Mnohaměsíční období, po které byl jeden z nejvýznamnějších státních podniků v Česku, Lesy České republiky (LČR), bez oficiálně jmenovaného generálního ředitele, včera skončilo. Daniela Szóráda, nového to „lesů pána”, zcela jistě nečeká procházka růžovým sadem. Stromy sice trny nemají, státní podnik ale oplývá mnohem rozměrnějšími ostny, které na něm vyrostly v předchozích letech.

Církvím vydávejte raději rychle

Nový generální ředitel musí navíc prakticky ihned řešit celou řadu problémů, které nesnesou odkladu. V prvé řadě jsou to církevní restituce, tedy návrat nemalé plochy lesních pozemků zpět do majetku církví. V tomto procesu přitom nejde „jen” o naplnění zákona, ale také, pro řadu kritiků církevních restitucí možná překvapivě, o sociální oblast, konkrétně o zaměstnanost.

Čím dříve se církevní lesy vydají, tím rychleji bude možné v lesích naplno pracovat, což nepochybně uvítají lidé zejména v lokalitách, kde pracovních příležitostí zase tolik není. A to jsou obvykle oblasti s lesními porosty – tam je celkem jedno, zda jde o stromy státní, nebo církevní.

Urychlení výdeje pozemků by však mělo mít i další pozitivní důsledky – například pro myslivce. Ti mohou v případě, že si od církví pronajmou honitby, opět myslivecky hospodařit. V současné době se o honební pozemky starají LČR v systému režijních honiteb, což je v praxi jakýsi stav údržby bez dlouhodobějšího mysliveckého plánování.

Nejen církevní restituce jsou ale výzvou pro nového generálního ředitele. Stejně jako každý rok se i letos blíží termín pro vypsání tendrů na lesnické práce, které v minulých letech opakovaně vzbuzovaly vášně mezi zájemci o tyto státní zakázky.

Dvě varianty

O podobě tendrů sice, pravda, nemusí nový šéf státních lesů rozhodnout v řádu dnů, ale nejpozději v průběhu příštího měsíce by mělo být alespoň v hlavních parametrech jasno. Hlavním problémem přitom bude, jak se nové vedení Lesů České republiky vyrovná s požadavkem zajistit drobným a středním lokálním dřevařským a obecně lesnickým firmám, aby se na tendrech pro Lesy České republiky podílely. I zde je jistým veřejným zájmem zaměstnanost, obvykle v sociálně chudších regionech. K tomu, aby byl tento veřejný zájem naplněn, vede přitom několik lesních cest.

Tou první je zachovat stávající model prodeje dřeva „P” (takzvaně při pni), neboť tento model ponechává větší podnikatelský prostor komerčním firmám, a tedy – minimálně teoreticky – zvyšuje onu kýženou zaměstnanost.

Druhou cestou je revize současných podmínek těchto zakázek tak, aby byly i pro menší firmy dosažitelné jistiny a bankovní záruky, které jsou s účastí v soutěžích na práce pro LČR spojené.

Třetí cestou je možnost rozdělit současné lokality (takzvané smluvní územní jednotky) na menší celky, což je opět cesta k tomu, aby se někdejší „megatendry”, jak se o dřívějších výběrových řízeních v minulosti psalo, staly pouze „tendry”, ba v některých případech i „minitendry”.

Dlužno podotknout, že ke kýženému cíli vedou všechny zmíněné cesty současně a najednou.

Z IKEA do Lesů

Přestože zdárný průběh církevních restitucí i tendrů na lesnické práce nebudou jedinými výzvami, s nimiž se bude nové vedení státních lesů potýkat, budou oba tyto procesy zcela jistě důležitým lakmusovým papírkem, podle jehož barvy bude možné Daniela Szóráda hodnotit.

Podle zveřejněného životopisu se přitom zdá, že by určité předpoklady pro potřebnou změnu dosavadní image LČR mít mohl – již jen skutečnost, že do vedení státního podniku přichází z „nábytkářské firmy” IKEA je spíše pozitivní, neboť to, co Lesy České republiky mimo jiné také potřebují, je určitý „nelesnický” odstup.

Na druhou stranu není nový generál lesnictvím nepolíben, neboť má vysokoškolské lesnické vzdělání. V jeho možný budoucí prospěch kromě toho hovoří i zkušenosti ze zahraničí – zejména u takto velkého státního podniku je poněkud nelogické, pokud je uzavřen do svých „malých českých problémů” a příliš neabsorbuje vhodné zahraniční zkušenosti – třeba ze sousedního Německa. I to by se s novým ředitelem mohlo změnit.

Jeden jediný člověk nicméně LČR novou image nevtiskne. Svou nezanedbatelnou roli musí sehrát i ministerstvo zemědělství, a to daleko aktivnějším přístupem k tomuto podniku, jehož je ministerstvo zakladatelem a určitě důležitějším „vládcem”, než tomu dosud bylo.

Důležitý bude i výběr nových nejbližších spolupracovníků nového generálního ředitele, byť ten zatím deklaruje, že žádné personální zemětřesení nechystá. To se však může samozřejmě změnit – a možná by se to i částečně změnit mělo.