Šumava – Občanům, kteří nechtějí šumavské lesy uschlé, ale zelené, je určeno setkání, které se v sobotu od 10 uskuteční na Obecním úřadě v Kvildě. O rozhovor o současné situaci na území národního parku i o akci samotné jsme požádali předsedu Svazu obcí Národního parku Šumava a starostu Modravy Antonína Schuberta.
* Zvete na sobotní setkání občany, kteří nechtějí na Šumavě stromy uschlé, ale zelené. O jak velkém „suchém“ území momentálně mluvíme?
Ta otázka má dvě roviny – dnešek a budoucí vývoj. Dnes můžeme hovořit o zhruba dvaceti pěti procentech rozlohy Národníhoparku Šumava, na které jsou kůrovcem usmrcené lesy v tzv. bezzásahových zónách a vykácený les po kůrovcovékalamitě v tzv. zásahových zónách. O budoucnosti zbylých zelených šumavských lesů pak můžeme hovořit pouze v případě, že nebude přijat Plán péče o Národní park Šumava a zároveň neprojde novela zákona o ochraně přírody a krajiny. Pokud to zjednoduším, budoucnost životaschopného lesa stojí a padá s velikostí budoucích bezzásahových zón. Návrh Plánu péče, tedy jeho aktuální znění, umožňuje kdykoliv vyhlásit bezzásahovost na 52 procentech národního parku. Ministr životního prostředí Richard Brabec sice slibuje zafixovat na dalších 15 let velikost bezzásahových zón, ale v návrhu zákona nic takového není. Slibované prováděcí vyhlášky také nejsou a mimochodem, ze slibů směrem k Šumavě bychom mohli postavit dálnici zeŠumavy na Měsíc. Ale hlavním tématem sobotního setkání občanů na Kvildě je záchrana vody na Šumavě. Voda, to je život. I saharská poušť má vodu tam, kde jsou stromy. A kde jsou stromy a voda, tam je oáza a tam jsou i lidé.
* Jak moc zasáhlo nebo ještě zasáhne letošní sucho do této statistiky?
Sucho bylo, je a bude. To je normální, že někdy prší a někdy ne. Kdyby ale byl na Šumavě les, tak by se nedělo celkem nic. Bylo by prostě horko a šumavská zvěř a lidští návštěvníci Šumavy by hledali osvěžení v chládku vysokohorského lesa. Tenles zde ale není, protože byl v rámci experimentu obřích rozměrů nahrazen pahýly kůrovcem zabitých stromů a pasekamiobřích rozměrů. A to má negativní vliv na vodohospodářskou funkci lesa. A tady je začátek začarovaného kruhu. Šumavskélesy byly před vyhlášením národního parku zejména hospodářskou smrkovou monokulturou. Smrk dobře snáší nízké teploty a je předurčen k plnohodnotnému životu v oblastech s nízkými teplotami, vysokým obsahem vzdušné vlhkosti a vysokou hladinou spodní vody. To je charakter podmáčených horských smrčin, které byly šumavským fenoménem. Jenomže při poklesu hladiny spodní vody ztrácí smrk přirozenou obranu proti kůrovcům, kterým naopak teplo velmi svědčí. Následky letošního léta poznáme příští rok, protože ztráta vody na Šumavě a příznivé teploty pro kůrovcovou líheň, to jsou ty nejlepší základykůrovcové kalamity. Nejstrašnějším průvodním jevem sucha je ale pro mě zvýšené riziko požárů. Tady zvolávám Memento mori!
* Co říkáte názoru, že Šumava trpí tím, že je „jen“ předmětem sporů odborníků a i předmětem politických handlů?
Že je to pravda. Největší břímě, které jako starosta Modravy nesu, je břímě paměti. Šumava se stala za podpory a možná že přímé iniciace ekoaktivistů politickým handlem. Když už jsem ale zmínil ekoaktivisty, tak to je opravdu divná parta. Oni dokázali vymyslet nepřítele a veřejnosti a politikům dokázali vnutit naléhavou potřebu proti tomu nepříteli bojovat. Velmi jsem se podivoval, když se ve výčtu nepřátel Šumavy objevila obec Modrava a její starosta. Modrava je obcí s největším rozsahem bezzásahových zón, s největší oblastí uzavřenou návštěvnické veřejnosti, ale za to s nejmenším územním rozvojem. Taky jsem se dozvěděl, že chceme realizovat developerský projekt, jelikož se chystáme na vykácení lesa nad Roklanským potokem, kam umístíme rezidenční domy. To, že v územním plánu nic takového není, to že ten les je Národního parku Šumava a vykácet ho pro nějaké domy vůbec nejde, to nikoho nezajímá. Ale politici tomu uvěřili a věří tomu všichni ti, co jim podepisují jejich petice.
* Proč by setkání občanů mělo být prostředkem zlepšení situace, když zodpovědní berou jen zřídka v úvahu vox populi?
Není to zvláštní, že pár aktivistů, anebo třeba jedna jediná babka ze sousedství, dokáží ovlivnit svými výmysly a nesmysly vládu a parlament, ale opravdový vox populi ne? Jak by řekl ekolog – z principu předběžné opatrnosti bych to nebral na lehkou váhu.
* Vylidňování obcí uvnitř a v blízkosti parku je skutečnost. Co podle vás především podporuje tento stav a jak z toho ven?
Šumavu nemůžeme srovnávat se zemědělským venkovem, ale musíme brát v úvahu, že by se díky národnímu parku mělo jednat o TOP území České republiky, které je pod svrchovanou péčí české vlády, protože národní park je vládním projektem. Ale vláda při vyhlášení národního parku nestanovila žádná pravidla, po kterých marně od vyhlášení národního parku voláme. Místo toho si pravidla tvoří každý nový ministr životního prostředí a každý nový ředitel národního parku po svém. Díky tomu kupříkladu naprostá většina prostého šumavského lidu přišla o tradiční zaměstnání v lese. Ne proto, že by práce nebyla. Ale každá babka s motykou musí projít výběrovým řízením, jako by kopala základy pro Temelín. A opravdu velmi těžko přeškolíte dřevorubce na číšníka v okamžiku, kdy se dívá, jak jeho práci vykonává cizokrajně mluvící člověk za otrockou cenu. Výsledkem je, že se takový člověk znechuceně ze Šumavy odstěhuje. Není totiž snadné žít v území, které sice mělo být výkladní skříní ochrany přírody a krajiny České republiky, ale místo toho v současnosti vypadá jako Divoký západ.
