Několik desítek zemědělců se zúčastnilo 8. října 2020 virtuálního semináře organizovaného Agrární komorou ČR ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně. Profesor Zdeněk Žalud, docent Petr Hlavinka a paní Lenka Bartošová seznámili účastníky s příčinami, monitoringem a předpovědí zemědělského sucha, dopady sucha na výnos polních plodin a možnostmi adaptace v rostlinné výrobě.
Představen byl mimo jiné i stručný návod k zapojení do monitoringu sucha a jeho dopadů. Nechyběla živá diskuze přihlášených účastníků s lektory. V úvodu byla představena společná publikace editovaná AK ČR koncem minulého roku. Distribuováno bylo více než 8 stovek výtisků, v elektronické podobě je k volnému stažení na www.akcr.cz nebo www.intersucho.cz. Níže vám přinášíme souhrnnou informaci k situaci výskytu sucha v ČR pohledem představeného týmu odborníků.
Tento materiál objasňuje příčiny zemědělského a lesnického sucha a jeho dopadů. Analyzuje průběh předcházejícího období a představuje očekávaný vývoj. Přináší přehled možných zlepšujících opatření i vybrané argumenty, proč se je dosud nepodařilo realizovat.
Základní desatero o současném a historickém suchu na našem území:
1. Za posledních deset let (2011–2020) se v ČR vyskytla řada výraznějších epizod půdního sucha s dopady na krajinu i hospodářství, především na zemědělství, ovocnářství a lesnictví. V rámci tohoto období se vyskytla nepřerušená epizoda sucha od dubna roku 2015 do dubna roku 2020, kdy byla po celou dobu zemědělským a lesnickým suchem zasažena alespoň část našeho území.
2. Podle dostupných záznamů (1500–1803 proxy data = nepřímé údaje umožňující rekonstrukci klimatických podmínek, od 1803–2020 měřená meteorologická data) byla epizoda 2015–2020 na našem území skutečně mimořádná a velmi pravděpodobně šlo o nejsušší 6leté období za posledních 500 let. Nejnovější výzkum na základě proxy dat izotopové analýzy kyslíku a uhlíku v celulóze dřevin sledované období prodlužuje až do roku 100 před naším letopočtem. I podle této analýzy šlo o sucho mimořádné.
3. Z krajiny mizí voda: klesá hladina podzemních vod mělkých vrtů i průtok v řekách, zanikají menší potoky, lokálně kolísá zásobování obyvatel pitnou vodou. Potřeba vody v suchých a teplejších obdobích zvyšuje nároky na vodohospodářské soustavy a vodní hospodaření.
4. Došlo k rozpadu významné části smrkových porostů. Zejména ty, co byly pěstované v nižších nadmořských výškách, byly oslabeny suchem a následně postiženy lýkožroutem smrkovým (kůrovcem).
5. Hlavní příčinou čím dál častějšího sucha je měnící se klima. Konkrétně zvyšující se teplota a následně výpar, který způsobuje, že i roky srážkově normální se stávají suššími.
6. Průměrná roční teplota na území ČR se za posledních 200 let zvýšila cca o 1,1 °C. Množství srážek je přitom i přes pokles v posledních letech dlouhodobě stejné. Mění se však jejich variabilita – jsou intenzivnější a střídají je delší období bez srážek.
7. Vyšší teplota s sebou přináší nejen vyšší výpar, mírnější zimy a dřívější začátky jara a léta, ale i delší vegetační období. Dochází tak k nesouladu mezi potřebami rostlin a dostupností vody po celé vegetační období. Rostliny tak dříve vyčerpají vodu a opět hrozí sucho.
8. Negativní dopady klimatických trendů v našich podmínkách zesiluje nevhodné hospodaření, nejen na zemědělské půdě, ale i v lesích.
9. Území našeho státu je pomyslnou „střechou Evropy“ – z pohledu vodních zdrojů je odkázáno jen na srážky. Zcela výjimečně najdeme řeku, která k nám přitéká a vodu přivádí (např. Rakouská Dyje či malý úsek Ohře z Německa).
10. Zmírnění negativních dopadů lze dosáhnout pouze razantními zásahy – tedy zodpovědnou klimatickou politikou: redukcí emisí a adaptací krajiny. Je ale nepochybné, že efekty snažení budou nastupovat relativně pomalu a vyžádají si značné úsilí nejen této, ale i další generace. Z hlediska okamžitého přínosu je zásadní vhodné zacházení s krajinou – tj. s půdou a vegetačním pokryvem. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že vegetace a půda (zemědělský a lesní sektor) má mimořádnou úlohu při poutání atmosférického CO2 – hlavního skleníkového plynu, čímž přispívá ke zmírňování efektu globální změny. Sucho tak i výrazně oslabuje schopnost krajiny plnit tuto důležitou mitigační (preventivní) funkci.
