To, že senátoři až na několik málo výjimek ignorovali vůli 25 tis. občanů je smutné. To, že hrozí likvidace NP Šumava je strašidelné... a co s tím uděláme my? Budeme to ignorovat, budeme se kvůli tomu hádat anebo využijeme každý svoje možnosti a dáme šanci přirozené přírodě?

V České republice se promítá dokument Divoké Bavorsko, Zrození pralesa. Pozval mě na něj Jaromír Bláha.  Občanský aktivista a zakladatel programu Lesy ve Hnutí Duha. S Jaromírem jsme se poprvé osobně potkali na mezinárodní konferenci WILD 10 ve Španělské Salamance, kde se sešli dohromady vládní zástupci, ekologové, vědci, aktivisti, podnikatelé a indigenous z celého světa.  Diskutovalo se o novém světovém trendu Rewilding, zdivočení přírody.

Podle mě mají WILD 10 a Divoké Bavorsko jedno společné. Příroda nám dává signál. Jasně ukazuje, že přirozenost je v rozmanitosti a ne v jednodruhovosti. Příroda nepotřebuje chránit. Potřebuje svůj přirozený prostor, který člověk nemanipuluje. U nás na Šumavě neumírají jen stromy, ale s nimi i iluzorní koncept nadvlády člověka. Nevím, jestli autoři dokumentu poukazují pouze na mrtvé stromy, ze kterých vyrůstá nový a daleko pestřejší život, anebo jestli opravdu sdělují tu jednoduchou pravdu všech duchovních směrů a tradic: Smrt znamená nový začátek.

V dokumentu si nemůžeme nevšimnout symbolu ukřižovaného Ježíše Krista na vrcholku hory Falkenstein. Ježíš Kristus je křesťanským  symbolem smrti a znovuzrození. Kristova éra je poznamenaná násilnou smrtí a povstáním z mrtvých do světa, ve kterém je vítán jen několika svými stoupenci. Pak se z něj stává ikona, se kterou impéria válcují přírodní národy a kultury všude, kam vstoupí a zasadí symbol smrti v podobě té krásné bytosti Ježíše na kříži.  Dovoluji si možná moc, ale já prostě nejsem stoupenkyní církví. A tak prosím o prominutí všechny zapřisáhlé kostelní fandy a milovníky utrpení.

Prostě si říkám, proč ho z toho kříže už nesundali? Možná nám prostě jenom chtěl říct: Smrt nelze ovládnout. Lze ji přijmout, milovat a ctít stejně jako život. Přijde, když je její čas a dříve nebo později všechno podlehne rozkladu. To je dokončení. To je poslední fáze blaženosti života. To je odevzdání se duchovní síle. Smrt je porodní bába u narození nového.

A tak se třeba Ježíš někde v prostoru věčné blaženosti raduje, že lidé v Bavorském lese pochopili, že mystérium nemůžeme uchopit běžnými měřítky. Vědce, politiky, manažery, developery, ekonomy a ekology tak asi vítá doba neznáma. Možná je čas sundat Ježíše z kříže.

Na světe je mnoho různých tradic a kultur, které si vytvořily svoje vlastní hry a způsoby jak žít. Ty, které přežily dodnes, jako například kmen KOGI v severní Kolumbii, mají jednoduché hodnoty.

Země je náš domov. Není to nemovitost k prodeji ani těžební příležitost. Je to domov, chrám, pracoviště i místo odpočinku. Doktoři jsou slunce, čerstvý vzduch, čistá voda a svobodná země. Učebnicí je příroda. Náboženstvím je vesmír. Příroda je životní prostor.

Jedna věc je tohle říct a něco úplně jiného je to tak žít. Speciálně tady u nás v Evropě, kde Země už není náš domov, protože jsme ji nechali rozprodat, teď na ní stavíme betonové konstrukce pro další využívání Země a čerpání místních zdrojů Bůh ví kam.

Příroda nás učí vnímat a cítit. Má k tomu svůj specifický jazyk a já se tady pokouším ho přeložit do toho našeho českého. Myslím, že se o to snaží ekologové, aktivisti, ochránci přírody, přírodní lidé, umělci i intelektuálové.

Překládáme ten vzkaz do lidské řeči. Přirozenost potřebuje svůj čas a prostor. Není na prodej, patří všem. Lesy nejsou stojící kulatina. Národní parky nejsou jako atrakce pro turisty. Domy místních lidí nejsou nemovitosti s potenciálem generovat kapitál.

V roce 2011 mě můj desetiletý syn vzal na demonstraci pro záchranu Šumavských lesů. Ani ne tak před kůrovcem jako spíš před kácením a odvozem kmenů z chráněné oblasti Národního parku. Ochráncům přírody se tenkrát moc nepodařilo doručit jednoduchý vzkaz k uším a srdcím publika, že na Šumavě les neumírá podle konceptu smrti jako konce, po kterém už nic není. Nefungovaly mikrofony, nespolupracovala média a asi ani sponzoři.

Dokument Zrození pralesa je jiná káva. Promlouvá srozumitelně a působivě k těm, kteří mají uši a oči a i to mezi nimi.