Díky národnímu parku je možné na Šumavě pozorovat už čtvrt století přirozený vývoj lesa po větrných a kůrovcových kalamitách. Starostům však vadí úbytek turistů.
ŠUMAVA Pomoc člověka ke své obnově nepotřebují. Horské smrčiny, které na Šumavě v minulosti poškodily kyselé deště, orkán Kyrill i kůrovcová kalamita, se chovají jinak, než vědci předpokládali.
V bezzásahových zónách NP Šumava to mohou odborníci pozorovat už pětadvacet let. Například v okolí Plešného jezera, Modravských slatí nebo Velké a Malé Mokrůvky. Podle ředitele Správy NP Šumava Pavla Hubeného se tam vytváří bez zásahu člověka přirozený horský smrkový les s bohatou strukturou.
„Jsou to plochy lesa v nadmořské výšce přes 1 200 metrů, které už v devadesátých letech zasáhl kůrovec. A díky tomu, že se v nich nezasahovalo, dnes můžeme lépe popsat, co se v nich za tu dobu událo. Už umíme odpovědět na mnohé tehdejší otázky a předpokládat budoucí vývoj. Nevědělo se například, zda se les dokáže sám obnovit ani to, jak by měl později vypadat," připomněl Hubený dobu, kdy se o možnosti ponechat les bez zásahu lidí teprve uvažovalo.
Odborníci se tehdy domnívali, že po odumření horního stromového patra na plochu nalétnou nejdřív pionýrské dřeviny jako bříza. Ty postupně připraví plochu pro vývoj náročnějších druhů, které se do porostu navrátí po delší době. „Teď už víme, že smrk si dokáže vytvářet takzvanou banku zmlazení v podrostu dospělého lesa. Les je tak neustále připravený na narušení. Odumření dospělých stromů umožní přístup světla do podrostu a malé stromky, které dosud čekaly na svoji šanci, ji dostanou. Díky prosvětlení lesa se v těchto porostech také zvýší zastoupení jeřábu ptačího," vysvětluje ekolog lesa Správy Národního parku Šumava Jaroslav Červenka.
Na místech, která poškodily kalamity, se tak nerodí jen mladé stromky, ale začínají růst i stromy mnohem starší. V drtivé většině to jsou smrky, které mezi sebe například listnáče pouštějí jen zřídka.
„Okolím Plešného jezera jsou mnozí zděšeni"
Například na Modravských slatích přežilo kůrovce na každém hektaru v průměru 22 stromů, které jsou starší sta let. Na stejné ploše je potom přes tři tisíce smrků starších 40 let. „Smrčky, které doslova živoří pod vzrostlými stromy, přitom dokážou velmi dobře klamat tělem. Zaznamenali jsme například strom, který ve svých 350 letech měl průměr kmene pouze okolo 18 centimetrů," podotkl Hubený.
Odborníci dnes předpokládají, že bohaté porosty v dalších letech naředí konkurenční boj, při kterém přežijí jen ty nejsilnější stromy. Podle zastánců lidských zásahů do vývoje lesa je ale budoucí vývoj mnohem nejistější.
Antonín Schubert, který začal jako lesník na Šumavě pracovat v roce 1975, například říká, že dělat závěry z dat získaných za 25 let není možné. „Dříve smrk žil běžně 350 až 500 let. Čtvrt století pro takový strom nehraje roli a stejné je to i s lesem. Proto je ještě brzy na bilancování. Dnes například nikdo s jistotou nemůže tvrdit ani to, zda smrky na Šumavě vůbec přežijí," tvrdí modravský starosta.
Smrky mají mělké kořeny a mohlo by je ohrozit například dlouhé sucho. Proto by se podle něj měli lesníci snažit změnit skladbu lesa ve prospěch listnáčů. „Je to úplně jiné, než když jsem na Šumavu přišel. Tehdy smrky obnovovaly své jehlice, měly pravidelně semenné roky. Dnes jsou stromy řídké, zranitelné, a proto plodí každý rok. Jejich stav není dobrý," varuje Schubert. Navíc zpochybňuje i výsledky vědeckých výzkumů v bezzásahových oblastech. „Vybrat z celé oblasti uschlého lesa pár lokalit je málo. Navíc místa, kde se les obnovuje nejlépe, jsou ta samá, na kterých jsme ještě před vznikem národního parku prováděli intenzivní podsadbu porostů," upozorňuje.
O přeměnu smrkových lesů na smíšené by stál i kvildský starosta Václav Vostradovský. „Například Bučina měla kdysi buk ve svém znaku. Lesy v jejím okolí rozhodně nebyly jehličnaté. Šance napravit chybu schwarzenberských lesníků ale mizí v nenávratnu," podotkl Vostradovský, podle nějž bezzásahová území odrazují od návštěvy Šumavy i mnohé turisty. Především ty, kteří si pamatují stav před kalamitami.
„Třeba okolím Plešného jezera jsou mnozí zděšeni. Vím i o lidech, kteří sem kvůli tomu přestali jezdit. Možná sem zase jiní lidé jezdí pozorovat také přirozenou obnovu horských smrčin, ale to je mizivé procento. Většina lidí sem jezdí za tím, co ze Šumavy zbylo," míní starosta Nové Pece Jakub Koželuh.
