Většina veřejnosti podporuje snahy o ochranu přírody a zlepšení životního prostředí. Uvědomuje si jejich důležitost pro naši generaci i generace příští. Veřejnost však dezorientují některé články v tisku a různé televizní relace, vydávané jako jediné „vědecké pravdy”, ačkoli jde často o soukromé nebo skupinové názory, vycházející z romantických představ.

V Čechách se vědecky skutečně pozoruje přes sto lesních přírodních rezervací. K nejstarším z nich patří například Boubínský prales, založený před více než 150 lety lesníky a sledovaný řadou vědců. Pralesy jsou zajímavé a poskytují mnoho užitečných údajů. Stromy v nich jsou 300 i 500 let let staré a jejich úmrtnost činí asi 3 až 4 procenta ročně. V tomto stavu se také přirozeně obnovují, protože jim dospělé stromy poskytují stín, vlhkost a dostatek semene. Když však pozorujeme, jak se vyvíjí stav lesa v prvních zónách národního parku, kde uhynuly v důsledku nezasahování všechny dospělé stromy na ploše 20 000 hektarů během 10 let, je zřejmé,že k tomuto stavu nevědecky uplatňovaný bezzásahový režim nedospěje.

Mrtvé lesy po kůrovci jsou dnes na celém hraničním hřebenu od Smrčiny až po Železnou Rudu. Za nenahraditelné škody nutno považovat, že národní park připustil zničení staletých rezervací jako Trojmezná,Prameny Vltavy ad.

To, co doporučuje „stínová vědecká rada” nebo některé nevládní organizace, ukazuje, že nemají dostatečné znalosti o historii a vývoji lesů. To, že někdo je odborníkem nebo vědeckým pracovníkem v oboru entomologie, hydrologie, geologie, hydrologie, pedologie nebo ornitologie, neznamená, že ovládá způsob péče o lesy a celé životní prostředí. Život stromů trvá celá staletí a znalost historie vývoje lesů je proto zásadním požadavkem pro všechny, kteří chtějí doporučovat péči o lesy.

Bezzásahovost nemůže ani během 500 let převést současné lesy na pralesy ani na „divočinu”. Nelze považovat za seriózní, aby před veřejností byly zatajovány nepříznivé důsledky bezzásahovosti na životní prostředí například na teplotu, půdu a její zamokření i vysoušení, čistotu ovzduší, vzdušné proudění, povrchové i podzemní vody, sněhové nebo dešťové a horizontální srážky i způsob jejich retence, uvolňování i nebezpečí povodní. O nízké úrovni dendrologických znalostí některých autorů svědčí také tvrzení o vlivu smrků na přírodu, kalamity i o významu tlejícího dřeva. Také nesmí být zamlčován vliv mrtvých lesů na nižší budoucí přírůsty a nižší tvorbu biomasy. Mnozí aktivisté i někteří vědci vědomě zamlčují nepříznivý vliv mrtvých lesů na ekonomiku. Přitom nejen skuteční vědci, ale i sedláci věděli, že špatný les a špatná půda mají nižší cenu než dobrý les a úrodná půda. Jde o miliardové částky ztrát na dřevě i velké ztráty na příštím přírůstu a životním prostředí vůbec. Údaje v tisku a v televizi, jak se suché lesy samy přirozeně obnovují, se opírají o plošně zanedbatelné výzkumné plochy, jsou nesprávné, zkreslené a uvádějí veřejnost v omyl. Usychání šumavských lesů je důsledkem nevědeckého a amatérského uplatňování bezzásahového režimu a jeho důsledky pocítí nepříznivě několik příštích lidských generací. Rozsah bezzásahových území je dostatečný a není třeba ho zvětšovat.