PRAHA Tak málo vody jako letos v řekách v květnu nebylo od začátku měření průtoků. Tedy minimálně od 60. let minulého století.
„U větších řek přitom časové řady sahají sto let do historie, například na Sázavě se měří od roku 1911," říká Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Hydrologové porovnávali průtoky z 11. května. Na absolutních minimech pro tento den byly mimo jiné Sázava, Lužnice, Labe, Morava či Svratka.
Spolu s řekami ubývá i vody v rybnících. „Oproti obvyklému stavu chybí zhruba 40 procent vody," uvedl předseda představenstva Rybářství Třeboň Josef Malecha.
Voda chybí i pod zemí
Tenčící se řeky nejsou jediným signálem, že by počasí po čtyřech letech sucha mohlo směřovat do ještě většího extrému.
Na úrovni silného nebo mimořádného sucha je podle ČHMÚ už nyní 62 procent mělkých vrtů, ve kterých hydrologové měří hladinu podzemní vody. Ještě více než v předcházejících letech tak hrozí, že budou na suchu studny.
Do hloubky je proschlá i půda. Nejhůře jsou na tom východní Čechy a Ostravsko. V okolí Hevlína sucho už nyní dosáhlo extrémní úrovně, kterou odborníci označují jako bod vadnutí. V půdě už pro rostliny není žádná použitelná voda.
„Květen přitom bývá obdobím, kdy přetrvává dostatek vláhy z maxima, které je typické pro březen a začátek dubna," říká Jan Daňhelka. V zimě však bylo málo sněhu, který se letos zcela vyhnul středním a nízkým polohám, a na jaře málo pršelo. „Největší deficit vykazuje východ území, kde napršela méně než polovina obvyklého množství srážek," píše se ve zprávě hydrometeorologického ústavu.
Průměrné srážky nestačí
Sucho začalo mnohem dříve než v extrémním roce 2015, kdy spolu s vlnami veder vysušilo krajinu až v letních měsících.
Podobně suchý začátek jara jako letos byl i v roce 2016, jenže po suchém jaru přišel vlhký začátek léta. A na ten to zatím nevypadá.
Pomohl by jen vytrvalý déšť. „V předpovědi pro příští týdny jsou srážky blízké normálu, což nestačí na zvýšení hladiny řek a maximálně sníží stres, kterému je vystavena vegetace. Druhá část rovnice je nadprůměrné teplo, které zvýší výpar," vysvětluje Jan Daňhelka. Přitom v Jeseníkách a Beskydech již nyní umírají lesy oslabené suchem v kůrovcové kalamitě. Ve velkém usychají i borovice, jejichž kořeny se ocitly nad klesající hladinou podzemních vod.
Pokračování na str. 3
Stoleté sucho
Pokračování ze str. 1
Jak se krajina letos vyrovná se suchem, přitom nezávisí jen na tom, kolik celkem naprší nebo jestli srážky spadnou v prudkých bouřkách či ve vytrvalých deštích. Sucho má totiž podle Jana Daňhelky z Českého hydrometeorologického ústavu setrvačnost, která se na základě jednoduché bilance srážek nedá vysvětlit. Pokud trvá delší dobu, je hladina podzemních vod či průtok v řekách nižší, než by to odpovídalo aktuálnímu množství srážek. „Zdá se, že systém má dlouhodobou paměť. Voda zřejmě chybí někde, kde to nevidíme, i když to zatím nedokážeme zachytit měřením. Jsou věci, kterým na vodním cyklu stále ještě nerozumíme," říká Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu. Období, kdy mohli lidé důsledky tohoto paradoxu sledovat na vlastní oči, zatím na českém území mnoho nebylo. V některých aspektech srovnatelné sucho s tím, co zažíváme od roku 2014, bylo podle Daňhelky v letech 1991 až 1993, na to, aby se dopady sucha kumulovaly, ale sucho trvalo příliš krátkou dobu.
Velmi zajímavá je z tohoto úhlu pohledu bilance velkého sucha, které české území postihlo mezi lety 1855 a 1875. Povodně sucho nezahnaly „Deficit srážek byl extrémní zejména v 60. letech, v 70. letech už srážek zdaleka tolik nechybělo, ale dopady sucha na vodní stavy byly větší," říká Daňhelka. Tak přesné údaje – jako mají hydrologové k současnému stavu – pro 2. polovinu 19. století samozřejmě chybí, takže srovnání je v mnoha ohledech problematické, ale k dispozici jsou například záznamy o průtoku na staroměstském jezu v Praze. „Nejníže byla voda v roce 1874, kdy se tímto úsekem Vltavy prakticky nedalo plout," dodává Daňhelka. Dvě dekády sucha, které sužovaly obyvatele Čech a Moravy ve druhé polovině 19. století, v dlouhodobějším měřítku nepřerušily ani povodně. Do suchého období jich spadá hned několik. Na jaře 1862 se rozvodnilo Labe a v roce 1872 postihla Berounku povodeň, která zabila desítky lidí a prakticky srovnala se zemí několik vesnic.