Epizody sucha budou nastávat i v budoucnu.
Dle současného stavu poznání lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat pokračování změny klimatických podmínek. Teplota vzduchu se bude zvyšovat, vodní bilance se bude postupně zhoršovat na stále větším území a narůstat budou nejen epizody sucha, ale i jejich délka a rozloha zasažených území. Vzhledem k tomu, že změna klimatu je globální problém, není v silách ČR ani při respektování veškerých dohod a závazků tuto změnu zvrátit. Adaptace na změnu klimatu je proto nevyhnutelná, ale současně jsou její kapacity omezené a s rostoucí intenzitou klimatické změny i technicky těžko proveditelná. Bez globálního snižování emisí, včetně našeho příspěvku, je strategie prosazující „národně“ pojaté adaptace odsouzena v dlouhodobém pohledu k neúspěchu.
Zemědělská krajina ztrácí schopnost zadržovat vodu.
Charakter krajiny je vždy výsledkem vzájemného působení přírodních a antropogenních (lidských) faktorů. V České republice je zhruba 11 % krajiny zastavěno, 2 % tvoří vodní plochy, zbytek je zemědělská (53 %) a lesnická (34 %) krajina. Aby bylo možné udržitelně – tj. i pro další generace – využívat to, co produkce krajiny poskytuje (potraviny, energie, dřevo), musíme dnes více než kdy jindy preferovat opatření k ochraně půdy a vody. Rychlá degradace půdy a neschopnost zadržet vodu v krajině totiž výrazně ohrožuje samotnou produkci a v dlouhodobější perspektivě je neudržitelná. Ani vysoké dávky minerálních hnojiv či pesticidů nepomohou a nebudou bez vody účinné. Průběh a intenzitu sucha může zmírnit kvalitní, strukturní a hluboká vrstva půdy. Tuto vrstvu však z velké části poznamenala silná eroze i nevhodné způsoby hospodaření. Ty jsou do jisté míry pochopitelné a zdůvodnitelné, neboť česká krajina se kvůli scelování pozemků za posledních sedmdesát let výrazně změnila a je pro ni typický zcela jiný charakter s velkými půdními bloky. Podle údajů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy ohrožuje polovinu půd střední až silná eroze. Obdobně je kolem 45 % půd utuženo. Mezi hlavní příčiny patří především vjezdy těžké techniky na vlhkou půdu, orba či kypření na stejnou hloubku, nedostatek organické hmoty, acidifikace půdy a další. Taková půda i kulturní krajina postupně ztrácí schopnost zadržovat vodu. Podstatným problémem je i rozsáhlý pronájem půdních ploch v Česku. Na třech čtvrtinách půdy hospodaří ti, kterým nepatří, a vlastníci pozemků často ani nevědí, kde přesně jejich pozemky leží a jak se na nich hospodaří. Pachtýři, často s krátkodobými pachty, se jen těžko budou snažit realizovat organizačně i finančně náročná opatření k ochraně půdy a vody. Zvláště pokud podnikají s výhledem, že během roku či dvou se pozemek může prodat, směnit nebo že budou vypovězeni z nájmu bez ohledu na zvolený způsob hospodaření.
Společnost však musí prosadit udržitelnost krajiny jako svůj prvořadý cíl.
Došlo k rozpadu velké části našich lesů Především z historických příčin bylo a je lesnictví v ČR zaměřené na pěstování smrku ztepilého. Smrk roste relativně rychle a jeho dřevo je kvalitní. Jeho nevýhodou je plošný kořenový systém, který neumožňuje dostatečně čerpat vodu z hlubších vrstev a pro dřevinu také znamená horší odolnost proti bořivému větru. Situace lesního hospodářství ČR posledních let je typická narůstajícím podílem nahodilé těžby (sanace poškozených porostů především vlivem kůrovcové nebo větrné kalamity). Původně typicky plánované lesnické hospodaření se tak redukuje na krizový management řešící aktuální škody v lesích. V roce 2019 dosáhl podíl kalamitních těžeb rekordních 95 %, kdy z celkově vytěžených 32,6 mil. m3 dřeva bylo nahodilých 31,0 mil. m3. Primární příčinou současné kůrovcové kalamity je dlouhodobé oslabení porostů suchem a vyšší teplota. To umožňuje gradaci kůrovcovitého hmyzu, čemuž oslabené porosty nedokáží čelit. K roku 2019 byla zničena významná část smrkových lesů, což vede k tomu, že naše krajina se stává zdrojem oxidu uhličitého, a nikoliv jeho úložištěm, jako tomu bylo doposud. Ohroženy jsou také další ekosystémové služby lesa, především retence vody a půdoochranná funkce. Tento vývoj musí být přelomovým varováním pro naši hospodářskou praxi a související politiku.
Celý článek najdete v magazínu AGRObase
