Jaro se pomalu chýlí i kalendářně ke svému konci. Lýkožrout smrkový, zvaný lidově kůrovec, dokončil zdárně jednu fázi svého vývoje. Zakousl se na Šumavě vesele (neb je mu v tom díky ekologům bráněno i nadále minimálně, v některých lokalitách víceméně symbolicky) do dalších desítek tisíc stromů a vzhledem k teplému a vlhkému prostředí se může těšit, že si to ještě letos alespoň jednou či dvakrát zopakuje.

Správa NP Šumava hlásí úspěchy v boji. Proti loňským 50 tisícům napadených stromů k 1. červnu jich letos eviduje k tomuto datu jen 15 tisíc. Úspěch to nepochybně je. Zároveň ale varuje, že vzhledem k podmínkám mohou čísla raketově růst.

Otázkou zůstává, jaký podíl na tomto výsledku měla opatření správy a jaký příroda sama. Odpověď na tuto otázku nám jednoznačně může dát jen víceletý trend. Pokud bude správa parku nadále zasahovat i letos alespoň tak razantně jako vloni, měl by výskyt kůrovce k 1. červnu příštího roku, pokud jsou zásahy skutečně efektivní, být někde mezi jednou třetinou až polovinou toho letošního, tedy maximálně u 5 až 8 tisíc stromů. Uvidíme za rok. Správa oznamuje, že bude zasahovat obdobně »razantně« i obdobně »šetrně« jako vloni. Konkrétně v lokalitě Na Ztraceném, kde se v loňském roce odehrály líté »souboje« mezi správou parku, snažící se likvidovat kůrovce, a »ekology«, bojujícími za bezzásahovost i v zásahových zónách, a tím i za právo kůrovce nerušeně se množit, se chystá správa na stojato oloupat v příštích několika dnech cca 1100 stromů napadených kůrovcem.

O jakémkoliv kácení v této lokalitě zatím nikdo nehovoří, z čehož usuzuji, že ta razance bude přeci jen o dost menší než loni, kdy ve stejné lokalitě bylo pokáceno cca 4200 stromů a cca 1300 oloupáno na stojato. Ekologové zatím také ubrali páru. Nadále sice tvrdí, že jsou pro to, aby se v lokalitě nezasahovalo vůbec, že jsou i proti loupání na stojato, ale připouštějí, že toto loupání je pro ně ekologičtější varianta než kácení.

Zatím se nekonají výzvy k blokádám, přivazování se ke stromům, ani následné policejní manévry. Uvidíme, co přinese budoucnost. Blíží se okurková sezona, na podzim budou volby a potřeba se zviditelnit může přinést v podstatě cokoliv. Ale třeba se mýlím. Třeba loňské rozhodnutí soudu a jeho letošní potvrzení soudem odvolacím, že blokády byly protiprávní, přinese do řešení sporu »kácet/nekácet« více odbornosti a méně populismu. Více argumentů a méně emocí.

V lokalitě Na Ztraceném, která díky svému umístění a popularitě bude zase nejspíš jedním z hlavních »bojišť« v tomto zápase, stále ještě dle údajů NP Šumava roste cca 130 000 stromů. Zhruba 20 procent z nich má své kořeny v první zóně, kde se ze zákona nezasahuje, což nikdo nezpochybňuje. V zásahových (druhých, případně třetích) zónách roste tedy v této lokalitě stále cca 105 tisíc stromů. Loni z nich za oběť kůrovci a boje proti němu padlo (pokácením či oloupáním) 5500, tedy více než 5 procent. Letos za přemnožení kůrovce zatím zaplatí jen další jedno procento. Kolik to nakonec bude za celý rok, teprve uvidíme. Jsem ale pevně přesvědčen, že bez loňských masívních zásahů by minimálně v této lokalitě byla ta letošní čísla úplně jiná, a to násobně větší.

Doufám, že to nejen v této lokalitě, ale na celé Šumavě budou jedny z posledních ztát v lesích patřících do druhých a dalších zón parku, vyjadřované v procentech, a že od příštího a dalších roků se přesuneme do ztrát vyjadřovaných jen v promile, tak, jak to je jinde ve světě a jak to bylo i kdysi i na Šumavě běžné.