Lesníci na severní Moravě a v jižním Polsku se spojili, aby našli společné řešení ochrany lesů před kůrovcem a obnovou po kalamitách.
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ / Ten neblahý trend lesníci v jižním Polsku i na pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje pozorují již několik let. „Zejména ve středních polohách od 400 do 600 metrů nad mořem se potýkáme s odumíráním smrkových porostů. Na území republiky patří lesy k nejohroženějším," uvedla Eva Jouklová, mluvčí státního podniku Lesy České republiky.
Hlavním tématem jejich setkání byla ochrana lesa před kůrovci, obnova porostů po kalamitě, ale i odbyt dříví, regionální zaměstnanost, myslivost a organizace lesní výroby.
„Nedostatek vláhy v půdě i nízká hladina spodní vody oslabují zejména jehličnaté lesy. Ty jsou náchylné k houbovým chorobám, jako je václavka smrková. Stromy se tak neubrání podkornímu hmyzu," vysvětlil krajský ředitel Lesů ČR ze Šumperka Tomáš Pospíšil.
Na obou stranách hranice působí velké škody lýkožrout smrkový. Nově se tam začal šířit také lýkožrout severský. „Tento kůrovec je rozšířený v severní Evropě i Asii. Jeho původním areálem byla severská tajga. Nefungují na něj osvědčené lesnické postupy, tedy lapáky a lapače, takže zkušenosti s obranou lesa jsou nyní opravdu cenné," uvedl ředitel regionálního ředitelství v Katovicích Kazimierz Szabla.
Odumíráním smrku v nižších polohách severní Moravy a Slezska se děje již od počátku nového století. S rozvojem průmyslu na Ostravsku potlačila zvyšující se potřeba stavebního dříví spolu s těžbou uhlí původní skladbu lesů, která byla nahrazena smrkem.
Příčiny chřadnutí
Smrkové porosty na severní Moravě a ve Slezsku byly již před lety oslabeny suchem i vysycháním půdy, což způsobilo přetrhávání kořenů. Narušený kořenový systém není schopen čelit pronikání různých hub do stromů. Do oslabených smrků se pak lehce dostává takzvaný podkorní hmyz.
Například velké sucho v roce 2003 způsobilo posílení hmyzí populace.
V souvislosti s negativními klimatickými změnami odborníci očekávají další útoky kůrovců: mají například až tři generace do roka, mohou přelétávat a poškodit strom i ve vyšších polohách.
V některých oblastech je hlavním druhem dřevokazné houby kořenovník vrstevnatý, který šplhá až do výšky dvanácti metrů po kmeni. Problémy působí také pevník krvavějící, zvláště v porostech poškozených loupáním, kdy hniloba přirůstá až čtyřicet centimetrů za rok. Při kůrovcových kalamitách navíc roste role podkorního hmyzu.
V mladých smrkových porostech jsou nejhojnější škůdci lýkožrout lesklý a lýkohub matný, ve starších porostech dominují lýkožrout severský. Všechny negativní útoky se projevují jako „žloutnutí smrku". Postihuje až osmdesát procent porostu ve všech věkových stupních, i těch vysázených uměle nebo přirozeně vzrostlých.
Lesníci připomínají, že z historického průzkumu vyplývá, že před dvěma sty lety, kdy se začalo s plošnou přeměnou porostů na smrkové, byly lesy kolem hranic tvořeny hlavně jedlemi a buky. Část smrkových porostů se rozkládá na zalesněných zemědělských půdách.
