Stanovisko Komise pro životní prostředí AV ČR k návrhu Národního plánu obnovy
Rada EU schválila v červenci vznik mimořádného fondu obnovy, který má pomoci překonat ekonomické následky pandemie koronaviru. Česká republika může z fondu získat na dotacích až 182 miliard korun k čerpání do roku 2026, pokud do konce září připraví tzv. Národní plán obnovy; 30 % z tohoto rozpočtu musí jít na opatření s vazbou na ochranu klimatu.
Podle současné verze Národního plánu obnovy , který má v nejbližší době projednávat vláda, má být z těchto peněz věnováno na ochranu přírody a adaptaci na klimatickou změnu pouze zcela nedostatečných 15 miliard Kč, přičemž detailně má jít o tyto aktivity:
(1) Obnovit lesy postižené kůrovcem a zlepšit jejich retenční schopnost.
(2) Posílit protipovodňovou ochranu.
Komise pro životní prostředí AV ČR si dovoluje důrazně upozornit na to, že pro účelné využití uvedených prostředků tak, aby nepřišly vniveč a aby se tyto náklady staly způsobilými na financování ze zdrojů EU (viz Evropská strategie ochrany biologické rozmanitosti, Společná zemědělská politika, Zelená dohoda pro Evropu, Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ apod.), musí v této položce jít o reálnou obnovu a ochranu biodiverzity a/nebo adaptaci na klimatickou změnu. Musí být tedy bezpodmínečně dodrženy tyto body:
V rámci bodu (1) je nutno explicitně definovat, že:
a) podporována bude pouze a jedině obnova formou výsadeb a síjí těch druhů dřevin, které do dané oblasti biologicky patří, tedy v žádném případě smrkových či borových monokultur, ani monokultur jiných nepůvodních druhů, jako je například douglaska;
b) percentuální zastoupení smrku musí odpovídat přirozenému zastoupení smrku v dané oblasti;
c) veškeré nově vysázené plochy musí být bezpodmínečně oploceny, aby se zabránilo okusu a následnému zničení vysazovaných semenáčků spárkatou zvěří, a to do doby, než bude novelou zákona o myslivosti dosaženo radikální redukce přemnožené spárkaté zvěře;
d) v případech, že finance z tohoto ani z jiných zdrojů nebudou dostačovat na výsadby s dodržením bodů a-c, budou lokality ponechány především samoobnově, která je biologicky vhodnější než umělá výsadba – lesy vzniklé z přirozeného zmlazení budou odolnější. A v tomto smyslu novelizovat lesní zákon.
V rámci bodu (2) je nutno explicitně definovat, že hlavními úkoly zde nebude výstavba nových přehrad, ale především:
a) Revitalizace vodních toků. V dlouhodobém horizontu je potřeba revitalizace všech regulovaných a zároveň dostupných 20 000 km především malých a středních vodních toků. Jde o obnovu přirozených koryt toků, prodloužení, snížení jejich sklonu a zvýšení zadržovací kapacity niv; obnovu splaveninového režimu odstraňováním hrazení bystřin. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že tím dojde ke snížení kulminačních úrovní povodňových vln a následně snížení povodňových škod. Přínos dokončených revitalizačních prací lze spatřovat i pro regionální zaměstnanost. Revitalizace toků a obnovení splaveninového režimu zároveň zvýší hladinu podzemní vody v jejích nivách, což zlepší dostupnost vody ve studnách i odolnost přilehlých lesních a zemědělských porostů vůči suchu. Sníží tedy relevantní náklady spojené se suchem, které nelze považovat za marginální.
b) Investice do úpravy drenáží a obnovy mokřadů. V průběhu posledních cca 200 let bylo zrušeno přes 950 000 hektarů mokřadů a 1/4 zemědělské půdy je odvodňována trubkovou drenáží. Potřebujeme revitalizaci odvodněných zemědělských ploch eliminací či úpravou funkce drenážních soustav. Jde především o odstraňování, přerušování, zaslepování či přestavbu drenážních soustav za účelem doplňování podzemních vod, zpomalení odtoku a tedy soustavné zásobování vodních toků a obnovu mokřadů. V rámci přípravy krajiny na důsledky klimatické změny je třeba vyčlenit 2–5 % zemědělských pozemků (cca 100–200 tisíc hektarů), na kterých vzniknou zasakovací pásy vegetace, průlehy, příkopy, hrázky a tůně a na kterých budou obnoveny prameny a potoky. Mimo zemědělské plochy je potřebná obnova cca třetiny rozlohy bývalých mokřadů. Jedině tak zajistíme, aby naše zemědělské pozemky netrpěly suchem – výstavba přehrad nám v tom nepomůže, neboť přehrady jen zadrží vodu, která byla z polí odvedena drenážemi, místo aby byla zachycena přímo v místech, kde napršela. Množství přehrad je nutné jen takové, aby zajistilo potřebnou vodu pro obyvatele a případně pomohlo při snížení kulminačních úrovní povodňových vln, avšak i to splní do značné míry úpravy zmíněné v uvedených dvou bodech.
S ohledem na cíle Evropské biodiverzitní strategie by bylo vhodné přidat k bodům (1) a (2) ještě bod
(3) Obnova krajinných prvků – vyčlenit 10 % zemědělské plochy na rozmanité krajinné prvky a obnovit je.
Aktivity uvedené v bodech (1) a-d, (2) a-b a (3) naplňují mimo jiné i Evropskou strategií ochrany biologické rozmanitosti , které je ČR signatářem. Návrhem Národního plánu obnovy vyčleněné prostředky (pouhých 15 mld. Kč) jsou však pro tyto účely zcela nedostačující a rozdělení financí z tohoto zdroje bude třeba tedy podstatně přehodnotit a uvolnit více peněz na dlouhodobě nezbytnou revitalizaci krajiny. Národní plán obnovy k tomu skýtá velkou příležitost, jen ji nepromarnit. Plán obnovy má sloužit k přechodu na nový model fungování společnosti, a nikoli k zabetonování dosavadních neekologických a dlouhodobě neudržitelných způsobů hospodaření zaměřených na „tradiční“ způsoby výroby náročné na energie z fosilních zdrojů.
Komise pro životní prostředí AV ČR
