Tak se v Praze v září sešlo další fórum o krajině. Znalé nepřekvapí, že konstatovalo další výrazné zhoršování jejího stavu. Směrnice Evropské unie o ochraně krajiny jako významné přírodní, kulturní i ekonomické hodnoty zůstává na papíře a zřejmě málokomu to v České republice vadí.

 

Za hlavní viníky byly označeny převážně živelná výstavba a velkovýrobní zemědělství. Kupodivu byly zcela opominuty pokračující velkoplošná povrchová těžba, zejména uhlí, a intenzivní bezohledně prosazovaná výstavba dálnic a rychlostních silnic. Skandál předvídatelného obřího sesuvu na dálnici D8 v Chráněné krajinné oblasti České středohoří nestál za zmínku...

Tento vývoj sotva překvapí. Dosud vládnoucí liberální ekonomie je nepřátelská nejen k sociálnímu rozvoji, ale také k ochraně přírody a krajiny. Trvající nízká funkčnost až nefunkčnost územního plánování je jen jednou z pověstných špiček ledovce.

 

K půdě se chováme macešsky

 

Nelze tvrdit, že by se v českém zemědělství za posledních 25 let neuskutečnily zásadní změny. Došlo k nemalému zatravňování orné půdy. Vzniklo i množství zaplevelené zemědělské půdy ležící ladem. Základem zemědělské výroby ale zůstává zemědělská velkovýroba. Obnova v minulosti neodpovědně zničených územních systémů ekologické stability krajiny (protierozní meze, rozptýlená zeleň) v rámci často zběsilého scelování polí se až na výjimky nekoná (o napřimování vodních toků a občasnou orbu až k břehu ani nemluvě). Vodní i větrná eroze dál ničí naši zemědělskou, zejména ornou půdu.

Zemědělci mnohdy zápasí o přežití, protože podmínky vstupu ČR do Unie jsou pro ně nevýhodné. I když se významně snížila chemizace rostlinné výroby, obsah humusu v orné půdě dál klesá, protože zejména dosavadní prudký pokles stavu skotu způsobuje, že kvalitní chlévská mrva není. Připočtemeli ještě sílící klimatické změny a nejistý vývoj ve světě, jde o situaci na pováženou.

 

Invazní druhy se šíří

 

Českou krajinu stále více ničí rychle se šířící nepůvodní invazní druhy rostlin a živočichů. Zdaleka nejde jen o v minulosti neodpovědně vysazené akáty, borovice černé a vejmutovky či o bolševník velkolepý na Mariánskolázeňsku. Zpravidla upravené břehy vodních toků stále hrozivěji zabírají porosty východoasijských křídlatek, netýkavky žláznaté ad. Šíří se ale i leckde jinde, nevyjímaje zvlášť chráněná území.

Úspěchem jistě je, že Evropský parlament konečně schválil směrnici o regulaci invazních druhů rostlin a živočichů. Nakonec se tak stalo i hlasy všech českých europoslanců. Otázkou je, jak hodně se tato jistě užitečná směrnice projeví v praxi. Samozřejmostí by mělo být nerozšiřování invazních druhů občany České republiky i jiných států EU.

 

Církev prý ví nejlépe...

 

Hostem fóra o krajině byl zástupce katolické církve. Sdělil přítomným, že státní ani jiná ochrana přírody nemá co mluvit nikomu do nakládání s jeho majetkem a už vůbec ne katolické církvi. Ona prý ví nejlépe, jak s ním naložit. Marně mu Martina Pásková vysvětlovala, že vlastnictví není jen právo, ale že také zavazuje.

Takže, až se za dva roky sejde další fórum o krajině, nedivte se, že závěr bude opět znít, že se stav české krajiny dál významně zhoršil. Zvůle soukromých, státních i církevních podnikatelů, ale také mnohých občanů, se o to postará.