Vědci z mnoha oborů zkoumají v Modrém dole v Krkonoších, co způsobila obří lavina, která se letos v únoru utrhla nad údolím.
Vše, co jí stálo v cestě, smetla. Výsledky průzkumu následků jedné z největších lavin v historii Krkonoš mají mezinárodní význam.
PEC POD SNĚŽKOU Trasa jedné z největších lavin v novodobé historii Krkonoš je jasně vidět. Připomíná obří dálnici lesem. Kleče zůstaly a vše, co vyrůstalo nad ně, zmizelo hluboko v údolí. V okolí lavinové dráhy jsou shluky staletých smrků.
Šestičlenná skupina vědců z Krkonošského národního parku (KRNAP) je nad hranicí lesa, pár metrů od místa odtrhu laviny a má v úmyslu sejít celou její dráhu až k Modrému potoku, kde masa sněhu vyjela do protisvahu. Snaží se přímo v terénu udělat si představu o rozsahu vlivu laviny na přírodní prostředí. Sníh v její dráze až na malé výjimky už roztál.
„Jsme v horní části laviniště v Modrém dole, v první zóně KRNAP. Smyslem průzkumu je nejen získat naprosto přesná současná data, co se tady odehrálo, ale i zjistit, co způsobilo velkou devastaci smrkových rodin," říká geobotanik a bývalý ředitel Správy KRNAP Jan Štursa.
V horní části Modrého dolu nejde o les v pravém slova smyslu, ale pouze o ostrůvky vzrostlých smrků. „Není tady les souvislý, jsou tu smrkové rodiny. Čas od času, když přerostou bezpečnou výšku, laviny nebo plazivý sníh je zdevastují, zatímco kleč, která je v zimě většinou pod sněhem, odolá," pokračuje Štursa, člen vědecké sekce Rady KRNAP. Šířka odtrhu byla přes půl kilometru V nadmořské výšce 1 400 metrů je odtud takřka na dosah unikátní úkaz známý jako Mapa republiky, dlouhodobé sněhové pole na jihozápadním svahu Studniční hory, které tvarem při tání každoročně připomíná obrys bývalého meziválečného Československa. Je to místo, kde se na české straně Krkonoš nejdéle drží sníh, někdy až do září. Někdy tu přetrval přes léto až do prvního sněžení další zimy. Sníh se tady totiž v zimě ukládá, jeho výška může dosáhnout až patnácti metrů. Právě odtud se 10. února utrhly tuny sněhu a vyčistily celý lavinový svah od porostu, který stál v cestě. Horskou boudu Děvín lavina minula o třicet metrů a zastavila se až hluboko v údolí Modrého potoka v protisvahu.
„Tvar sněhového pole je letos výrazně odlišný, což souvisí s naší lavinou. Šířka odtrhu byla přes půl kilometru. Šlo téměř o základovou lavinu, tedy o velmi hluboký odtrh, proto sněhu je na Mapě republiky méně, než bývá obvyklé. Má to vliv na odtávání ve sněhovém poli," říká Štursa.
Laviny v Krkonoších výrazným způsobem modelují tvář Krkonoš a každý velký sesuv je pro vědce významný. Mohou doslova online sledovat, jak dochází k formování krajiny, k redukci některých rostlinných druhů a k tvorbě botanicky cenných lokalit známých jako Krakonošovy zahrádky. „Laviny mají na svědomí i to, proč některým místům v ledovcových karech říkáme botanické zahrádky. Jsou to ta nejpestřejší místa, která v Krkonoších existují. Vznikají díky destrukční síle, laviny zabraňují zarůstání lokalit smrčinami, které by se tam jinak natáhly," vysvětluje Štursa.
Sestupujeme do údolí a pařezů smrků, které lavina uřízla, přibývá. Botanik KRNAP Josef Harčarik měří výšku pařezu. Dokumentuje i to, stromy jakých rozměrů lavina pokácela, jakým způsobem k vylomení došlo nebo kam a na jakou vzdálenost kmeny sesuv zanesl. „Frekvence pádu velkých lavin v této lokalitě je malá. Za velkou byla v Modrém dole považována ta, která tudy sjela v roce 1985, avšak poslední ji předčila. Proto máme významnou příležitost pochopit děje a procesy v přírodě, které se tu dějí. Laviny jsou v Krkonoších přirozeným činitelem. I když se na první pohled může zdát, že způsobila škody, je to přesně naopak. Velké sesuvy sněhu pomáhají udržovat tvář krajiny a mozaiku přírodních biotopů. Laviny jsou přírodním fenoménem, které je důležité zachytit a zdokumentovat," říká Harčarik. Stále je dobře patrné, jakou měla únorová lavina v Modrém dole obrovskou destrukční sílu. „Zejména dole nabyla hrozivých rozměrů a dosáhla velké rychlosti. Pokud se v této souvislosti mluví o destrukční síle, tak se to rozumí v příznivém slova smyslu pro horskou přírodu národního parku. Lavina do hor patří. Pro člověka je sice symbolem něčeho nebezpečného, ale tak to není. Nebezpečí hrozí tehdy, pokud nezkušení lidé jdou do míst, kde laviny padají. V Krkonoších jsou tato místa velmi dobře zmapována a každý má možnost se o tom dozvědět," vykládá Štursa.
