Asi je ve mně ještě vzpomínka na vánoční svátky. Smrček dosud stojí v pokoji, jsa slavnostně vyzdoben už velmi starými ozdobami, neboť jsou pro nás krásné, a voní. Ten smrček. Voní krásně pryskyřicí, a i když vím, že pochází ze školky, kde je pro tento čas pěstují, je mi ho trochu líto.

Mrtvolka stromu, u kterého oslavujeme zrození nového života.

Mám rád život, ale mám rád i Vánoce. A ozdobený smrček si nemohu odepřít. Snad tím zdobením ho alespoň na čas vzkřísíme.

Dnes se prodává mnoho jiných stromků, ale smrček či jedle jsou ty české. Snad proto se s tím smířím.

Smrk je nádherný, vždy zelený jehličnatý strom, jehož domovem jsou i naše lesy, i když původních smrkových porostů je u nás jen velmi málo. Jsou-li jaké. Přesto jsou u nás lesy smrkové časté.

Kdysi, v polovině 18. století, lesy z naší krajiny zmizely téměř úplně. Aby skutečně nezmizely, vložila se do toho vláda císařovny Marie Terezie. A nařídila, že za poražené stromy se musí vysazovat stromy nové. Takové, aby brzy zaplnily krajinu. Smrk roste rychle a právě tehdy začaly vznikat naše smrkové lesy. Začaly vznikat téměř všude, kde to jen trochu šlo, a tak z původního horského druhu se stal smrk stromem nejen podhůří, ale i našich rovin. Snad jen v písčitých oblastech ho nahradila borovice lesní. Také náš druh. Smrkové lesy prosperovaly. Prosperovaly dlouho. Na nich stála průmyslová revoluce u nás i jinde.

Až ve druhé polovině 19. století se objevil takový malý nenápadný motýlek. Mniška se jmenuje. Jeho larvy napadaly smrky, jejich jehličí. Přišly holožíry a k nim přibyl ještě brouk kůrovec. Smrky chřadly. Nic nepomáhala jejich obnova, chtělo to něco jiného.

Až v polovině minulého století se přistoupilo k obnově lesa tak, že vedle jehličnanů se začaly sázet listnáče. Takové, jaké tady kdysi rostly. A hle, smrk byl zachráněn. Jen tam, kde zůstaly jeho monokultury, pokračovalo jeho ničení. Snad jsme se už dostatečně poučili. Přírodní zákony nelze obcházet, a když se poruší, právních důkazů netřeba.

Tak zůstávají nám vysoké, krásné smrkové stromy s mělkým kořenovým systémem, milující humózní půdy, v zimě prochlazené, ve kterých se tvoří surový humus. Zůstávají nám nejen jako zdroj dřeva, ale hlavně pro krásu vzrostlých stromů, tyčících se nad horskými údolími a i pro krásu a vůni, kterou nám přinesou o svátcích vánočních.