PETR POKORNÝ
Správa národního parku Šumava monitoruje od loňského roku prostřednictvím čtyřiadvaceti trvalých ploch, z toho osmi v takzvaných oplocenkách, vývoj lesa v národní přírodní rezervaci Boubínský prales. Sledované plochy obsahují zhruba 80 procent rozlohy původního pralesa. „Cílem průzkumu je zjištění aktuálního stavu lesního ekosystému této perly českých pralesů, ověření vývojových trendů pozorovaných v minulosti a doplnění podkladů důležitých pro posouzení budoucího vývoje tohoto lesa,” uvedl Pavel Hubený ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.
První výzkumné práce Boubínského pralesa provedl roku 1847 lesmistr Josef John. Současný monitoring navazuje i na následující výzkumné práce z 50. až 90. let minulého století
Z dosavadních výsledků vyplývá, že struktura lesa v Boubínském pralese je posledních 20 let stejná „I když Boubínský prales postihly polomy, v roce 2007 orkán Kyrill a v roce vichřice 2008 Emma, po nichž následovalo zvýšené rojení lýkožrouta smrkového, v druhové skladbě lesa se tento jev zásadně neprojevil,” poznamenal Hubený.
Podíl smrku činí v Boubínském pralese asi 54 procent a přirozeným způsobem může klesnout až k 30 procentům. „Průzkum ale potvrdil, že k takovému jevu pravděpodobně v dohledné době nedojde i proto, že zmlazování smrkového porostu je dostatečné k tomu, aby vytvořilo porost nový,” zdůraznil Hubený.
