně veřejně citoval, ale když vystoupilo třináct profesorů-přírodovědců s vážnými výhradami, jak neprofesionálně se v ní pracovalo se sesbíraným materiálem, byla náhle stažena.

"Nepoužíval bych termínu průlomová," je nyní už opatrnější Mánek a vysvětluje: "Nic na té studii průlomového není. Je to vyhodnocení skutečných dat a záznamů o výskytu tetřeva v NP Šumava za posledních šest let. Vsadili jsme na lidi, kteří se tetřevem ve svém životě prakticky zabývali, kteří mají k tetřevu blízko a mají k němu přirozenou úctu."

Té se ovšem netěší tvůrci studie. Profesoři, většinou světově uznávaní odborníci na statistické zpracování biologických dat, tvrdí, že autoři studie se dopustili zásadních prohřešků proti nejelementárnějším zásadám správné analýzy dat. Profesoři varují: závěry té práce nelze v žádném případě brát vážně a opodstatňovat jimi jakákoli rozhodnutí vedení parku. Mánek se chtěl "průlomovou studií" zaštítit, ve skutečnosti si s ní uřízl v odborném světě ostudu.

A průlomová je doopravdy - prolamuje turistické cesty do klidových míst.

Bajky i v životopis

Vymýšlení je nakažlivé - bájí i Mánkovi životopisci. Mánek byl na Šumavě náměstkem dvakrát. Ale jen při druhém působení vystoupal na nejvyšší post. Za časů ředitelování přírodopisce Aloise Pavlíčka (2004 až 2007) naopak jako náměstek nepřesvědčil a byl vyměněn. "Odborně nestíhal, obcházel nařízení, jeho ctižádostivost ho hnala k nepředloženostem, vynášel informace zevnitř, nejlépe rovnou na ministerstvo, do týmu rozhodně nezapadal. A kdovíjak pracovitý taky nebyl," vzpomíná Pavlíčko.

Podle pamětníků Mánek dříve nebýval tak zdatným bijcem kůrovce, jako je nyní

Ovšem životopisný portrét v Lidových novinách z 29. června mu připisuje aureolu mučedníka, když tvrdí, že "byl odvolán kvůli svému nesouhlasu s vyhlášením rozsáhlých bezzásahových území." S tím tvrzením se pamětníci rozhodně neztotožňují. Podle nich Mánek nebýval tak zdatným bijcem kůrovce, jako je nyní. A to ani v lesních porostech, kde správa parku měla povinnost tvrdě zasahovat. Mánkovi, který jako Pavlíčkův náměstek odpovídal za lesnický provoz, ochranu přírody a výzkum, unikl na lesní správě Srní výskyt kůrovce a Česká inspekce životního prostředí hrozila správě parku velkou pokutou.

Podle Jiřího Mánka se to seběhlo jinak: "Za ředitele Pavlíčka jsme byli všichni připraveni scelit rozdrobenou první zónu a zvětšit její území. Na Srňsku se tehdy šířil kůrovec z NP Bavorský les do našich lesů, které byly poměrně cenné, a přišlo nám lepší než kácet, tak to tam nechat. Na tom jsme se domluvili s vedením NP Šumava a také s ministerstvem," vzpomíná Mánek a vysvětluje: "Ředitel Pavlíčko doslova řekl, že do toho půjdeme i za cenu pokuty. Ale ten, kdo vydával pokyny, jsem byl já. Vydal jsem ústní pokyn nezasahovat ve druhé zóně. Když to pak přijela šetřit Česká inspekce životního prostředí, všichni od toho rozhodnutí dali ruce pryč, včetně ministerstva i ředitele Pavlíčka. Vypadalo to, že ,vinu" ponese vedoucí územního pracoviště. Proto jsem přijel na místo a do protokolu nadiktoval, že jsem to byl já, kdo vydal ústní pokyn. Nechoval jsem se nikdy jako zbabělec a nepřipustil bych, aby někdo, kdo za nic nemůže, pykal za cizí rozhodnutí. Hrozila pokuta padesát tisíc korun a měl jsem strach, že za to ponesu odpovědnost. Je to dost peněz," vykládá Mánek.