Modrý důl, který katastrálně spadá pod Pec pod Sněžkou, je z mnoha hledisek v Krkonoších jedinečnou oblastí. Je to asi 2,5 kilometru dlouhé údolí směřující od západu na východ. Ze severu je ohraničen Studniční horou, z jihu Lesní horou a ze západu hřebenem spojujícím Luční horu se Zadní planinou, na které je chata Výrovka. Na východě ústí do Obřího dolu.
Extrémní klima v krkonošské tundře V expedici je i geobotanička Milena Kociánová, která se několik let věnuje tomu, jak laviny působí na stromy i jak mění reliéf krajiny. „Jsem překvapená množstvím vyvrácených a polámaných stromů. Svědčí to o dynamice a rychlosti laviny, která byla mimořádná. Je tu jasně vidět, že v Modrém dole padají laviny v delších časových obdobích. Můžeme tu velmi dobře pozorovat, jak se stromy na horní hranici lesa přizpůsobují drsným podmínkám. To je v republice unikátní jev," říká Kociánová.
Extrémní klima v krkonošské tundře, kam horní část Modrého dolu s laviništěm zčásti zasahuje, životu příliš nepřeje. Některé rostlinné druhy si však z toho našly cestu ven. Třeba smrky se nemnoží jen semeny, ale větvemi, podobně jako jahody na zahrádkách. Drsné klimatické podmínky způsobují, že smrk nedorůstá do takové výšky, jak jsme zvyklí. Díky tomu se větve přimykají k zemi a mohou zakořenit, tomu se říká hřížení.
„Mateční smrk zahříží, větve prokoření a vyrostou z nich mladí jedinci. Přijde lavina a starý kostnatý smrk setne, ale mladé stromy přežijí. Jsme svědky, jak laviny udržují horskou přírodu na lavinových drahách v určité podobě. Zabraňují tomu, aby tady vyrostl vysokokmenný les, ale také naopak aby přežívala jen kosodřevina nebo bylinné porosty v horské tundře. Jsme v místech pro Krkonoše přirozených procesů. Laviny k horské přírodě neoddělitelně patří a hrají jednoznačně pozitivní roli. Třeba pro přirozenou obnovu porostů," vysvětluje entomolog Jan Vaněk.
Experti z KRNAP zkoumají lavinu v Modrém dole od jejího počátku. Měřili už hloubku sněhu a po jeho odtátí dokumentují změny v krajině, které způsobila.
„Po zmapování změn na celém území můžeme dospět k několika závěrům a porovnat je se staršími výzkumy, ale také poskytnout informace dalším generacím," dodává Vaněk. Výzkum v Modrém dole je důležitý i pro další poznání krkonošské arktoalpínské tundry, tedy unikátní mozaiky ekosystémů alpínských vrcholů, klečových porostů, trávníků a rašelinišť náhorních plošin a závětrných svahů ledovcových karů Krkonoš.
***
Velké sesuvy sněhu pomáhají udržovat tvář krajiny a mozaiku přírodních biotopů.
Fakta Lavina z 10. února 2015 * Spadla do Modrého dolu v Krkonoších a v novodobé historii Krkonoš patří k nejdelším. Zasáhla plochu 20 hektarů, na délku měřila 1106 metrů, délka odtrhu činila 506 metrů. Výška sněhu v místě odtrhu byla od 0,5 do 2,45 metru, obvod laviniště měřil 3,3 kilometru. * V Modrém dole spadla podobně velká lavina v roce 1887. „V historii Krkonoš byly největší laviny v Labském a Obřím dole v roce 1956 a troufnu si říci, že i ta letošní v Modrém dole," řekl nedávno Valerian Spusta, legenda krkonošské horské služby, který se zasloužil o popsání lavinové problematiky v Krkonoších jako málokdo v republice. Systematickému výzkumu se věnuje od začátku 60. let.
