Od roku 1960 se v lesích kláštera Schlägl hospodaří s každým jednotlivým stromem. Vrchní lesmistr dipl. Ing. Heinrich Reiniger proslavil klášterní lesy pomocí této přírodě blízké formě hospodaření daleko za hranicemi Evropy. Zmlazení na celé ploše, různověkost porostů a různé druhy stromů nejsou jen zbožným přáním, nýbrž realitou. Pod tvořivýma rukama lesníků vznikly dnešní podoby lesů. Využívání lesa a péče o něj se vzájemně doplňují. Jako „cílená tloušťková těžba – výběrové kácení v lese s různou věkovou strukturou” si tato forma hospodaření vytvořila své jméno. Hospodaření v lesích kláštera Schlägl získalo zásadní impulzy z evropských pralesů. Rozpad jednotlivých velikánů v pralese, který zahajuje dynamiku přirozené obnovy lesa, je v hospodářském lese nahrazen kácením jednotlivých stromů, což vede i v hospodářském lese k nepravidelně rozptýlenému zmlazení.

V národním parku mají a musejí být plochy, na kterých probíhá přirozená lesní dynamika bez vlivu člověka. V Národním parku ŚUMAVA jsou to plochy prvních zón. Na těchto plochách, plně ponechaných přírodě, lze získat důležité poznatky pro hospodaření v lesích.

Co se ale musí při vytváření prvních zón vždy zohlednit, je případný vliv na souseda. Ochrana souseda, respektování jeho zájmů a forem hospodaření bylo v Národním parku ŚUMAVA podél hranice s Rakouskem a tím vůči lesům kláštera Schlägl zanedbáno. První zóny, které sahají bezprostředně k hranici, vedly nevyhnutelně k problémům, tím spíš, když se v bezzásahových zónách rozmnoží kůrovec. Že se kůrovec nezastaví na hranicích, bylo snad každému jasné, a přesto se to tak udělalo. Bezzásahové zóny v národních parcích vyžadují existenci přechodových pásem směrem k sousedům, aby byl eliminován vliv, nebo dokonce škody. Tento poznatek není nový, setkaly se s ním už mnohé národní parky. Proč byly na ŠUMAVĚ zopakovány tytéž chyby, asi zůstane tajemstvím. Každopádně jedna, která vedla v našich rakouských plochách k velkým škodám. Směrnice EOROPARC pamatují na odpovídající ochranu sousedů. A nabízí se filozofická otázka: Kde má moje svoboda své hranice? Má své hranice vždy tam, kde omezuje svobodu jiného. Kde se na tuto zásadu z jakýchkoliv důvodů zapomene, je zaděláno na problémy.

S novým rokem 2011 bude přechodová zóna v Národním parku ŠUMAVA podél hranice s Rakouskem rozšířena na 500 metrů. Pokud v této zóně bude efektivně naplno a včas zakročeno proti kůrovci, pak budu ohledně budoucnosti našich klášterních lesů opět o něco optimističtější. Pak už zbyde jediná otázka: Proč trvalo tak dlouho, než bylo i na ŠUMAVĚ respektováno, že existují sousedi, kteří mají oprávněný nárok na ochranu svého majetku.