V poslední době se na NP opět objevily články o Šumavě. Nic, co by lesníka rozjásalo. Je to takové requiem za šumavské hvozdy. Kůrovec vyčerpal své potravinové zdroje. Jinými slovy sežral, co mohl. Díky tomu, že za hranicemi bezzásahových zón se podle léty osvědčených metod zasáhlo, kalamita se již nešíří. Co bude dál? Šumava přežila, díky umělé obnově, podle tereziánských zákonů, intenzivní těžby v 18. a 19. století. Že se tam intenzivně těžilo, svědčí to, že byl vybudován Vchynicko-Tetovský a Schwarzenberský kanál, aby bylo zpřístupněno vytěžené dřevo z jinak nepřístupných oblastí. Po větrné kalamitě v roce 1870 byly porosty opět umělou obnovou zalesněny i za cenu, že vznikly rozsáhlé monokultury smrku. Pak se tam hospodařilo jako v lese hospodářském až do roku 1991. Jak by les vypadal bez lidských zásahů? O tom vypovídá stav území na ploše více než 400 ha, tak zvaného Židovského lesa. Ukázka je stará více než 150 let.

Porosty v roce 1990 byly díky lesnickému hospodaření v takovém stavu, že byly vyhlášeny národním parkem. Kdyby byly ve stavu jako dnes, nevěřím, že by někoho napadlo toto území národním parkem vyhlásit. Vypadá to, že vyhlášení bylo k jeho škodě. Že si příroda sama poradí, o tom není sporu. Co to udělá s vodou, je však velkou neznámou. Budou vysychat prameniště? A co eroze půdy? To vědí jen zelení věštci. Ovšem jejich věštby jsou na dobu, kdy už nás, ani je hlava bolet nebude. Veřejnost byla oblbována pomocí medií pod taktovkou zelených, "vědecky" zaštítěných Jihočeskou univerzitou. Tady bych také zatleskal, spolu s Vladislavským sálem, inauguračnímu projevu nového pana prezidenta po příslušné pasáži. Bohužel, z mně neznámých důvodů nebylo o odbornících na ostatních univerzitách slyšet. Teprve 10.1.2012, pět let po Kyrillovi, poslali Otevřený dopis lesníků, přírodovědců a univerzitních učitelů ministrovi životního prostředí. Bez povšimnutí medií. Vždyť pod ní byli podepsáni jen nějací čičmundové, jako jsou profesoři pražských, brněnských a olomouckých univerzit, ke kterým se připojila i odborná lesnická veřejnost spolu s mnohými, kterým osud Šumavy není lhostejný. Škoda, že se páni profesoři probudili trochu pozdě. Kalamita takového rozsahu musí být zlikvidována ještě v roce vzniku. Pro ilustraci: Je to, jako by v památkově chráněné oblasti začal hořet dům a hasiči by nesměli hasit. Ostatně původního lesa je na Šumavě pomálu. Viz skutečnosti výše uvedené.

To, co se stalo, stalo se. Po nátlaku zelené lobby se ale i dnes dělají neskutečné, s prominutím, hovadiny, jako je odkorňování stromů nastojato za 2500 Kč za kus a kosmetické úpravy sucharů podél cest, kdy nově vytvořené "zlomy" jsou "zdobeny" tak zvaným bavorským způsobem z vysokozdvižných plošin. Za velké peníze. Kolik buků, klenů a jedlí by se za ty peníze mohlo vysadit, aby bylo zažehnáno prokletí smrkových monokultur! Mediálně atraktivní odkorňování stojících smrků jsem viděl v televizi, ale o vytváření těchto "Potěmkinových vesnic" u cest jsem slyšel od svého spolužáka a moc jsem tomu nevěřil. Až článek pana Chloupka  Experiment "zelených Khmérů”  z 12.3. t.r., kde byly i fotky, mě přesvědčil. Je to jen potvrzení všeobecně rozšířeného mylného přesvědčení, že venkov je jen velkým rekreačním zařítením pro obyvatele velkých měst.

Na Šumavě jsem nikdy nesloužil. Byl jsem tam jen občasným hostem. Do těch zakázaných pásem jsem se samozřejmě nedostal, ale i tam, kam jsem mohl, to byl pro mne chrám. Právě tak jako je řekou mého srdce Otava, i když jsem Středočech z Polabí a mám rád řeku Labe. Vinu na tom má mé vodácké mládí a tak trochu i Klostermann a Fráňa Šrámek. To jen jako zdůvodnění, proč se za Šumavu přimlouvám, i když ji, chudinku nebohou, patrně na vlastní oči už neuvidím a na hospodaření na Šumavě mám asi takový vliv jako na loňský sníh.

lesník v.v.