A stáčí vyprávění na aktuální téma: "Tehdy hrozily postihy asi za 50 nezpracovaných stromů. Od té doby na Šumavě umřelo ve druhých zónách miliony stromů a nikomu to nevadí, nikdo nenese odpovědnost. Není to paradoxní?"

S Šumavou srostlý

Jiří Mánek (39) je šumavský rodák. Vyrůstal v rodině lesníka na Horské Kvildě, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a vzdělání si rozšířil studiem lesního inženýrství na České zemědělské univerzitě, kde pokračoval doktorandským studiem. V roce 1996 přijal zaměstnání na Správě NP Šumava, kde vydržel deset let. Po odchodu, od roku 2007, provozoval geneticko-biochemickou laboratoř se zaměřením na výzkum genofondu populací lesních dřevin, zabýval se cestovním ruchem na Šumavě i v Bavorsku. Mimo jiné se zaměřil na cestování osob se zdravotním postižením. Kromě toho je už od roku 1996 držitelem živnostenského oprávnění na šestnáct různých skupin činností. Pozitivní očekávání?

V personální politice nového šéfa Mánka pozitivní očekávání nehledejme. Jako ukázkový první krok ředitel zrušil místo Michalu Valentovi, který měl na starosti kontakty s národním parkem Bavorský les. Dlouholetý nenápadný svorník sousedské spolupráce se ztrácí. A s ním další vazby na mezinárodní ochranářské instituce. Na straně vedení parku se naopak udály dvě očekávané změny: na pozici prvního náměstka byl jmenován Mánkův souputník u Stráského Tomáš Fait a z pozice šéfky odboru vnitřní správy odchází Zdeňka Šartnerová, před Stráského příchodem krátce zastupující ředitelka.

Oficiální Mánkovou koncepcí je pokračovat i v něčem nadmíru pozitivním - ve scelení rozdrobených bezzásahových zón

Teď se čekají dva důležité signály, které by si veřejnost měla dobře pohlídat: kdo bude jmenován ekonomickým náměstkem a komu budou svěřeny právní služby. Ta volba napoví, kudy Mánek opravdu míní jít.

Oficiální Mánkovou koncepcí je pokračovat. V kácení, v personální tsunami a v prosazování nedomrlého návrhu zákona o národním parku. Ale taky v něčem nadmíru pozitivním - ve scelení rozdrobených bezzásahových zón.

Ale protože jen naivka by si myslel, že náhlý odchod Jana Stráského nemá konkrétní příčinu, nějaká změna nejspíš přijít musí. Není to úkol zastavit velkoplošné kácení v bezzásahových zónách, které se tolik nelíbilo evropskému komisaři Potočnikovi?

Nadějně z úst nového šumavského ředitele zní: "Chci ctít a hájit zonaci, která byla dojednána jako zdravý kompromis. To znamená, že jako první zónu jsem připravený respektovat 26 procent plochy, tedy dvakrát tolik, než je stávající stav. A postupně ji rozšiřovat až na 35 procent, jak o tom hovoří návrh zákona," sdělil Mánek hned po jmenování. Bude zajímavé sledovat, jak bude zařazeno do zón "válečné území" u Ptačího potoka. Zůstane nelogickým vykousnutím budoucí velké bezzásahové zóny, nebo s ní znovu, včetně vytěžených holin, splyne? A není to jen druhé jednání započatého divadýlka, tentokrát na upokojení rozvášněné atmosféry?

Druhým šokujícím Mánkovým obratem je proklamovaná snaha víc spolupracovat s vědeckou sférou. A taky chuť prohloubit spolupráci s národním parkem Bavorský les. Právě tyto dva vlivy až dosud po Stráského boku ignoroval. Nicméně vzkazuje: "Rád bych se obklopil vědeckým poradním sborem a počítám s tím, že oslovím některé zástupce bývalé vědecké sekce Rady národního parku." Avšak vědecká obec mu po tom všem, co se sběhlo, už nevěří. Myslí-li to Mánek upřímně, bude to mít po bezohledném startu v roli Stráského prvního rádce těžké.