V pátek jsme uveřejnili článek o celorepublikové konferenci vlastníků lesa v Pelhřimově. Jedním z jejich témat i apelů na přítomného ministra Petra Bendla bylo i to, že nyní se malé místní firmy nemohou zapojit do práce ve státních lesích, protože zakázky si rozebraly velké firmy.

K tomuto tématu svoje vyjádření už dříve poslal Pelhřimovskému deníku lesník Josef Paťha z Koberovic, který reagoval na nedávný rozhovor s předsedou dozorčí rady Lesů ČR Miroslavem Zámečníkem. Tento článek lze najít na internetu, má název: „Za monopol v Lesích může antimonopolní úřad a zákon”.

Pane Zámečníku, vy v rozhovoru tvrdíte: „Zákon je v tomto jednoznačný: jestliže soutěžíte územní jednotky, nemůžete omezit okruh uchazečů.” Jenže problém je, že vy omezujete okruh uchazečů tím, že provádíte diskriminaci malých živnostníků.

Udělejte 500 jednotek, prodávejte dřevo na OM (Jde o způsob formy zakázky: buď jde o zakázky typu „P” – „při pni”, anebo zakázku typu „OM” – „odvozní místo”; státní lesy nyní upřednostňují variantu „P” – pozn. red.).

Vy jako ekonom musíte přece vědět, že byste taky neprodával na „stojáka”, ale nechal ho vytěžit a pak prodal. Tímto dosáhnete nejlepší ceny, ale to byste měl vědět jako člen NERV (Zámečník je člen NERV: Národní Ekonomické Rady Vlády – pozn. red.).

Mohou poradit obce – ty to tak provádějí, já to také vím. Jenom NERV, vláda, parlament a Lesy ČR si to nechtěji přiznat, asi aby neodřízly velké firmy od možnosti krást dřevo.

Dřevo se začalo krást ve velkém – ať to bylo od počátku se souhlasem státu (když „akciovky” platily ceny okolo 1100 Kč, prodejní ceny byly u kulatiny ke dvou tisícům Kč – pak začaly platit víc), tak s nástupem harvestorů, kdy platily podle „sjetin” z počítače. Jak prohlásil pan Knetig: „To byly zlodějny za bílého dne” (V odposleších měl někdejší poradce exministra Pavla Drobila Martin Knetig říci, že v Lesích ČR zažil krádeže za bílého dne – pozn. red.).

Když se začalo měřit v hráních, tak nezbylo než začít krást s tichým (možná placeným) souhlasem prevírníků. Když jim bylo vše znemožněno, tak začaly firmy nabízet ve výběrových řízeních nesmyslné ceny za dřevo.

Občas ještě něco ukradnou nebo nezaplatí za práci, následuje „řízený bankrot”, založení jiné firmy a jede se dál!

V lesích teď pracují Rumuni, Ukrajinci, Vietnamci, Mongolové... Dostanou korunu za zasazený stromek, podobněje toupálení klestu. A80 procent inkasovaných peněz od státu seberou „akciovky”. Přitom práci rozdělují většinou revírníci, hajný hotovou práci většinou ani nevidí.

Na pěstební činnosti dohánějí peníze. Jednoduché řešení je oddělit pěstební od těžební činnosti – je to další možnost, jak se živnostníci dostanou k práci a jak stát ušetří za práci a za vyplácení podpor na úřadech práce. Jsem obyčejný hloupý dřevorubec, ale mám 25 let praxe v českých i německých lesích a vše mohu doložit – i škody, které v lesích páchají těžké stroje.