Proti Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA
Šumavský diktát
Šumava patří mezi klenoty českého přírodního dědictví. Dva miliony turistů každý rok obdivují tajemná rašeliniště a zbytky prastarých pralesů, divoké řeky nebo kvetoucí horské louky. Domov tu mají vzácná zvířata: rysi, losi či tetřevi.
Chystaný zákon o národním parku musí výletníkům zaručit ochranu unikátní horské krajiny. Národní parky v evropských zemích slouží k tomu, aby vytvořily několik ostrůvků divoké přírody: míst, kde se lidské zásahy omezí na turistické stezky, přístřešky a podobně. Pečují tak o parky v Německu či v Rakousku, ve Francii, Itálii a ve Švýcarsku, v Nizozemsku, Polsku i jinde. Turisté zde mohou poznávat, jak po tisíciletí vypadal přirozený koloběh života v krajině, kterou nepřetvářel člověk. Můžeme tu vidět pralesy s padlými kmeny a samovolně vyrůstajícími stromky či řeky, jež si samy hledají cestu a mění koryta. Proč by se právě čeští politici měli o svěřenou přírodu starat jinak, než se to dělá všude jinde? Nyní platí takzvaný plán péče o národní park. Vznikl za ministra životního prostředí Miloše Kužvarta: velkého zastánce kácení na Šumavě. Přesto i on rozhodl, že pro divokou přírodu a turisty bude postupně vyčleněna POLOVINA chráněného území.
Ale současný ministr Tomáš Chalupa hodlá tyto plány razantně seškrtat. Pro začátek chce pouhých 22 procent; během příštích pětačtyřiceti let se má přidat ještě osm procent, a šmytec. Mnohem větší problém však tkví v jiných bodech zákona. Osmašedesát procent Čechů nesouhlasí s dalšími lanovkami a sjezdovkami v národním parku. Přesto Chalupův zákon, i navzdory dílčím vylepšením oproti předchozím návrhům, otevře Šumavu novým developerským projektům - namísto aby ochránil horskou krajinu před živelnou výstavbou.
Ministr Chalupa, všechna čest, chtěl smysluplnou dohodu obcí, vědců, ekologických organizací, krajů i dalších o budoucnosti Šumavy. Ale po prvních kolech diskusí ztratil trpělivost, nadiktoval obsah zákona a ukončil jednání. Zbytečně tak promarnil příležitost ke konsensu a kompromisu.
Pro Tomáš Chalupa (ODS), ministr životního prostředí
26,5- 35 procent: maximum
Je zapotřebí si uvědomit, že podle zákona o ochraně přírody je zonaci nutno projednat a dohodnout s obcemi. Jednání na toto téma proběhlo mnoho, scházel se kulatý stůl ministerstva životního prostředí a já jsem se individuálně setkával s jednotlivými starosty. S každou dotčenou obcí, kterých je celkem 22, jsme jednali zvlášť, protože každá nese odpovědnost za své správní území.
Když jednání v srpnu začala, byla původní představa starostů o velikosti první zóny národního parku šestnáctiprocentní. Toto číslo se nám postupně podařilo navýšit, a to až na finálních 26,5 procenta s výhledem na 35 procent, což je plocha 24 000 hektarů. Toto číslo představuje celou rozlohu (tedy součet všech zón) sousedního národního parku Bavorský les, se kterým bývá Národní park Šumava -někdy šťastně, ale někdy i nešťastně - srovnáván.
Musíme brát také na vědomí, že s ohledem na nepřirozeně vysoké zastoupení smrku (původně byl jeho podíl v šumavských lesích poloviční, dnes je jeho zastoupení více než 80 procent) jsou rizika rozpadů porostů a celých ekosystémů spojená s vyhlašováním zón, kde se kůrovec nebude regulovat, příliš vysoká.
To, že se někomu podíl plochy první zóny 26,5 procenta může zdát nízký a někomu naopak vysoký, je třeba respektovat. Musíme si stále připomínat, že dosáhnout vyššího podílu na tak velké ploše parku, jako je právě Šumava, kde lidská ruka mnohokrát přetvořila původní ekosystémy, je mimořádně složité. Tento kompromis považuji v současné době za maximum možného. Je třeba říct, že plocha první zóny zabírající více než čtvrtinu (a v budoucnu více než třetinu) území celého parku je historicky nejvyšší rozloha, jakou se pro první zónu kdy podařilo vyjednat.
Proto je 26,5 procenta, tedy 18 057 hektarů, první zóny národního parku s výhledem na dalších 8,5 procenta, tedy 24 000 hektarů, uspokojivé. Jiné takto velké území bychom ve střední Evropě nenašli. *
